Rozhovor s Adélou Sýkorovou: "Medaili jsem ani nechtěla"
Když se v malorážce nezadařilo Kateřině Emmons, ve střeleckou medaili zřejmě přestali doufat i nejzatvrzelejší optimisté. Jenomže pak na terč zamířila Adéla Sýkorová a body se proměnily v bronz.
Už jste z toho pomedailového kolotoče asi unavená :-).
No trošičku jsem…
Kdy jste vlastně dávala své úplně první rozhovory?
Už někdy před Pekingem, ale s tím, co je teď, se to nedá vůbec srovnat.
.
Jak se při tom cítíte? Není to horší než na palebné čáře?
Je. Před novináři jsem ještě nervóznější než při závodech.
Změnil se vám nějak – kromě odpovídání na novinářské otázky – život po zisku bronzové olympijské medaile?
Zatím nijak. Myslím si, že se asi teprve změní.
Co jste říkala na to, že při slavnostním ceremoniálu nepozval hlasatel na stupně vítězů vás, ale polskou závodnici Sylwii Bogackou?
Diváci slyšeli určitě líp, já jsem vlastně jméno neslyšela vůbec. Ale všichni začali tleskat, tak jsem si říkala: hmmm, asi musím jít.
Lekla jste se, když vypadla Kateřina, která měla původně jistě větší medailové ambice než vy?
Nepřipouštěla jsem si, že bych mohla bojovat o medaili. Ani jsem ji nechtěla. Snažila jsem se myslet na něco úplně jiného.
Kdy vám došlo, že na vás leží tíha odpovědnosti?
Nedošlo mi to. Prostě mě nenapadlo, že by všichni čekali medaili od střelců.
Ani po výborné předposlední ráně?
Ne. Vůbec jsem nevěděla, jak jsem na tom. Průběh závodu jsem nesledovala, protože bych byla ještě nervóznější.
To je vaše obvyklá taktika?
Ano, dělám to tak vždycky.
Co na vás udělalo v olympijském Londýně největší dojem?
Večeře se Serenou Williamsovou – seděly jsme u jednoho stolu a pak jsem ji požádala, jestli se spolu můžeme vyfotit. Vyfotily jsme se a vyměnily si odznáčky. Byla moc příjemná.
Řekla jste jí, kdo jste vy?
Ne, já jsem v té chvíli ještě medaili neměla :-).
Ale teď už ji máte. Jak s ní naložíte? Vystavíte ji, nebo naopak uložíte do sejfu?
Zatím jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlela, ale určitě by si zasloužila vystavit, protože je to moje nejcennější medaile. Nějaká polička se najde.
Jak se vám po jejím získání líbilo v Českém domě?
Do té doby, než jsem tam přišla, mi vlastně vůbec nedocházelo, že mám medaili. Uvědomila jsem si to, až když jsem viděla fanoušky a vystoupila na pódium. Byla tam skvělá atmosféra a moc za ni všem fanouškům děkuju.
Stihla jste se podívat na nějaké české sportovce?
Nestihla jsem nic, jen střelnici a vesnici. Těším se na atletiku, hlavně na Báru Špotákovou (a my už víme, že Adéle i nám všem udělala Bára Špotáková tu největší radost).