Shodou náhod se na mě v poslední době ze všech stran valilo umění. Nejdříve mě z každodenní běžné rutiny prodírání se davem lidí na nástupišti vytrhly komiksové postavičky z projektu Dopravního podniku Umění v metru. Na šesti stanicích trasy pražského metra C se o naši pozornost hlásí díla tvůrců, k nimž patří Karel Jerie, Jaromír Plachý, Vladimír 518, David Böhm, Kateřina Bažantová Ktaiwanita či Jaromír 99. Pak mě vtáhla do tajemných útrob galerie Rudolfinum na expozici Kontroverze. Byla to však trochu zvláštní zkušenost, už jenom proto, že návštěvníci postávající u děl povětšinou nestudovali vystavené fotografie, ale třímajíce v rukou jednotlivé listy s doplňujícími informacemi, ujasňovali si v textu souvislosti. Důvodem pro zařazení fotografie totiž byly, jak naznačoval i podtitul výstavy, právnické i etické aspekty a málokteré dílo tak bylo bez vysvětlení srozumitelné. Čistě vizuální stránkou mě tak dokázali zaujmout Man Ray s Black and white, Oliviero Toscani s Kissing-Nun, proslulou reklamou na Benetton, a nepřehlédnutelná byla i Sophie Dahl na snímku propagujícím parfém Opium. Mimořádně zajímavý byl i dokument k fotografii Dívka z Trang Bang, pořízené ve Vietnamu v roce 1972 Nickem Utem. Výstava tak vzbuzuje otázky, nakolik autor může při vytváření svého díla překračovat ustálené konvence a nakolik je to v daných případech smysluplné. Umění by každopádně mělo diváka přivést k novému způsobu vnímání a takové aktivity byly k vidění na konferenci v Městské knihovně Dobýváme veřejný prostor. Například Univerzita v Brightonu podporuje spolupráci handicapovaných s nehandicapovanými umělci. V projektu Overalls jsou tak úžasným způsobem k uměleckému vyjádření využity obyčejné montérky.

píše Ivana Jungová