Rozpouštění politických stran a zastavování jejich činnosti z komparativního pohledu
JUDr. PhDr. Petr MLSNA, Ph.D.
Shrnutí:
Smyslem tohoto článku je poskytnutí základního přehledu o problematice týkající se zakazování politických stran v komparativním pohledu. V České republice je znám pouze jeden případ, kdy se vláda pokusila zakázat politickou stranu s poukazem na skutečnost, že její činnost směřuje proti demokratickému a ústavnímu systému České republiky. Nejvyšší správní soud, který je příslušný k rozhodování o těchto otázkách, návrh vlády zamítl a danou politickou stranu nerozpustil, nicméně vymezil podrobné podmínky, které je nutné ze strany navrhovatele splnit, aby politickou stranu bylo možné rozpustit. Nedostatek zkušeností se zakazováním politických stran tak nutí doktrínu i české soudy, aby se podívaly do zahraničí, kde již k takovým případům v minulosti došlo. Inspirativní je zejména německá zkušenost, kde byly v 50. letech 20. století zakázány dvě politické strany (extrémní pravicová a levicová politická strana).
V článku jsem se pokusil učinit také rozbor principu proporcionality ve vztahu k ochraně svobodné soutěže politických stran a hodnotě demokracie jako takové. Rozpuštění politické strany je ultima ratio právní prostředek jak chránit demokratické právní zřízení. Otázku možného zákazu politické strany komplikuje také skutečnost, že náš právní řád nezná legální definici politické strany, ačkoliv prvorepubliková právní úprava z roku 1933 týkající se zakazování politických stran ji znala. V mnohém je tento článek úvahou de lege, event. de constitutione ferenda.
Resumé:
Dieser Artikel umfasst die Grundübersicht der Problematik, die sich der Untersagung der politischen Parteien aus der komparativen Sicht betrifft. In der Tschechischen Republik ist nur ein Fall bekannt, wenn sich die Regierung die politische Partei untersagen versuchte. Die Regierung begründete ihren Antrag mit Hinweis darauf, dass die Tätigkeit der politischen Partei gegen das demokratische und verfassungsrechtliche System der Tschechischen Republik leitet und leitete. Das Oberste Verwaltungsgericht, das in diesen Fragen Kompetenz zu entscheiden hat, den Antrag der Regierung ablehnte und die politische Partei nicht untersagte. Trotzdem definierte das Oberste Verwaltungsgericht ausführlich die Bedingungen, die der Antragssteller erfüllen muss, um die politische Partei untersagt werden zu können. Das Fehlen der Erfahrungen mit der Untersagung der politischen Parteien zwingt die tschechische Jurisprudenz und Gerichtsbarkeit auch die ausländische Erfahrungen mit dieser Problematik zu analysieren. Vor allem wichtig und inspirativ sind die Erfahrungen aus den Staaten, wo einige politische Parteien schon untersagt wurden. Dieser Artikel befasst sich infolgedessen mit den Erfahrungen der Bundesrepublik Deutschland aus den 50. Jahren des 20. Jahrhunderts, wann zwei politischen Parteien untersagt wurden (extremische KDP und SRP).
In diesem Artikel versuchte ich auch die Analyse der Proportionalität in Bezug auf den Schutz des freiheitlichen Wettbewerbs der politischen Parteien und Demokratie als Grundwert zu machen. Die Untersagung der politischen Partei ist das ultima ratio Mittel des Schutzes des demokratischen und verfassungsrechtlichen Systems. Die Analyse der möglichen Untersagung der politischen Partei ist auch dadurch kompliziert, dass unsere Rechtsordnung keine legale Definition der politischen Partei kennt, obwohl das Gesetz über die Untersagung der politischen Parteien aus dem Jahre 1933 die umfasste. Dieser Artikel ist Überlegung de lege und de constitutione ferenda aus der komparativen Sicht.