Financování PPP projektů

V České republice i ve Francii tvoří základní strukturu financování projektu vlastní kapitál projektové společnosti založené speciálně pro účely projektu, a dále různé druhy bankovních úvěrů. Odborná literatura uvádí tři základní kategorie finančních prostředků pro realizaci projektů. 

Do první kategorie patří vlastní kapitál nové společnosti založené koncesionářem a spadá sem rovněž podřízený úvěr, který je určitým přechodem mezi vlastním kapitálem společnosti a klasickým bankovním úvěrem. Druhá kategorie zahrnuje bankovní úvěry, ale také půjčky rozvojových bank a podobných organizací. Do třetí jsou zařazeny dluhopisy vydávané koncesionářem⁽¹⁾.

Vlastní kapitál a podřízený úvěr

Vlastní kapitál je základním stavebním prvkem financování projektů. Upsáním vlastního kapitálu přijímají akcionáři koncesionářské společnosti riziko ztráty třeba i celé vložené sumy. Z vlastního kapitálu se totiž čerpají prostředky pro náhradu škody, způsobené nějakou událostí, která nebyla pokryta v dohodách o rizicích. Věřitelé (především banky) vyžadují určitý podíl vlastního kapitálu vloženého do společnosti jako záruku důvěryhodnosti projektu. Výše vlastního kapitálu je pro banky signálem rizikovosti. Čím vyšší je vklad akcionářů, tím vyšší je jejich důvěra v rentabilitu projektu. Důležité jsou zejména vklady „technických“ partnerů projektu, tedy vklady stavitelů a provozovatele, neboť ti mohou snižovat dopady největší části rizik. Jejich vysoká účast v projektové společnosti znamená i značné nasazení při realizaci projektů a snahu o co nejlepší výsledky společnosti.

Vlastní kapitál mohou nicméně do společnosti koncesionáře vložit i jiné subjekty, například soukromí investoři. Ve starých členských zemích Evropské unie vznikají investiční fondy specializující se na financování projektů. První francouzský investiční fond přímo zaměřený na PPP projekty (FIDEPP) byl založen v roce 2006 a je spravován investiční bankou Natixis.

Podíl dluhu k vlastnímu kapitálu je předmětem dlouhých diskusí mezi upisovateli vlastního kapitálu a věřiteli. Ve Francii požadují banky podíl vlastního kapitálu okolo deseti až dvaceti procent v případě běžných staveb, které nekladou výrazné nároky na technologie. U rizikovějšího projektu bývá účast upisovatelů dvacet až čtyřicet procent. V tomto případě se může jednat o výstavbu dálnice se složitými mosty a tunely, nebo dokonce o vybudování dolu nebo ropného vrtu v zahraničí.

Investoři jsou posledními, jejichž ztráta by byla uspokojena v případě bankrotu koncesionáře, proto za toto riziko požadují větší návratnost investice. Jiní než techničtí podílníci budou požadovat vyšší dividendy. Techničtí partneři zpravidla nedostávají stejně vysokou dividendu kvůli tomu, že se u nich očekává určitý zisk z výstavby, respektive z provozu.

Ve Francii se k financování PPP projektů používá rovněž tzv. podřízený úvěr, který je vlastně přechodem mezi vlastním kapitálem a dlouhodobou bankovní půjčkou. Splatnost takového úvěru je totiž velmi dlouhá. Při stanovení poměru mezi vlastním kapitálem a půjčkami bývá podřízený úvěr počítán mezi vlastní kapitál, obzvlášť pokud je poskytnut akcionáři projektové společnosti. Pro technické partnery je výhodnější vložit do společnosti takovou půjčku než vlastní kapitál. Úroky z podřízeného úvěru dostává partner projektu i v případě, že společnost není zisková. Pokud by vložil vlastní kapitál, dividendu ve ztrátovém roce nedostane.

Podřízený úvěr lze získat od dvou typů investorů: buď od upisovatelů vlastního kapitálu, anebo od věřitelů, tedy od bank nebo od soukromých investorů. Jak akcionáři, tak věřitelé poskytují podřízený dluh jako doplněk vlastního kapitálu, respektive půjčky.

Úvěry od bank a jiných institucí

Hlavním zdrojem finančních prostředků jsou nicméně bankovní úvěry. Vzhledem k rozsáhlosti projektů realizovaných formou partnerství veřejného a soukromého sektoru bývá půjčka poskytnuta nejčastěji syndikátem bank. Zainteresované banky pak určí několik (nebo jednoho v případě menšího počtu bank) tzv. aranžérů, kteří plní funkci určitých konstruktérů financování. Jejich odpovědností je například zajištění due dilligence, sestavení modelu financování či vyjednávání se zástupcem státní správy. Navíc plní funkci ručitele financování. Pokud jsou tito aranžéři například čtyři, každý z nich se zaváže k uvolnění třetiny úvěru. Čtvrtá třetina je rezerva pro případ, že se jeden z aranžérů rozhodne projekt opustit.

Projektová společnost je povinna splácet bankovnímu syndikátu (v případě menšího projektu jedné bance) úrok. Ten se odvíjí od úrokové sazby Euribor, ke které si banky účtují marži. Marže je funkcí rizika, které banky podstupují, splatnosti dluhu a situace na bankovních trzích. Určitou roli hraje také podíl upsaného vlastního kapitálu na celkové investici. Během výstavby koncesionářská společnost nesplácí dluh, pouze z něj hradí úroky.

Dalším typem bankovních úvěrů je tzv. standby úvěr. Slouží především ke krytí neočekávaných nákladů vyvolaných například změnami projektu během výstavby, nebo příliš vysokou neočekávanou inflací. V momentě počátku čerpání tohoto úvěru se stand-by úvěr a hlavní úvěr sloučí a úroky se nadále počítají ze sloučené částky.

Překlenovací úvěr je dalším typem bankovních úvěrů. Používá se zejména pro hrazení úroků z půjčky během prvních měsíců provozu, kdy zisk z provozu ještě nestačí pokrývat všechny náklady.

Poskytovatelé úvěrů pro PPP projekty ve Francii mají státem garantováno, že v případě selhání projektové společnosti jim bude vyplaceno až osmdesát procent úvěru ze státních peněz. Průkopnickým projektem je nyní probíhající výstavba tramvajových linek na ostrově Réunion.

Odborná literatura⁽²⁾ připomíná, že kromě půjček komerčních bankovních domů je v zemích Unie možné využít rovněž úvěrů Evropské investiční banky (EIB), jejímiž akcionáři jsou členské země EU. Záměrem EIB je financovat projekty, které umožňují rozvoj v chudších regionech EU. EIB má nejvyšší hodnocení všech ratingových agentur⁽³⁾, což jí umožňuje odvíjet své úrokové sazby od velmi nízkého základu, nižšího než je úroveň Euribor. Marže EIB je rovněž na velmi nízké hladině. Splatnost úvěrů může být velmi vysoká (až 25 let), s počátkem splácení až do dvanácti let od počátku výstavby. Půjčka této banky může dosahovat až padesáti procent z celkových finančních prostředků nutných pro realizaci projektu. Účast EIB v projektu navíc signalizuje komerčním bankám určitou míru jistoty, což má za následek menší požadovanou marži při stanovování výše úroku. Evropská investiční banka na sebe z principu nebere žádná rizika.

Dluhopisy

Dalším možným způsobem financování je emise dluhopisů, ať už veřejná nebo soukromá. Veřejně emitované dluhopisy mají zpravidla atraktivnější úroky (z pohledu koncesionáře) než bankovní půjčky. Soukromě emitované dluhopisy jsou pro koncesionáře méně výhodné, nabízejí ale rozšíření spektra finanční struktury projektu. Od zavedení eura se dluhopisy projektů v rámci Evropské unie veřejně emitují v Londýně⁽⁴⁾. Projektová společnost musí mít rating alespoň BBB v případě Standard&Poor’s a Fitch nebo Baa v případě Moody’s, aby mohla mít přístup na finanční trhy. Pokud má firma rating horší, byly by její akcie označeny jako spekulativní, a tudíž by jejich majitelé požadovali výrazně vyšší úroky. Emise dluhopisů PPP projektů jsou poměrně hojné v USA, nicméně tamější finanční trh evropské PPP projekty využívat nemohou⁽⁵⁾.

Poznámky:
⁽¹⁾ Například M. L. du Moutier: Financement sur projet et partenariats public-privé, Editions du Management scientifique, 2006.
⁽²⁾ Citovaný M. L. du Moutier.
⁽³⁾ AAA u Standard & Poor’s a Fitch, Aaa u Moody’s.
⁽⁴⁾ Takzvaný Project Bonds.
⁽⁵⁾ Citovaný M. L. du Moutier.

Obecně je financování PPP projektů velmi specifické z několika důvodů. PPP projekty jsou charakteristické zejména svou rozsáhlostí, investiční náročností a také širokou skupinou zainteresovaných subjektů. Značná počáteční investice vyžaduje vklady od většího počtu podílníků nebo věřitelů. Účastníci jednání navíc vždy nesledují totožné cíle. Svou úlohu sehrávají také různé vazby, kterémohou dosažení shody komplikovat. Banky pak jako hlavní věřitelé projektové společnosti nemohou žádat klasické zajištění, neboť dotčená nemovitost včetně vybavení zůstává majetkemstátu. Z toho důvodu se bankéři musejí spokojit jen s budoucími příjmy projektové společnosti a velký důraz tedy kladou namanagement rizik spojených s celou operací. Financování projektů se stalo ve Francii zcela samostatnou oblastí, pro nižmají banky speciálně vyvinuté produkty a proškolené odborníky. Na financování projektů – a zejména projektů PPP – jsou zaměřené i magisterské obory na prestižních francouzských technických školách.

Text Marie Těhlová, PPP Centrum, a. s.

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook