Procesní modelování  

Přejdi na

Procesní modelování  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Společný evropský azylový systém

Azyl byl z pohledu evropského zaštiťován prvopilířovou společnou azylovou politikou, o které hovoříme od přijetí Amsterodamské smlouvy, která azylovou politiku přenesla ze třetího právě do prvního pilíře. Ústředním pojmem společné azylové politiky je společný evropský azylový systém (dále jen "SEAS"). K jeho budování směřovaly všechny práce a diskuze, které na unijní úrovni v posledních letech probíhaly. Na jeho konci by měly být plně harmonizované azylové politiky jednotlivých členských států zahrnující všechny fáze řízení o mezinárodní ochraně od přijímání až po integraci případně návrat do země původu.

Z obecného pohledu lze uvést, že proces budování SEAS probíhal ve dvou fázích. Výchozím bodem byly samozřejmě národní azylové systémy. První fáze zahrnuje přijetí minimálních standardů, tj. docílit alespoň základní harmonizace. Právním základem této fáze je Smlouva o založení ES, konkrétně její čl. 63. Druhá fáze spočívala ve zvýšení těchto dosažených standardů. Právním základem této fáze je Smlouva o fungování Evropské unie, konkrétně její čl. 78 1. Z legislativního pohledu lze rovněž říci, že všechna předvídaná opatření již byla přijata.

Jednotlivé fáze budování SEAS musejí logicky vycházet z politické shody na další harmonizaci. Směřování SEAS a hrubý nástin harmonizačních opatření bývají pravidelně obsaženy v dokumentech politické povahy, které zpravidla poskytují výhled na delší časové období a jsou tak koncepčně stavebními kameny SEAS. Mezi tyto zásadní dokumenty patří Závěry Evropské rady z Tampere z roku 1999, Haagský program z roku 2004, Zelená kniha o budoucím společném evropském azylovém systému z roku 2007, Stockholmský program z roku 2009 a Post-Stockholmský program z roku 2014.

Závěry Evropské rady z Tampere z roku 1999 jsou hlavním základem SEAS. Právě v Tampere se Evropská rada  na zvláštním zasedání ve dnech 15. a 16. října 1999 dohodla, že bude pracovat na vytvoření společného evropského azylového systému a navrhla pětiletý plán na období 2000 až 2005, který zahrnoval hlavně přijetí opatření podle čl. 63 Smlouvy o ES.

Dalším koncepčním dokumentem byl Haagský program z roku 2004, který navazoval na plán z Tampere a přinášel vize na navazující období 2004 až 2009. Haagský program vytyčil v obecné rovině směry pro budoucí vývoj EU v celé oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí. Konkretizaci obecných cílů a priorit do podoby konkrétních opatření s časovým plánem pro jejich přijetí přinesl Akční plán k Haagskému programu.

Dokumentem, který navazuje na Haagský program, je Stockholmský program, jehož platnost vyprší na sklonku roku 2014. Dokumentem, který by měl navazovat na Stockholmský program je tzv. Post-stockholmský program jehož cílem v oblasti SEAS je důsledná implementace a soudržné uplatňování předpisů SEAS. Lze říci, že se jedná o další fázi budování SEAS, kdy po přijetí všech legislativních dokumentů, je nutné tyto adaptovat a implementovat do národních právních řádů a rovněž musí proběhnout evaluace přijatých právních předpisů.

Dne 4. května 2016 předložila Evropská komise návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (dále jen "Dublin IV") společně s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o systému Eurodac (přepracované znění) a s návrhem nařízení Evropského parlamentu a Rady o zřízení Agentury Evropské unie pro otázky azylu. Jedná se o tzv. první legislativní balíček návrhů na zásadní změnu SEAS, která byla avizována ve sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě k reformě společného evropského azylového systému a posilování legálních cest do Evropy ze dne 6. dubna 2016 (COM(2016) 197 final, 7665/16). V návaznosti na sdělení Evropské komise zmíněné v předchozím odstavci předložila Evropská komise dále dne 13. července 2016 tzv. druhý legislativní balíček. Jde o návrhy procedurálního nařízení, kvalifikačního nařízení a přepracované přijímací směrnice. Diskuze o obou legislativních balíčcích nebyla dosud dokončena.

  

 -------------------------------------------------------------------

  

1 Článek 78 odst. 2 písm. a) až f)

2. Pro účely odstavce 1 přijímají Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem opatření týkající se společného evropského azylového systému, který obsahuje:
  1. jednotný azylový status pro státní příslušníky třetích zemí platný v celé Unii;
  2. jednotný status doplňkové ochrany pro státní příslušníky třetích zemí, kteří, aniž by získali evropský azyl, potřebují mezinárodní ochranu;

    Obě uvedená opatření byla realizována kvalifikační směrnicí (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany)
     
  3. společný režim dočasné ochrany vysídlených osob v případě hromadného přílivu;

    Opatření bylo realizováno již v první fázi budování SEAS směrnicí o dočasné ochraně.
     
  4. společný postup pro udělování a odnímání jednotného azylového statusu nebo statusu doplňkové ochrany;

    Opatření bylo realizováno procedurální směrnicí (Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (přepracované znění).
     
  5. kritéria a mechanismy pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl nebo doplňkovou ochranu;

    Opatření bylo realizováno přepracovaným dublinským nařízením (Dublin III) (Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění).
     
  6. normy týkající se podmínek pro přijímání žadatelů o azyl nebo doplňkovou ochranu; Opatření bylo realizováno přijímací směrnicí (Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (přepracované znění).

  

vytisknout  e-mailem