Běda tomu, koho zradí základní výtvarný prvek filmové tvorby.

 

U obecních videí zpravidla pracujeme s přirozeným světlem, zmiňme však alespoň základní techniky zasvícení scény a vedení směru světla. Nejčastěji použijme jeden až dva přídavné zdroje světla pro osvětlení frontální a boční, v lepším případě můžeme použít osvětlení zadní (protisvětlo), abychom postavu v popředí lépe vizuálně oddělili od pozadí. Mějme také na paměti, že množství užitého světla ovlivňuje kontrast, tedy rozsah jasu mezi černou a bílou. Pracuje se také s měkkým rozptýleným světlem a tvrdým světlem s ostrými stíny. Právě stíny pomáhají dotvářet atmosféru snímku a podporují dynamiku záběru. Za zmínku stojí také takzvané oční světlo, slabé světlo, jímž se postavám mluvícím do kamery svítí do očí ve směru od ní, což oči zajímavě rozzařuje.

U videí vesnic a měst, která mají nejblíže k dokumentární tvorbě, se zpravidla využívá přirozeného osvětlení. Práce s umělým světlem se nejčastěji objeví při záznamu slavností a koncertů, které jsou tradičně divadelně nasvíceny a kameraman videa se světelným poměrům na scéně přizpůsobuje. S umělým mobilním světlem doprovázejícím kameramana například v davu je spojena jedna nevýhoda. Lidé o kameře vědí a chovají se pak mnohdy nepřirozeně a „pro kameru“. Kombinovat při natáčení přirozené světlo s umělým vyžaduje určitou zkušenost kameramana, který musí obvykle používat k objektivu ještě filtry. Hovoříme samozřejmě o konvenčním zasvícení scény, experimentující tvůrce může pravidla měnit. Aby se vytvořil dojem hloubky prostoru, lze využít i světelných zdrojů v obraze, jako jsou lampičky nebo svíčky.

Samostatnou kapitolou je péče, kterou je nutno věnovat zasvícení obličeje toho, kdo v záběru mluví. Například hlavní světlo je třeba umístit ve směru jeho pohledu, abychom získali takzvané světelné otevření obrazu. Scény na ulici využívají přirozeného světla, tvář vystupující osoby se přisvětluje, aby více vystoupila ze záběru. V místnosti je vhodné vysvětlit třeba obraz na zdi za vystupující osobou, abychom za ní neměli tmu. Při nočním natáčení použijeme protisvětlo, abychom osobu oddělili od pozadí. Protisvětlo je také skvělé použít při natáčení nočního deště, protože prozáří dopadající kapky vody. Když pracujeme s takzvaným dostupným světlem, mohou být záběry ne zcela technicky dokonalé, ale je to často v zájmu zachycení unikátního okamžiku a jeho atmosféry. Hnutí Dogma 95 prosazuje záběry bez použití přídavného umělého světla i v zájmu návratu k jednoduchosti filmu. Důležité je používání stativu, aby se zabránilo neostrosti způsobené chvěním kamery, a objektivů s velkou světelností.

Teď ale rychle k dalším videím, která jsme s aligátorem objevili. Stěbořice, pěkná zpráva o zámecké slavnosti, aktivních obyvatelích, dynamický střih a pěkně se pracuje s přirozeným světlem. Jen by neškodilo příště i v exteriéru trochu přisvítit tváře těch, kteří hovoří před kamerou. Březno u Chomutova  má svižné video, jen s trochu nepřesným souladem obrazu a kontaktního zvuku. Hymna obce Chotěvice je propojena se slavností vítání nových občánků. Příkladně se tady pracuje se zadním světlem. Lužice u Hodonína mají velmi pěkné video o sportovní události za účasti handicapovaných sportovců. Skvělá kamera, dynamická střihová skladba, dokonce noční záběry. Sportovní galavečer obce Zubří má i sestříhanou reportáž stále příliš dlouhou, problémy v synchronizaci obrazu a zvuku, průhled do hlediště, kde je tma, hudba vložená do videa a kontaktní zvuk se často „perou“. Šebetov má malé zajímavé video, celé o dešti. Jen ten déšť mohl být více vidět, kdyby autor využil protisvětlo.

Videem měsíce srpna se stává portrét obce Velešovice, připravený pro ni specializovanou agenturou, v naší soutěži jako ukázka takového typu projektu. Slušné, uměřené, profesionální. Dnešní poučení pro MuVi 2014? Buďte vždy s kamerou hlavně ve službách přirozeného světla.

Jiří Chum