Tento materiál se zabývá otázkou shromáždění podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také „shromažďovací zákon“), v době trvání nouzového stavu a za účinnosti aktuálně platných krizových opatření vlády:

• právo pokojně se shromažďovat je jedním ze základních lidských práv zakotvených v Listině základních práv a svobod (čl. 19), zároveň je tímto právem realizována svoboda projevu podle čl. 17 LZPS,
• jakékoli zásahy do těchto práv jsou možné pouze na základě zákonem predikovaných důvodů a v nezbytně nutné míře,
• shromažďovací zákon umožňuje omezit výkon shromažďovacího práva mimo jiné buď na základě mimořádných opatření vydaných v rámci krizových stavů, nebo v rámci opatření proti šíření infekčních onemocnění (§ 19 ShrZ),
• podle čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky musí vláda vymezit, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se v souladu s LZPS omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají,
• zákaz výkonu shromažďovacího práva vyplýval z mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 15. dubna 2020 č. j. MZDR 16195/2020-1/MIN/KAN, kterým bylo stanoveno, že se zakazuje volný pohyb osob na území celé České republiky (s taxativně vymezenými výjimkami, kde právo pokojně se shromažďovat uvedeno nebylo), a nařizovalo se osobám pobývajícím na území České republiky mimo jiné omezit pohyb na veřejně dostupných místech na dobu nezbytně nutnou, pobývat v místě svého bydliště, omezit kontakty s jinými osobami na nezbytně nutnou míru a pobývat na veřejně dostupných místech nejvýše v počtu dvou osob,
• určením nezákonnosti výše uvedeného mimořádného opatření fakticky padl právní základ pro takto zásadní zásah do základních lidských práv a svobod,
• usnesení vlády ze dne 23. dubna 2020 č. 452 o přijetí krizového opatření k omezení práva pokojně se shromažďovat a práva na svobodu pohybu a pobytu („krizové opatření vlády“) již žádný zákaz volného pohybu a pobytu na veřejně dostupných místech neobsahuje,
• stejně tak krizové opatření vlády výslovně nezakazuje konání veřejných shromáždění podle shromažďovacího zákona,  
• krizové opatření vlády nařizuje pobývat na veřejně dostupných místech nejvýše v počtu deseti osob, avšak toto omezení neznamená, že by na jednom veřejně dostupném místě (náměstí, park, ulice…) muselo být pouze 10 lidí současně,
• z dikce krizového opatření vlády je zřejmé, že předpokládá současný pobyt vícero lidí na jednom veřejně dostupném místě, přičemž i jednotlivé skupiny musí dodržovat vzájemný odstup 2 metry,
• dle čl. 4 odst. 4 LZPS je nutné všechna omezení základních lidských práv a svobod vykládat restriktivně, musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena,
• v situaci, kdy je na veřejně dostupných místech umožněno shlukování osob bez realizace základních politických práv a svobod a kdy jsou postupně povolovány činnosti, kde ke shlukování osob také fakticky dochází (obchody, úřady a služby, venkovní sportoviště, náboženská shromáždění a bohoslužby) a kdy lze účelu krizového opatření dosáhnout bez zásadního omezení shromažďovacího práva, by byly jakékoli další zásahy do svobody shromažďování zcela nepřiměřené a ústavně nepřijatelné,
• za současné právní úpravy a účinnosti krizového opatření vlády je tedy možné konat veřejná shromáždění podle shromažďovacího zákona bez toho, aniž by byl jakkoli omezován počet účastníků takového shromáždění, ovšem za dodržení dalších podmínek,
• účastníci shromáždění jsou tedy povinni dodržovat stanovené maximální počty 10 osob v rámci jedné skupiny, rozestup 2m mezi těmito skupinami a další podmínky přijaté za účelem zvýšení ochrany zdraví a prevence před šířením infekční nemoci, zejména zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa) jako je respirátor, rouška, ústenka, šátek, šál nebo jiné prostředky, které brání šíření kapének,
• uvedené podmínky platí jak pro stacionární shromáždění, tak pro pochody a průvody,
• použití ochranných prostředků dýchacích cest není v rozporu s § 7 odst. 4 shromažďovacího zákona, na základě něhož nesmějí mít účastníci obličej  zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci, protože se jedná o zvláštní povinnost všech osob pobývajících na veřejně dostupných místech, stanovenou mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 9. dubna 2020,
• lze doporučit, aby v souladu s principem dobré správy Úřad svolavatele na tyto skutečnosti předem upozornil,
• účastníci shromáždění jsou podle § 7 odst. 1 shromažďovacího zákona povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění, v případě, že by ze strany účastníků nebyly výše uvedené podmínky dodrženy, je svolavatel povinen vyzvat účastníky k nápravě,
• pokud by nebyly výše uvedené podmínky ze strany účastníků dodrženy a nepodařilo by se zjednat nápravu ani svolavateli, případně Úřadu či Policii ČR (například za využití pokynů k zajištění ochrany veřejného pořádku a zdraví podle § 8 odst. 4 ShrZ.), může být dán důvod k rozpuštění shromáždění z důvodů stanovených v § 12 odst. 3 nebo 4 shromažďovacího zákona.  

Zpracovatel: Mgr. Lubomír Janků, odbor bezpečnostní politiky MV ČR, tel. 974 833 156, email: lubomir.janku@mvcr.cz
27. 4. 2020