Koncepce bydlení a bytové politiky ve městě do roku 2015 popisuje stávající stav včetně faktorů, které ovlivňují kvalitu bydlení v Kadani. Zároveň se vypořádává s otázkou sociálního bydlení a privatizace bytového fondu. Konkrétně pojmenovává možnosti nové bytové výstavby všech typů a také se zabývá jejím financováním. Na bytovou problematiku jsme se podívali očima PaedDr. Jiřího Kulhánka, starosty Kadaně.

Zastupitelstvo města schválilo pravidla prodeje bytových jednotek v obytných domech ve vlastnictví města v roce 2002. Schválení těchto pravidel znamenalo spuštění privatizace městského bytového fondu. Celá akce byla rozdělena do několika etap. Město tehdy vlastnilo 3 800 bytů. Privatizace se týkala 2 800 bytů. Cena byla stanovena na 1600 korun za metr čtvereční, jestliže stávající nájemci složí celou částku do šesti měsíců, pokud ne, tak se cena zvýší na 1900 korun za metr čtvereční. Tohle si lidé většinou pohlídali.
   
Domy určené k prodeji byly zateplené, všude byly udělány rozvody, někde zbývalo vyměnit okna nebo udělat střechu, a to bylo všechno. Přesto, když jsme přišli s myšlenkou, že budeme prodávat komunální byty do vlastnictví, byli lidé pořádně překvapeni. Nemohli pochopit, že na ně nepřevádíme byty úplně zdarma, vždyť v nich bydleli tak dlouho a řádně platili nájem. Neuvědomovali si, že jde jen o mikroskopickou částku skutečných nákladů hospodaření s byty a že za částku, kterou zaplatí za byt, dostanou majetek v několikanásobně vyšší hodnotě. Někteří občané si s ohledem na svůj věk koupi bytu rozmýšleli. Město jim nabídlo, že tam mohou bydlet dál, stačí když převedou byt na příbuzné v přímé linii, ti to koupí za ně a po jejich smrti přejde byt na ně nebo na jejich potomky. Spousta lidí toho využila. Kromě 160 sociálních bytů se prodalo prakticky všechno.
 
Za prodané byty jsme utržili přibližně 200 milionů korun. Část finančních prostředků, které jsme získali z privatizace bytového fondu,šla na regeneraci sídlišť, část jsme dali do výstavby nového domova důchodců. Od privatizace bytového fondu očekáváme,že se lidé budou o svůj bytový fond starat, což se zatím děje. Z devadesáti procent fungují společenství vlastníků dobře.

  
Průměrné stáří domovního fondu je dnes čtyřicet pět let, u bytových domů pouze pětatřicet let. Historické jádro má průměrné stáří 63,7 roku. Z uvedeného vyplývá, že domovní fond je poměrně mladý. S výstavbou panelových domů se začalo v Kadani v šedesátých letech, v sedmdesátých se pokračovalo, tehdy jich tady vyrostlo asi největší množství, a v osmdesátých letech se postavily poslední byty. Díky výstavbě se počet lidí zvýšil o osm tisíc, dnes má Kadaň necelých 18 tisíc obyvatel. 

    

V současné době má město ve vlastnictví 1160 bytů. Část z nich nelze prodat, protože se na ně vztahuje poskytnutí státní dotace, část spadá pod pečovatelskou službu a podobně. Přibližně 160 bytů tvoří tzv. sociální byty, které zůstaly po privatizaci v domech, které patří společenství vlastníků. Ve většině z nich žili starší, osamocení lidé, kteří o koupi bytu neuvažovali, a my je k ní nenutili. Stejně jsme postupovali i u maminek samoživitelek. Možnost bydlet v nájemním bytě jsme ale podmínili několika pravidly, která musí nájemníci dodržet. Jedním z nich je, že nesmějí své byty pronajímat.
   
Postupně, jak tito lidé odcházejí, se byty vracejí městu, a dál se privatizují. Část bytů, které se nechají přestavět na bezbariérové, si necháváme pro zdravotně postižené. Ve zbytku bytů, které nám zůstaly, jsou i neplatiči. Není jich tolik, protože město využilo novely občanského zákoníku, a prakticky tak vyřešilo kolem devadesáti procent neplatičů. Většina lidí, kteří žijí v bytech s regulovaným nájemným, dlužné částky zaplatila hned nebo je splácejí podle splátkového kalendáře. Čtrnáct bytů bylo vystěhováno bez náhrady.

    

Kadaň je malé město, nájemné tady není nijak vysoké. Zvyšujeme ho podle vzorce pro výpočet nájemného, který je uveden v zákoně č. 107/2006 Sb., což je vždy tak o korunu na metr čtvereční více, v průměru nám vychází nájemné měsíčně zhruba o padesát korun vyšší. Pochopitelně záleží na velikosti bytu. Přibližně pět let se nájemné nemohlo zvyšovat, tím nám vznikl značný deficit. Navíc dnes u bytů, které nám zůstaly v domech, které patří společenství vlastníků, doplácíme rozdíl mezi regulovaným nájemným a fondem oprav. Společenství vlastníků si většinou stanoví fond oprav vyšší než je regulované nájemné, ale lidé to berou, protože, když si řeknou: vyměníme okna, opravíme střechu, výtah, tak se jim prostředky, které dají do fondu oprav, vrátí. Proto je lepší, když je hospodaření s byty v soukromých rukách. Osobně jsem chtěl bytový fond zprivatizovat podstatně dříve, protože to byla cesta, jak zamezit černému trhu s byty. Pronajímalo se pronajaté a přitom to nešlo řešit, protože ve většině případů scházely důkazy.

Tři čtvrtiny našich lidí žijí v panelácích. Máme pět sídlišť, která jsou známá pod písmeny „A“, „B“, „C“, „D“ a „E“, což je jakési místní názvosloví. V roce 2002 se město pustilo do realizace programu regenerace s dotacemi státu a s pomocí vlastních prostředků. Dva roky se dělalo sídliště „D“. Na sídlišti „B“ jsme program regenerace dokončili letos, obnovili jsme komunikace, chodníky, osvětlení, vystavěli nová sportoviště, dětská hřiště, parkoviště a vysázeli zeleň. Trvalo to čtyři roky, ještě probíhají dokončovací práce. Zbývají nám sídliště „C“ a „E“. Zatím jsme požádali o dotaci na revitalizaci městské části – sídliště „C“ - ROP Severozápad, která by se měla uskutečnit ve třech etapách. Výše celkových nákladů činí 100 milionů korun. Na tuto akci bychom navázali sídlištěm „E“. Zároveň ve čtyřech etapách řešíme obnovu zeleně a komunikací na sídlišti „A“. Revitalizaci „C“ budeme dělat minimálně čtyři, ne-li pět let.
    
V rámci regenerace je třeba počítat s nezbytnou opravou sítí. Dále záleží na tom, jak se nám bude dařit získávat další zdroje a také na velikosti jednotlivých sídlišť. „B“ bylo největší, jeho rekonstrukce přišla na šedesát milionů. „C“ bude podobné, jde o obrovské zásahy. Představte si klasické sídliště, rozbité chodníky a komunikace, nefunkční dětské hřiště, okopané betonové obrubníky i zídky kolem popelnic, nedostatečné parkovací plochy a neudržovanou zeleň. Část peněz na regeneraci sídlišť čerpáme z dotačního titulu, který již několik let vyhlašuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, část, většinou tu větší, dáváme z vlastních prostředků. Letos jsme zažádali prostřednictvím ROP o prostředky z Evropské unie. Touto aktivitou jsme lidem na sídlištích značně zlepšili nejbližší okolí jejich domů.
   

Začátkem devadesátých let byly domy na náměstí a v přilehlých uličkách v havarijním stavu, město proto rozhodlo, že prodá měšťanské domy místním lidem za polovinu tehdejší odhadní ceny. Ta cena byla neskutečně nízká. Jednotlivé objekty přišly nové vlastníky na 50 tisíc korun, ale miliony se do nich musely investovat. Díky tomu, že jsme nezatížili občany úvěrem na koupi, postupovaly opravy rychle dopředu. V roce 1995 jsme získali titul Historické město roku. Město začalo s obnovou jednotlivých kulturních památek: částí středověkého městského opevnění, areálu františkánského kláštera a farního kostela Povýšení sv. Kříže a obnovou technické infrastruktury. Podařilo se obnovit areál hradu, kde máme dům s pečovatelskou službou, knihovnu, obřadní síň, vinárnu i hospodu.
    

Abychom pomohli vyrovnat podmínky, které při opravě určí památková péče, uvolnili jsme prostředky v rozpočtu města. Dáváme vlastníkům objektů dotace na krytinu, okna, dveře nebo fasádu. Ročně máme na tuto pomoc vyčleněno půl milionu, ale jsme schopni, když je zájem větší, převést tam určitou část z rezervy města. Dotaci nedáváme plošně, ale rozdělujeme ji podle velikosti opravy, kvality provedení, a také podle toho, zda vlastník dodržuje technologické postupy. Tohle motivuje lidi podstatně víc než nějaký plán rozvoje. Z devadesáti procent je historické centrum obydlené. Máme připravenou studii na revitalizaci náměstí, připravujeme rekonstrukci Nábřeží maxipsa Fíka, kde by měla vzniknout promenáda podél Ohře. Získali jsme prostředky na záchytné parkoviště.

   

Územní plán sídelního útvaru Kadaň máme včetně schválených změn zpracovaný od roku 1988. Protože nový stavební zákon říká, že územní plán starší deseti let se musí předělat, pustili jsme se do přípravy nového územního plánu, který by měl být hotový v roce 2010. Ovšem už původní plán zaznamenává přehled ploch pro bydlení pro lokality ve městě i v místních částech v okolí Kadaně, a to jak bytových, tak rodinných domů.
   

V územně plánovací dokumentaci máme dokončení stávajících lokalit za nemocnicí a Strážiště. Na obou lokalitách připravujeme letos na podzim soutěž pro developery. Na Strážišti by výstavba přibližně 30 domů navázala na již stojící Strážiště I. a II., pro Vinohrady máme zpracován regulační plán. Dále počítáme s výstavbou v jihovýchodním předpolí města Kadaně, s prostory zahrádek pod Prostředním vrchem a rovněž s oblastí zahrádek na úpatí Svatého kopce. Obě posledně jmenované lokality jsou jakési rezervy do budoucna. Plochy pro rozvoj bydlení v osadách Úhošťany, Brodce, Prunéřov a Nová Víska, Pokutice, Kadaňská Jeseň a Zásada u Rašovic budou umisťovány výhradně do dnes zastavěného území. Ve všech osadách se vytvářejí v územním plánu prostorové podmínky pro vývoj veřejné a komerční vybavenosti. Chtěli bychom vytipovat lokality pro stavbu bytových domů i ve městě, protože po bytech je stálá poptávka. Zatím se zdá, že bychom místo v centru měli a mohli začít stavět, nikoli my jako město, ale zadali bychom to developerské firmě. 

Je pochopitelné, že lidé musí mít práci. Díky tomu, že v okolí vznikly dvě větší průmyslové zóny, tady významně klesla nezaměstnanost. Teď máme 5-6 procent nezaměstnaných, to jsou ti, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou. Mezi Kadaní a Kláštercem nad Ohří vznikl industriální park Verne, který dnes nabízí až 3000 pracovních míst. Park o rozloze 142 hektarů je největší průmyslovou zónou v okrese Chomutov a jednou z největších v České republice. Druhá průmyslová zóna je na Královském vrchu, což je přímo v Kadani. Asi osm podniků, jako je například Kiocera, kde se vyrábí solární panely, vytvořilo přes dvě stě pracovních míst. Postupně se zlepšuje vzdělanost, ubývají lidé se základním vzděláním a přibývají středoškoláci a vysokoškoláci. Ve vlastnictví města je nemocnice, zpočátku jsem měl obavy, že to bude pro město smrtící záležitost, ale zatím není zadlužená. Tohle všechno přispívá ke stabilitě obyvatel.

Máme osm místních částí, staráme se o každou z nich. Všechny mají územní plán, jsou připraveny různé formy bytové výstavby, pozemky pod stavebními parcelami jsou zasíťované, zatím se tam ale staví hlavně rodinné domky. Problém vidím v Prunéřově, kde jsou čtyři domy nižší kategorie s dvěma sty nepřizpůsobivými občany. Otázkou je, co s nimi, když nezaplatí nájem. Zatím máme na tuto problematiku v zastupitelstvu různé názory, důležité je danou lokalitu nepřetížit. Ještě nad tím budeme muset diskutovat.
   
Potíž je i v tom, že celistvost obce přerušuje šachta. Hned za ní je rekreační oblast, kde máme přírodní koupaliště. Revitalizace šachty probíhá ve spolupráci s námi. Postupně se tam doplňují jednotlivé prvky, kromě přírodních i takové, které slouží sportovcům. Vše je dlouhodobě plánované. Nedávno byla na rekultivované výsypce otevřena motokrosová dráha, chceme tam protáhnout cyklostezku. Na její výstavbě se budeme podílet spolu se zástupci šachty.