Bezpečnostní aspekty migrace
Migrace je přirozeným a trvalým historickým jevem a příležitostí. Pro imigranta, pro přijímací zemi i zemi původu. Mezinárodní obchod, zahraniční investice, zahraniční studium, odborné mezinárodní stáže, vysoce kvalifikovaní zahraniční pracovníci, či naopak nízko kvalifikovaná pracovní síla, manažeři nadnárodních korporací, ale i kulturní či vědecká mezinárodní spolupráce, to vše je velmi úzce spojeno s migrací. Výrazné restrikce či snad dokonce vyloučení imigrace by bylo samo hrozbou ekonomickou a vedlo by nejen ke ztrátě konkurenceschopnosti, ale v rámci reciprocity by se velmi pravděpodobně tato imigrační politika dotkla svobody pohybu samotných občanů ČR.
S migrací jsou však spojené i bezpečnostní aspekty. Hrozbu mohou ve specifických případech představovat konkrétní imigranti anebo jejich masy. Tato dílčí hrozba může mít podobu terorismu, organizovaného zločinu, ale i šíření infekční nákazy, kulturních zvyklostí neslučitelných s naším právním pořádkem nebo snížené ochoty k integraci. Vedle typu imigrace, resp. imigrantů, může svou roli v podobě migrační hrozby sehrát i objem migračních toků a bezpečnost může ohrozit masová neřízená imigrace, která by mohla vyústit ve společenské nepokoje či radikalismus, a to jak na straně minority, tak majority.
Problematiku migrace nelze chápat odděleně od vývoje mezinárodní situace v nejbližším sousedství i zemích původu. Z tohoto důvodu je třeba zaměřit se primárně na zdroje migrace – politické řešení konfliktů v zemích původu migrace, boj proti terorismu, boj proti převaděčům, zajišťování podmínek pro návrat migrantů a jejich zapojení do rekonstrukce země. V této souvislosti je rovněž nutné poskytnout pomoc a asistenci zemím bezprostředně sousedícím s ohnisky konfliktů.
Pracovní skupina v rámci analýzy bezpečnostních aspektů migrace identifikovala v souladu s BS 2015 hrozbu nelegální migrace jako důsledek zvýšeného počtu lokálních ozbrojených konfliktů a také hrozbu nedostatečné integrace legálních migrantů, která může představovat zdroj sociálního napětí. Problematice možné radikalizace členů přistěhovaleckých skupin či většinové společnosti se věnuje kapitola „Extremismus“, problematice terorismu a možnosti výskytu zahraničních bojovníků se věnuje kapitola „Terorismus“. Zejména hrozba neřízené migrace pak může být za určitých okolností jedním z prvků hybridní hrozby, řešené ve stejnojmenné kapitole.
Dlouhodobým cílem imigrační politiky je tyto hrozby v rámci ČR eliminovat nástroji řízené migrace, kdy jsou bezpečnostní rizika snižována prostřednictvím regulačních, zejména legislativních nástrojů a následných procesů. Státem řízený migrační proces musí být bezpečným a vyváženým. V daném ohledu lze pak za skutečnou bezpečnostní hrozbu v kontextu celého migračního procesu označit právě migraci neřízenou. Míra vlastního a suverénního vlivu v procesu řízené migrace výrazně ovlivňuje míru rizika narušení rovnováhy migrací neřízenou.
Proces řízené imigrace je velmi úzce spjat s procesem integrace, neboť i řízená migrace může být dlouhodobě efektivní a funkční pouze v případě, že je spojena s úspěšnou integrací na území cílového státu. Právě schopnost a míra integrace do majoritní společnosti definuje možnosti a objem řízené imigrace.