Změnit představu kamenné, stabilní, seriózní instituce v něco, co je i u mladých cool, je složitý a nikdy nekončící proces, říká ředitelka Knihovny Jiřího Mahena v Brně Libuše Nivnická.

 

Košíčky se hodně využívají, lidé je mají rádi, funguje to tak již dlouhá léta. Bylo by nepraktické přesouvat se po patrech s knihami v ruce, tak jsme vymysleli tuto jednoduchou pomůcku. Řada knihoven se tímto nápadem inspirovala.

 

Lustr, jehož autorem je známý německý designér Ingo Maurer, představuje ústřední symboliku knihovny. Snažíme se vytěžit maximum i ze šarmu a možností barokního paláce. Než abychom zřizovali další obyčejný výdejní pult, otevřeli jsme okno na galerii a vydáváme z něho objednané knihy ze skladu. Palác je úžasný, ale jeho dispozice nemůžeme radikálně měnit, v mnoha směrech bychom potřebovali více prostor. Na druhou stranu si myslím, že lidé se cítí dobře jak v barokních místnostech, které jsou od začátku koncipovány jako klidovější prostory, tak v atriu, které je společenským srdcem, kde by se lidé měli potkávat. Jsem také ráda, že do atria veřejnost chodí jenom si posedět, setkat se s přáteli, přečíst si noviny, studenti se sem chodí učit. Je to i výstavní galerie. Každý sem může přijít, nemusí být registrovaným čtenářem. Veřejná knihovna by měla být co nejvíce otevřeným místem.

 

Spíše než o rekonstrukci je na místě hovořit o dostavbě a reorganizaci služeb. Dynamicky se měnící nové technologie, ale i rostoucí nároky na komfort při vlastním pobytu v knihovně nás vedly k řadě inovací. Máme hodně kulturních a vzdělávacích aktivit a stávající sál nedostačoval svou kapacitou. Na druhou stranu nám chyběly komornější prostory klubového typu, například pro autorská čtení. To vše by měl projekt vyřešit. Také jsme chtěli zlepšit prostory pro rodiče s nejmenšími dětmi, kterých k nám chodí opravdu hodně. První koutek vznikl zhruba před pěti roky z iniciativy našich zaměstnanců a šťastnou časovou souhrou se naše aktivity potkaly s celoměstským projektem Family Pointů. Po přestavbě by se měl nacházet hned v přízemí v samostatné místnosti, ve vazbě na atrium, kde bude více místa a soukromí, děti si budou moct lépe pohrát. Není to jenom místo aktuálního pobytu, ale budou zde k dispozici i podrobnosti o zajímavých službách a doporučeních pro rodiče.

 

Chtěli jsme se dostat blíž k zákazníkovi ve dvou směrech. V jedné části přístupné přímo z ulice vznikne knihovní klub s kavárnou a občerstvením, kde bude možné si přečíst denní tisk, nebo si vybrat knihu z literárního krmítka, kam budeme dávat vyřazenou literaturu. Klub bude mít své programové menu, ve kterém bychom chtěli podporovat zejména amatérské tvůrčí počiny. Ráda bych, aby se zde podařilo vytvořit přívětivou atmosféru s překvapeními, která stojí za to, aby se zde návštěvník chtěl chvíli zdržet a odložil jiné plány. Na nároží paláce pak vznikne zákaznické centrum, kde budeme nabízet sdělení o knihovně, nejrůznější občanské informace, bude zde kontaktní místo střediska Europe Direct, ale budeme připraveni poradit také turistům a návštěvníkům Brna, kteří se na nás často obracejí. K dispozici bude i veřejný internet. Zájemci o čtenářský průkaz se také budou moct nově zaregistrovat již v tomto centru. Novinkou bude také služba „bez čekání“, kdy uživatelům na základě jejich elektronické objednávky nachystáme do košíku knihy, které si objednali prostřednictvím internetu z domova. Příští rok také na četná přání uživatelů pilotně otevřeme knihovnu od deseti do dvaceti hodin večer. Služby zákaznického centra i knihovního klubu budou dostupné od osmi hodin ráno.

 

Přibude samoobslužné odbavení, takzvaný self-check. Očekáváme, že knihovníci se tak budou moci více věnovat poradenství uživatelům a méně sedět u pultu a jen rutinně odečítat knihy. Na takový systém si ale veřejnost musí zvyknout. Kdo si chce jen vypůjčit knihu a další informace nepotřebuje, jistě takovou službu ocení. Řada seniorů, ale i dětí se cítí jistěji, když je někdo obslouží. Vždy bude potřeba, aby byl poblíž vstřícný a vnímavý knihovník, který s lidmi komunikuje a poradí jim. Tím, že rozšiřujeme prostorové kapacity i půjčovní dobu, nás logicky čeká nárůst programové nabídky a tím více práce. Je to však reakce na to, co tady lidem chybělo. Komerční firma musí dosahovat finančního zisku, my musíme tvořit zisk v podobě toho, že naši nabídku někdo potřebuje a využívá, ať už přímo v knihovně či prostřednictvím internetu. Jinak nemá naše existence smysl.

 

Chtěli bychom ho pořídit, ale narážíme na dva problémy. Ústřední knihovna se nachází v pěší zóně, v historickém centru města a na ulici tak není snadné něco postavit. Palác je zároveň kulturní památkou, takže i v tom jsme limitováni. Přemýšleli jsme, jak bibliobox integrovat například do výlohy či do brány, ale zatím se vhodné řešení nenašlo. Ale nevzdáváme to. Uvažujeme také o jeho zřízení u větších sídlištních poboček, ale přece jenom nejužitečnější by byl tady v centru.

 

O umístění reklamy na tramvaj jsme uvažovali už nějaký čas. Důležité pro nás přitom bylo, aby nešlo o pouhé polepení vozu, takových v Brně jezdí spousta. Chtěli jsme, aby tramvaj byla program i pozvánka. Prostor v tramvaji si tak můžeme určitým způsobem strukturovat, pracovat s informacemi a texty, připravujeme také různé aktivity. Například ve vybraný den v této lince jezdil knižní revizor a pasažéra, který si zrovna četl, odměňoval drobným dárkem, v němž byly třeba balíčky čaje s nápisem KJM provoní vaši mysl. V tramvaji se také odehrála Noc literatury, kdy v určitém čase probíhala autorská čtení. Využili jsme ji i jako odměnu v podobě speciální trasy pro děti, které soutěžily při celorepublikové akci Noc s Andersenem.

 

Dopravní podnik nám nemohl úplně garantovat, že bude jezdit středem města, kde knihovna sídlí, protože ji podle potřeby nasazuje na různé linky. Nejčastěji však jezdí na linkách 4 a 9, které vedou přes náměstí Svobody. Můžete tak vystoupit přímo u Ústřední knihovny. Na internetu je také možné si zjistit, kde se tramvaj právě pohybuje.

 

Nejvíce si cením toho, že motiv byl naším vlastním nápadem. V přední části jsou volně letící písmena, která se postupně seřazují na stránky knihy a symbolizují bohatství lidského myšlení, v druhé části jsou zobrazeny konkrétní tituly knih, což byl výběr z nejčtenější stovky titulů za poslední rok. Je to dneska možná neobvyklé, neboť grafický design spíše zjednodušuje, ale my jsme se rozhodli být popisní. A víme, že to funguje. Vedle toho je tam i maskot pro děti, oblíbená opička Rozárka. Grafiku jsme vytvářeli již se záměrem promítnout ji do celkového vizuálního stylu knihovny. Ve stejném duchu jsou tak i propagační předměty, jako jsou hrnky, magnetky, placky, záložky či bloky. Základní pruh knih, který je barevný a veselý, aplikujeme na služebním autě i na výlohách našich poboček. Dokonce jsme ze starého nábytku vytvořili velmi originální kousky.

 

Vzhledem k tomu, že již jde o celkový vizuální styl knihovny, určitě u něj chceme zůstat. Pokud jde o samotný vnější polep tramvaje i ten zůstane, jeho pořízení je drahá záležitost. Uvnitř naopak obsah průběžně obměňujeme. Jsou zde informace o službách pro jednotlivé skupiny uživatelů, úryvky z nejčtenějších či aktuálních knih. Rozmístění jsme koncipovali tak, by korespondovalo i s tím, kde se jací cestující nejvíce zdržují, vpředu jsou ve fabionech informace pro seniory či pro handicapované, kteří zde nastupují. Tam, kde je prostor pro kočárky, je zase umístěna nabídka pro rodiče a děti. V plánu jsme měli ve vybraných obdobích vozit i knihy na přečtení, ale zatím to z technických důvodů není možné. Stále o takové možnosti jednáme. Přišli jsme ale s jiným moderním řešením: k dispozici jsou e-knihy, stačí do mobilního zařízení načíst QR kód ze samolepky. Velmi se to osvědčilo.

S projektem jste získali významné mezinárodní ocenění v marketingové soutěži.

Na ocenění jsme velmi hrdi. Soutěž vyhlašuje marketingová sekce působící v rámci Mezinárodní federace knihovnických asociací IFLA. Celkem bylo přihlášených třicet jedna projektů z celého světa, od Kanady, přes africké státy, Francii, Rusko až po Čínu. Byly mezi nimi jak veřejné, tak i odborné knihovny. Pro účast bylo zapotřebí splnit celkem přísné parametry, například týkající se dlouhodobé udržitelnosti či počtu klientů, které dokáže tento počin oslovit. V přihlášce jsme také zdůraznili, že cílem projektu není jen přivést lidi do knihovny či podpořit čtení, ale stejně tak důležité je, aby v ulicích města jezdila tramvaj, která je pozitivně laděná a přivážela radost. To, že jsme uspěli, dokazuje, že i relativně jednoduché myšlenky mohou zaujmout. Je třeba si troufnout i na mezinárodní scénu. Vždy jde o nápad a schopnosti uvést ho do života.

 

Zcela určitě ano. Knihovny umí hodně věcí, ale pořád jsou v mnoha směrech, ať už veřejností, nebo politiky, vnímány velmi zploštěle. Jak ukazují dotazníková šetření, veřejnost velmi často netuší, co všechno knihovna dělá. Převážně je spojována jen s jejím hlavním nabízeným produktem, tedy knihou, ale její role je daleko širší. Působí jako vzdělávací instituce, nabízí řadu aktivit pro školy i jednotlivce v jakémkoliv věku. Marketing je nesmírně důležitá věc. Je to obrovské téma pro knihovny, které se s ním stále lépe učí pracovat. I na letošní zářijové celostátní konferenci Knihovny současnosti bude celý blok věnován marketingu. Problémem je například dostat do knihovny mladé lidi. Je relativně snadné pracovat s předškoláky, žáky prvního stupně základní školy, ale nabídnout atraktivní program dospívající mládeži je obtížné. Změnit představu kamenné, stabilní, seriózní instituce v něco, co je i u mladých cool, je složitý a nikdy nekončící proces.

 

Při stávající přestavbě nově vytváříme klubový prostor právě pro tuto věkovou kategorii. Stává se, že mládež si knihovnu spojuje s něčím povinným, kam chodili se školou, a ne tak zajímavým pro volný čas. My se jim snažíme ukázat, že to tak nemusí být, klub by pro ně měl být místem, kde bude možné se pobavit s kamarády, relaxovat nebo společně studovat a hlavně, kde jim do toho dospělí budou mluvit naprosto minimálně. Místnost bude vybavena houpacími sítěmi, vaky, barovými stoličkami, ale i popcornovačem či kávovarem. V klubu bude i programová nabídka, na níž se budou moci podílet i teenageři, chceme, aby byli našimi parťáky a rádci. Startem těchto aktivit bude projekt Pověste ho vejš, podpořený Ministerstvem kultury České republiky, který zahájíme v říjnu rámci Týdne knihoven, kdy kromě argentinského tanga, šifrovací hry či jogínskému pozdravu slunci bude představena literární a hudební tvorba mladých.

 

Elektronické informační zdroje nás všude obklopují, proto musí být nedílnou součástí nabídky knihovny. Protože jsme veřejná knihovna, zaměřujeme se na všeobecné databáze. Je zde ale jistý paradox, který nám potvrdily i zahraniční knihovny. I když elektronické zdroje zažívají boom, ukazuje se, že jejich užívání není tak samozřejmé, jak bychom čekali. Napomohla by větší propagace? Nebo je na vině jazyková bariéra v případě databází, které nejsou v češtině? Naopak to, co je v naší knihovně hodně využívané, jsou tematické okruhy, které excerpujeme do vlastní databáze z portfolia periodik, jež odebíráme. Okruhů je kolem čtyřiceti a nabídka se proměňuje i podle toho, jaké informace lidé nejčastěji hledají. Z odborných zdrojů jsou hodně využívány hudební databáze. Trend přechodu od tištěných dokumentů k elektronickým je prostě skutečností, ale myslím si, že je stále třeba učit veřejnost je více využívat.

 

Zcela určitě ano, ale chování uživatelů je různé podle toho, o jaký typ dokumentu jde. Například noviny i oddechové časopisy si stále naši uživatelé nejraději vezmou do ruky a listují si v nich. Je tu jisté nenahraditelné kouzlo, které prostě elektronická verze nemá. Ale pokud potřebuji opravdu rychle sehnat podklady pro referát do školy, či si ověřit neznámý pojem, získat kontakt, pak je nejrychlejší zapátrat v internetu. Ale ani ten není samospasitelný. Je to tak bezbřehý svět, že nemáte záruku serióznosti údajů, uživatel si mnohdy neumí najít relevantní informaci. Tady je obrovská role knihoven, které mohou napomoci v orientaci ve zdrojích, nasměrovat k požadovanému tématu i upozorňovat na rizika tohoto prostředí.

 

Chtěli jsme, aby si veřejnost mohla vyzkoušet různé typy čteček. Teď se ukazuje, že jsou některé více oblíbené, ale využívané jsou všechny. Limitující je obsah, který tam můžeme dávat, aby byl v souladu s autorským zákonem. Pro lepší orientaci strukturujeme nabídku do tematických a jazykových skupin.

 

Určitě ano, je to fenomén, ve kterém jsou zejména mladí lidé doma a sociální sítě jsou součástí jejich každodenního života. Má-li k tomu přibýt i knihovna, pak se musí umět v tomto prostředí pohybovat a využívat je. Je třeba se ale dobře starat o obsah. Původně jsme začínali s Facebookem pro děti, teď má profil celá knihovna. Věnujeme se jak webu, Facebooku, využíváme YouTube, rozesíláme elektronické newslettery, máme Smartkatalog pro mobilní aplikace. Bez této roviny komunikace se dnešní knihovna neobejde. Někdy to vypadá, že počítače jsou záležitost mladých, ale není tomu tak. Máme výukové centrum, kde připravujeme kurzy pro nezaměstnané nebo seniory, s trpělivostí učíme základním počítačovým dovednostem až po práci se Skypem či úpravu digitálních fotografií. Je úžasné, když ze zpětné odezvy zjišťujeme, že babička po absolvování kurzu dostala k Vánocům notebook a píše si či skypuje s vnučkou v Americe.

 

Naše knihovna včetně svých poboček se dlouhodobě věnuje práci s různými druhy handicapů. U projektu Lékotéka spolupracujeme se školami, které mají handicapované děti. Nabídli jsme jim v knihovně speciální vzdělávací programy, při kterých jsou využívány hračky, které mají edukativní charakter. Ty jsme nakupovali po konzultaci se školami, které si tyto didaktické pomůcky mohou zapůjčit přímo do školy. Zalíbilo se to i veřejnosti, lidé měli zájem si je také půjčit. Projekt jsme postupně rozšířili, s tím, že prioritně jsou pomůcky určeny pro školy, ale lze je poskytnout individuálně, rodičům, kteří mají doma handicapované dítě. V knihovně probíhaly i akce zaměřené na děti se speciálními potřebami. Jednalo se o víceletý projekt Ruku v ruce, zaměřený na práci s handicapovanými dětmi. Program zahrnoval tematické cykly a integrační programy, kterých se v knihovně zároveň účastnily děti handicapované i zdravé, učily se spolu komunikovat, poznávat se a být si rovny. Vznikaly zde kouzelné osobní vazby. Krásné bylo, že se chtěly vzájemně o sebe starat, a to nejen zdravý o handicapovaného, ale i naopak. Školy i rodiče na náš projekt velmi pozitivně reagovali. Také knihovníci dělali se zapálením řadu věcí nad naplánovaný rámec. Například na závěr jsme připravili program na Brněnské přehradě. Pro děti to byla jedna z mála možností, kdy vyjdou za zdi ústavu a samy se stanou spolutvůrci děje. Nicméně naše aktivity na tomto poli probíhaly i před realizací projektu a nadále pokračují. Dále se jedna z našich poboček věnuje velmi náročné práci s dospělými mentálně postiženými lidmi.

 

V tomto ohledu máme co dohánět. Aktivity vznikaly spontánně z iniciativy samotných zaměstnanců dříve, než bychom se na ně programově připravovali. Pro projekt Ruku v ruce jsme už cíleně vyhledávali lektory se speciální pedagogikou. Zaměstnanci, kteří pracují se zrakově postiženými uživateli, se pravidelně školí, vybraní pracovníci absolvují kurzy znakové řeči, v novém sále bude indukční smyčka. Potřebu bezbariérovosti v nejširším slova smyslu hodně prosazujeme. Dnes se stává samozřejmostí technická bezbariérovost, ale jde o to překonávat bariéry komunikační. Jsem velmi pyšná na to, že vedoucí dětské knihovny byla jednou z iniciátorek vytvoření standardů pro bezbariérovou knihovnu. Nyní jsou dostupné standardy, které říkají, co je třeba splňovat při práci s určitými typy handicapů a knihovny se mohou dobrovolně nechat certifikovat. Naše knihovna mezi ně určitě bude patřit. Ostatně pro držitele Ceny Mosty udělované Národní radou osob se zdravotním postižením i ocenění Knihovna roku 2012, které jsme od Ministerstva kultury České republiky získali právě za práci s různými druhy znevýhodnění, je to výzva i závazek.

 

Rande naslepo...s knihou byla hezká akce ke svátku svatého Valentýna, kdy si čtenáři půjčovali zabalenou knihu, aniž věděli, co skrývá. Usnadnit výběr jim mohla pouze barva stužky, růžová titul vhodný pro ženy, zelená pro ženy i muže. Pokud jde o léto, snažíme se lidem nabídnout knihy ven pod heslem vyjděte do terénu s knihou. Prostřednictvím webu doporučujeme letní nabídku knih i hudby, oblíbené jsou tipy knihovníků. V letních měsících dáváme také vyřazené knížky na koupaliště. Pro děti pořádáme prázdninové soutěže a pod heslem Prázdniny ve stanu motivujeme k hledání zajímavých míst v Brně, kde by se takový stan dal postavit. Stojí tedy samozřejmě i v knihovně. V minulosti jsme ve spolupráci s dalšími organizacemi pořádali i příměstský tábor. Děti tak trávily každý den jinde, což mělo výhodu, že měly pestrý program.

 

Město Stuttgart je jedním z partnerských měst Brna a letos se oslavovalo dvacet pět let partnerství. Knihovna Jiřího Mahena nabídla do programu prezentaci o Stuttgartu v naší tramvaji a happening. Nechtěli jsme, aby byl program jen formálním setkáním delegací, ale aby tímto partnerstvím žila i veřejnost. Tramvaj se na vymezenou dobu odstavila z běžné linky, hrála náladová hudba, pro dobrou pohodu se podávala káva, děti skládaly velké puzzle, lidé si mohli zakoupit propagační předměty a samozřejmě navštívit galerii v tramvaji. Akce proběhla na Komenského náměstí, kde jsou i vysoké školy, bylo příjemné sledovat prvotní překvapení a pak pozitivní reakci studentů na tuto pohodovou akci. V červnu jsme pak navštívili stuttgartskou knihovnu, která je velmi moderní, a plánujeme s ní další spolupráci. Mimo jiné chceme příští rok uspořádat mezinárodní konferenci ve spolupráci s partnerskými městy na téma role knihoven ve veřejném prostoru. Zajímají nás možnosti širšího působení knihovny v komunitě, v daném městě a příklady dobré praxe.  
 

 

 

 

Knihovna Jiřího Mahena v Brně obstála v konkurenci více než třiceti knihoven z celého světa a získala za svůj projekt Knihovna v tramvaji – Tramvají do knihovny první místo v mezinárodní marketingové soutěži. Cenu udělila již podvanácté Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí (IFLA) www.ifla.org. Základním smyslem kampaně Knihovna v tramvaji – Tramvají do knihovny je elegantní a zřetelná komunikace dobrého jména značky „knihovna“. V podobě tramvaje provází knihovna Brno a jeho obyvatele v jejich každodenních životech, navozuje v ulicích města pohodu a optimismus a motivuje místní k další či vůbec první návštěvě knihovny. Součástí kampaně je řada marketingových akcí – například knižní revizor, který odměňuje ty, co si v tramvaji čtou. Druhé místo získala Regina Qu’Appelle Health Region Health Sciences Library v kanadském městě Regina v provincii Saskatchewan, a to za marketingovou akci Standby . . . Action! V knihovně natočili tři devadesátivteřinová zábavná videa propagující jejich služby. O třetí místo se dělí dvě instituce Stellenbosch University Library and Information Service z Jižní Afriky, oceněná za projekt Get Research SMART@Your Library a The National Library Board of Singapore za aktivitu S.U.R.E.-Promoting Information Literacy Awareness to Singaporeans. V jihoafrické knihovně uspořádali nízkonákladovou akci Library Research Week, která měla napomoci výzkumníkům ke zlepšení jejich schopností. Oproti tomu v Singapuru se jednalo o finančně náročnější projekt za 1 400 000 dolarů, který se zaměřoval na veřejnost. Jedním z témat byla etika a komunikace při využívání digitálních médií. Program je podporován i školami, kde vznikaly takzvané S.U.R.E. kluby. Na aktivitě se podílelo dvacet čtyři veřejných knihoven a byla tak vidět na řadě veřejných míst. Rozsáhlá kampaň zahrnovala například vzdělávací plakáty, obtisky, záložky či spořiče obrazovky propagující S.U.R.E. Informace o dalších účastnících soutěže naleznete na webovém odkazu.