Londýn

I když z teritoriálního hlediska a vzhledem k počtu obyvatel je poslední rozšíření Unie velmi významné, hrubý domácí produkt (HDP) měřený v paritě kupní síly se vstupem Bulharska a Rumunska zvýšil pouze o jedno procento, což je méně než při kterémkoli předchozím rozšíření. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje v Bulharsku pouze 35 % a v Rumunsku 38 % průměru Evropské unie. Přistoupení těchto dvou států tedy snížilo průměrnou úroveň HDP na obyvatele Evropské unie jako celku o více než čtyři procenta.

Byť růst hrubého domácího produktu v obou státech od roku 2001 výrazně převyšoval jeho průměrný růst v rámci celé Unie (v průměru 5 % v Bulharsku a 6 % v Rumunsku), stále by však trvalo přibližně dalších dvacet let, než by míra bulharského a rumunského HDP na obyvatele dosáhla alespoň 75 % průměru Evropské unie.

Na řadě je Turecko a Chorvatsko

Evropská unie vede nyní jednání o vstupu se dvěma státy: Chorvatskem a Tureckem. Datum jejich vstupu bude záviset na tom, jak dokáží splnit politická a ekonomická kritéria a jak rychle se podaří uzavřít jednotlivé negociační kapitoly. Nezbytnou podmínkou pro vstup je také sladění národní legislativy s komunitárním právem. Budoucí rozšíření Unie o tyto dva státy bude znamenat pro Evropskou unii značné změny v celkových demografických a ekonomických ukazatelích.

Populace v Turecku (kolem 66 milionů) nyní činí přibližně patnáct procent obyvatelstva EU 27. Vzhledem k mnohem rychlejšímu růstu populace od roku 1990 (více než osmkrát rychlejší ve srovnání s EU 27) je oproti EU podíl obyvatel ve věku do 15 let téměř dvojnásobný, zatímco podíl osob ve věku 65 let a více je proti Evropské unii pouze třetinový.

V průběhu let 2001-2004 byl hospodářský růst v Turecku rychlejší než v Evropské unii a hrubý domácí produkt na obyvatele podle parity kupní síly vzrostl z 27 % průměru EU na téměř 30 %, což je takřka srovnatelné s úrovní Bulharska nebo Rumunska. Tato relativně velmi nízká úroveň je především důsledkem mnohem nižší produktivity práce než v Evropské unii. Produktivita práce je zase odrazem odvětvové struktury tureckého hospodářství. V něm je více než třetina občanů zaměstnána v zemědělství (34 %), přičemž celková míra zaměstnanosti je velmi nízká (46 % občanů ve věkové kategorii 15-64 let a 24 % u žen). Jedním z ukazatelů, který je v kontrastu s Evropskou unií, jsou výdaje na výzkum a vývoj, které činí pouze 0,7 % HDP. Takřka jedna třetina z této sumy připadá na soukromý sektor.

Také rozdíly mezi regiony jsou v Turecku extrémní a ukazují na jasné rozdělení mezi východní a západní částí země. V nejvíce prosperujícím regionu, provincii Kocaeli, činil v roce 2001 HDP na jednoho obyvatele 51 % průměru EU 27, kdežto v nejméně prosperujícím regionu Aory pouhých 9 %. Tento obrovský rozdíl se však v posledních letech mírně snižuje.

Druhým z kandidátů na vstup do Evropské unie je Chorvatsko, které si vytyčilo za cíl ukončit negociace s Unií v období českého předsednictví, tedy v první polovině roku 2009. Populace Chorvatska činí teď méně než je jedno procento celkové populace Evropské unie (přibližně 4,5 milionu obyvatel) a v posledních letech její počet mírně klesá. Věková struktura populace je téměř stejná jako v Evropské unii.

Hospodářský růst byl v posledních letech v Chorvatsku relativně vysoký, v období 1995–2004 činil v průměru ročně 4 % a v roce 2004 dosahoval hrubý domácí produkt na obyvatele hodnoty 49 % průměru Evropské unie. Podle tohoto ukazatele by se Chorvatsko v žebříčku Evropské unie zařadilo za Polsko a jednoznačně by předstihlo Bulharsko a Rumunsko. Jak produktivita práce, tak i zaměstnanost jsou v Chorvatsku podstatně nižší než v EU; míra zaměstnanosti činila v roce 2005 55 %, nezaměstnanost dosáhla výše téměř 13 %. O relativní zaostalosti chorvatské ekonomiky svědčí také fakt, že 17 % pracujících bylo zaměstnáno v zemědělství. Výdaje na výzkum a vývoj v roce 2003 tvořily mírně přes jedno procento HDP, což znamená, že byly o něco vyšší než průměr ve dvanácti nových státech EU. Na čtyřiceti procentech výdajů na výzkum a vývoj se podílely soukromé firmy.

Regionální rozdíly v hrubém domácím produktu na obyvatele jsou poměrně vysoké, i když zdaleka nedosahují výše rozdílu v Turecku. Úroveň v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska, činila v roce 2003 přibližně 86 % průměru EU 27, což byl zhruba dvojnásobek úrovně v ostatních regionech země.

V severovýchodním Chorvatsku dosáhl průměr HDP na obyvatele hodnoty kolem 61 % unijního průměru, zatímco ve východním Chorvatsku činil tento ukazatel méně než 34 % průměru Evropské unie.

Nejvyšší životní úroveň v Lucembursku

Podle údajů Evropského statistického úřadu (Eurostat) z loňského roku je nejvyšší životní úroveň z 27 států tradičně v Lucembursku. Podle ukazatele hrubého domácího produktu na obyvatele přepočteného na kupní sílu je v Lucembursku skoro dvakrát vyšší životní úroveň než v Irsku, které se v žebříčku Eurostatu umístilo na druhém místě. Česká republika se umístila se 79 % průměru EU na celkovém 17. místě, avšak z EU 15 již předstihla Portugalsko. Z dvanácti nových členských států je v pořadí před ČR pouze Kypr a Slovinsko. Pokud se České republice podaří udržet dosavadní hospodářský růst z minulých let, je pravděpodobné, že se v příštích letech bude i nadále přibližovat evropskému průměru. (Tabulka)

I když má ekonomický růst v Unii, především v jejich nových státech, trvalou tendenci, průměrná ekonomická úroveň stále značně zaostává za některými z nejvyspělejších evropských států (Švýcarsko, Norsko) a také za USA a Japonskem. Proto je nutné, aby se Unii podařilo pokud možno co nejvíce naplnit Lisabonskou strategii, vytyčenou na jaře roku 2000. Tato komplexní strategie, rozvržená na desetiletí 2000 – 2010, deklaruje, že EU se má stát „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného hospodářského růstu s více a lepšími pracovními místy a s větší sociální soudržností“.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2008.

Ing. Jiří Zukal

Průměrná životní úroveň ve státech EU (V paritě kupní síly – průměr EU=100%)

Pramen: Eurostat 2007

Poznámka:

1. Growing Regions,Growing Europe, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg 2007