„Reforem" bylo již dost
JUDr. František Vavera, Ph.DProgramové prohlášení vlády uvádí některé úkoly, které se těsně dotýkají veřejné správy, a tedy i územní samosprávy. Které z nich patří k nejdůležitějším?
Ministerstvo vnitra je podle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy v oblasti vnitřní správy. V rámci programového prohlášení vlády je mnoho úkolů, které spadají do gesce resortu vnitra, zejména se jedná vnitřní bezpečnost, veřejnou správu, informatiku a eGovernment, částečně i o justici a legislativu. Veřejné správy, tedy i územní samosprávy, se zejména dotýká oblast boje proti korupci, etického kodexu, nové právní ukotvení práv a povinností úředníka veřejné správy, modernizace a elektronizace veřejné správy, elektronické sbírky zákonů a elektronického legislativního procesu, zobecnění kontrolní činnosti ve veřejné správě a rekodifikace volební úpravy.
Prohlášení vlády hovoří o potřebě zvýšit transparentnost činnosti veřejné správy. Jak se to projeví v podmínkách úseku pro veřejnou správu a archivnictví Ministerstva vnitra?
Předešlá vedení resortu vnitra se snažila o efektivnější, snazší a transparentní vytvoření úřadu z „kolosu“ vnitra. Tento „moloch“ je možné dle mého názoru zdynamičtit jak legislativní cestou, tak efektivnější organizací úřadu, nastavením kompetencí a zejména spoluprací všech úředníků v úřadu. Legislativní cesta znamená změnu právních předpisů, například zákona o úřednících a také zákona o svobodném přístupu k informacím. Transparentní úřad musí mít i průhledné nastavení vnitřních předpisů, které jsou srozumitelné, přesné a není jich mnoho. Nastavení řádné struktury úřadu, která bude plně akcentovat apolitičnost úředníků, je základním předpokladem pro kvalitní chod úřadu. Vstřícný úřad znamená úřad bez korupce, s odborníky, úředníky, kteří dodržují etický kodex a spolupracují s dalšími subjekty. Vstřícnost ve veřejné správě by měla znamenat úřad zbavený byrokracie a občanům co nejvíce přístupný. Vstřícný úřad rovná se úřad pro občany v nejširším slova smyslu.
Ministerstvo vnitra je také garantem uplatňování metod řízení kvality ve veřejné správě. Využijí se rovněž při hledání úspornosti vnitřního systému resortu?
Je to jedna z priorit ministerstva vnitra v oblasti veřejné správy. Hodnocení dopadu regulace, pro něž se i v našem prostředí vžila anglická zkratka RIA, bude v rámci elektronizace legislativního procesu zakomponováno jako jedna z povinností. Další novinkou bude i analýza, zpracování a aplikace CIA, neboli zhodnocení možných korupčních rizik, zejména při přípravě právních předpisů. Neopomeneme ani využití peněz ze zdrojů Evropské unie, například při elektronizaci legislativního procesu, nebo při koncepci kvality veřejné správy.
Které projekty, hrazené z prostředků evropských strukturálních fondů, se jeví jako nejúčinnější ke snížení ekonomické a byrokratické zátěže ve veřejné správě?
Současné i budoucí projekty financované prostřednictvím Evropské unie musí ministerstvo vnitra zhodnotit a zanalyzovat, zejména s ohledem na drastické úspory rozpočtu ve výši 8,3 miliardy korun a ve vztahu k efektivnímu využití těchto prostředků. Dokončení projektu Základních registrů je základním kamenem. Kromě dalších koncepcí, k nimž patří například elektronická sbírka zákonů, se budeme zaměřovat i na vzdělávací projekty. Jako další velký projekt vnímám procesní modelování agend, které konečně dopomůže zmapovat agendy veřejné správy.
Co jsou podle vašeho názoru hlavní nedostatky ústřední státní správy? Jak se promítají do územní veřejné správy?
Základní nedostatek vidím v nepochopení vztahu státní správy a územní samosprávy. Ústřední orgány sice stanovují koncepci právní úpravy a metodiku pro územní samosprávu, ovšem tuto činnost není možné vykonávat bez těsné součinnosti s územní samosprávou, na kterou dopadají některé základní úkoly státu. Určitý nedostatek spatřuji rovněž v nedostatečné spolupráci úředníků veřejné správy.
Lze z úrovně ústřední státní správy ovlivnit řešení zadluženosti obcí?
Zadluženost obcí je jedním z fenoménů a problémů současnosti. Více než tři tisíce obcí jsou určitým způsobem zadluženy. Tedy přibližně polovina z jejich celkového počtu. Navíc je přes čtyřicet obcí, které monitoruje Ministerstvo financí z důvodu akutního problému zadluženosti obce. V těchto obcích může nastat akutní problém se splácením dluhů, což vidím jako zásadní a je nutné tento problém řešit. Současná právní úprava neumožňuje řešení problému zadluženosti z pozice státní správy, což při bezvýchodné situaci v obci znemožňuje efektivní postup. Nyní je navíc tento problém „okořeněn“ určitou ztrátou zájmu občanů podílet se na věcech veřejných v rámci své obce, což vyúsťuje až v nezvolení zastupitelstva obce, a to i opakovaně. Východiskem se jeví, například při opakovaném nezvolení zastupitelstva obce, oddlužit obec a následně ji přičlenit k sousední „největší“ obci. Jedná se jistě o návrh, který musí být podroben diskusi i kritice, ovšem již současná praxe ukazuje, že řešení obdobných případů nelze odkládat.
V uplynulých dvou desetiletích byla velmi diskutovanou otázkou reforma veřejné správy. Část zainteresovaných odborníků ji považuje za ukončenou, druzí namítají, že se zastavila na půl cesty. Jaké je z těchto úvah východisko, zejména pod vlivem nezbytnosti úsporných opatření?
Reforem již bylo dost a nyní je nutné se soustředit na současný stav a ten se snažit zefektivnit a zkvalitnit. V nastavení vztahu státní správy a samosprávy nespatřuji důvod k zásadním změnám. Současné administrativní členění státu nevidím jako základní problém, ovšem nevylučuji některé dílčí změny, které již Ministerstvo vnitra navrhovalo. Jednotlivé procesy, či spíše jednotlivé agendy je nutné zanalyzovat a až následně přikročit ke změnám.
Připustíme-li, že se reforma veřejné správy zastavila, jaké kroky budou doprovázet její dokončení?
Nenazýval bych možné změny reformou či dokončením reformy, ale spíše stabilizací a zefektivněním činnosti veřejné správy. Celkové změny, které by mohly nastat, by jistě byly spojeny s veřejnou i odbornou diskusí. Základním předpokladem by bylo zhodnocení jednotlivých agend vykonávaných státní správou a územní samosprávou, další prověření výkonu státní správy na úrovni nejmenších obcí a koncentrace matričních úřadů v rámci celé České republiky.
Asi nejdůležitější připravovanou normou bude takzvaný zákon o úřednících. Na jakých principech bude stát a co bude upravovat?
Zákon o úřednících, jak je tato norma trochu nesprávně nazývána, bude základní právní normou, která se připravuje. Věcný záměr tohoto zákona, který prošel obecnou diskusí i Legislativní radou vlády, již Ministerstvo vnitra jednou předložilo. Zákon by měl nastavit zejména oblast vzdělávání ve veřejné správě, stanovit práva a povinnosti pro úředníky veřejné správy a určitým způsobem ukotvit pozici státního tajemníka, jako určitou obdobu ředitele úřadu na samosprávné úrovni, a to na úrovni ústředních státních úřadů. Osobně nevidím zásadního rozdílu mezi úředníkem státní správy a územní samosprávy. Oba například vedou správní řízení v určité oblasti, ovšem úředník územní samosprávy má povinnost vykonání zkoušky v dané oblasti, ale úředník státní správy tuto povinnost stanovenu nemá. Základ vidím v nastavení obecného pojetí úředníka veřejné správy, bez samostatného začleňování a vytváření „kast“ úřednictva. Nechci zde vytvářet další služební poměr pro omezenou skupinu zaměstnanců veřejné správy.
Může mít dokonalejší legislativní ošetření práv a povinností úředníků vliv i na případné rozvinutí funkcí orgánů ústřední státní správy? Co soudíte o názorech, že by se ministerstva zároveň s odpolitizováním a odbyrokratizováním mohla měnit spíše v koncepční a metodická pracoviště?
Při správně nastavené koncepci ústřední státní správy, tedy vrcholného orgánu státu, není nutné při současném pojetí měnit nastavený systém. Ba naopak, ministerstva jsou vrcholné orgány státní správy. Nebyl bych nakloněn koncepci holého nastavení koncepčních a metodických pracovišť, jelikož by byla opomenuta praxe. Spíše bych se klonil k snížení koncepční činnosti a aplikace správní činnosti. Úředníci, kteří sami vykonávají správní činnost, nejlépe dovedou zhodnotit a nastavit další směřování.
Současná vlády má ve své základní koncepci boj proti korupci, dotkne se tento proces též územní samosprávy a v jakých směrech?
Korupci, tento vysoce patogenní jev ve společnosti, je nutné mýtit a ničit. Ministr vnitra a celé vedení resortu považuje boj s korupcí za jednu ze základních priorit této vlády. Na celou veřejnou správu jistě dopadne povinnost spolupracovat při tvorbě právních úprav v oblasti veřejných zakázek, trestního řádu a odpovědnosti osob za svou činnost. Svůj dopad bude jistě mít i přijetí a nastavení etického kodexu. Ten s sebou ponese tvrdší odpovědnost osob za svá rozhodování, vyšší transparentnost, ale i informovanost veřejnosti. Například bude jmenovité zveřejňování informací o hlasování ve vládě a také v orgánech krajů a obcí. To je jedna z cest transparentního úřadu. Bohužel, s bojem s korupcí souvisí i represivní oblasti, tedy nastavení trestněprávních úkonů a vyšších trestů.
Změny by se měly týkat také voleb, ať již by šlo o elektronické hlasování či o přímou volbu starostů. Jaký časový horizont je pro tyto změny reálný a v jakých etapách by se měly uskutečnit?
Všechny stanovené úkoly již mají svůj harmonogram. Tyto dvě oblasti patří k těm dlouhodobějším úkolům. Elektronické hlasování v rámci voleb, spíše než s koncepcí a radikální změnou, souvisí s financemi. Při nastavení nových volebních kodexů, například komplexní právní úpravy jednotlivých volebních systémů a přesného zhodnocení elektronického hlasování, se dá uvažovat o horizontu v řádu dvou let. Analýza přímé volby starostů a možné nastavení tohoto systému se předpokládají v obdobném termínu.
text Jiří Chum
foto Radoslav Bernat
JUDr. František Vavera, Ph.D., narozen v Českých Budějovicích (1980), vystudoval Policejní akademii ČR v Praze, studijní
program Bezpečnostně právní studia. Na Ministerstvu vnitra pracoval na odboru legislativy a koordinace předpisů, v Kanceláři ministra vnitra, v Kanceláři náměstka ministra vnitra pro veřejnou správu, legislativu a archivnictví (2004 – dosud), v Kanceláři generálního ředitele Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (říjen 2009 – červenec 2010), v červenci 2010 byl jmenován náměstkem ministra vnitra pro veřejnou správu a archivnictví. Přednáší na Policejní akademii České republiky v Praze (2004 – dosud) a v Institutu pro místní správu Praha,
je členem rozkladové komise ministra zdravotnictví, členem poradní komise ministra vnitra pro věci služebního poměru
příslušníků, autorem desítek článků v odborných časopisech a spoluautorem vysokoškolských učebnic.