Právní úprava oblasti obecní policie po 1. lednu 2009 - 2. část
Dokončení přílohy Veřejné správy čísla 3/2009
Předvedení osoby
§ 13 odst. 2
Důvodem pro stanovení nové povinnosti strážníka předvést na policii osobu, která je osobou pohřešovanou, vyplývá z faktu, že Policie ČR je správcem informačních systémů, které obsahují příslušné osobní údaje těchto osob. Ty slouží mimo jiné ke ztotožnění takové osoby. Zároveň je nutno vyřešit otázku, jak s těmito osobami dále naložit. Vzhledem k tomu, že obecní policie nedisponuje žádným zařízením, kde by se předmětné osoby mohly zdržovat, je nutné tyto osoby předat Policii ČR za účelem přijetí dalších opatření (k tomu dále viz komentář k odstavci 5).
§ 13 odst. 3
Znění tohoto odstavce vychází z potřeby obecní policie „eliminovat“ nezvládnutelnou osobu z důvodu možného vzniku újmy na zdraví nebo majetku. Obecní policie, na rozdíl od Policie ČR nedisponuje zařízeními, kam by takovou osobu bylo možno umístit. Předmětné ustanovení pak reflektuje i ustanovení § 16 odst. 2 tabákového zákona.
§ 13 odst. 5
V novele zákona o obecní policii je nutno sjednotit pojmy záznamů zpracovávaných strážníkem. Nejde pouze o formální úkon, protože úřední záznam, jednotně zavedený touto novelou, obsahuje již dnes patřičné náležitosti a může být použit jako podkladový materiál (např. ve správním řízení). Z hlediska právní jistoty strážníka i osoby, vůči níž směřuje zákrok, úkon či jiné opatření strážníka je proto vhodné zvolit toto řešení. V dosavadním zákoně o obecní policii nebyla upravena situace, jak dále, v některých případech, naložit s osobou předvedenou na Policii ČR.
V případě § 13 odst. 1 zákona o obecní policii (předvedení k prokázání totožnosti) je situace jasná. Osoba je stále v „dispozici“ strážníka a po předání zjištěné totožnosti s osobou projedná případný přestupek a osobu propustí.
V případech § 13 odst. 2 a 3 – osoba hledaná nebo pohřešovaná Policií ČR, osoba, která i přes výzvu pokračuje v narušování veřejného pořádku apod.) však totožnost již strážník zná (může znát), nebo se ji dozví a strážník osobu „předává“ Policii ČR. V zákoně není upraveno za jakým účelem je osoba předávána Policii ČR a jaké jsou formálně technické náležitosti takového předání. Dikce odstavce 5 předmětné nedostatky odstraňuje.
Oprávnění odebrat zbraň
§ 14 odst. 1
Oprávnění strážníka přesvědčit se, zda osoba nemá u sebe zbraň, se doposud týkala pouze případů, kdy osoba byla strážníkem předváděna nebo jejíž osobní svoboda byla omezena podle § 76 odst. 2 trestního řádu. Vzhledem k tomu, že obecní policie se rovněž podílí na plnění některých úkolů „pořádkové služby“ (viz např. sportovní utkání, kulturní akce) v rámci přispívání k bezpečnosti osob a ochraně majetku a dále s ohledem na růst agresivního chování některých osob, vůči nimž jsou realizovány zákroky strážníků, je na místě, aby se strážník mohl přesvědčit, zda osoba, proti které směřuje zákrok z důvodu jejího agresivního chování, u sebe nemá zbraň, kterou by mohla použít zejména proti strážníkovi, případně proti sobě nebo proti třetím osobám. Život a zdraví osob včetně strážníka si zaslouží maximální možnou ochranu.
Všechny případy obsažené v tomto ustanovení zakládající právo strážníka jednat jsou spojeny s reálným okamžitým nebo i následným rizikem zejména na straně strážníka, případně dalších osob. Proto je namístě, aby v těchto případech byl strážník oprávněn vždy zbraň odebrat, pokud tato nebyla vydána dobrovolně. Přestože zákon nedefinuje, co se rozumí pojmem „přesvědčit se“, není možno jej zaměňovat s pojmem „osobní prohlídka“, kterou je oprávněn provést policista. Podle § 111 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, se rozumí osobní prohlídkou prohlídka fyzické osoby prováděná s využitím přímých fyzických kontaktů nebo přímého pozorování odhaleného těla této osoby včetně prohlídky oděvních svršků osoby a věcí, které má tato osoba u sebe v době prohlídky, a to prováděná osobou stejného pohlaví.
Jinými slovy strážník je oprávněn přesvědčit se pohmatem, zda osoba u sebe nemá zbraň, může pohmatem zkontrolovat zavazadlo, má-li jej osoba u sebe, může osobu požádat o otevření tohoto zavazadla, nemá však právo toto zavazadlo otevřít proti vůli této osoby. Strážník však může podle situace využít jiných oprávnění ze zákona o obecní policii. Například zavazadlo samotné může být považováno za zbraň, neboť je možné s ním učinit útok proti tělu důraznějším. Dále může strážník využít oprávnění odejmout věc podle § 17 zákona o obecní policii, jestliže lze mít důvodně za to, že v řízení o přestupku může být vysloveno propadnutí nebo může být zabráno zavazadlo samotné nebo jeho obsah apod.
§ 14 odst. 2
Podle zákona o střelných zbraních každá zbraň kategorie A, B nebo C musí být zaregistrována; tato povinnost se nevztahuje na zakázané střelivo. V novele zákona o obecní policii je třeba zdůraznit, že odebranou střelnou zbraní se rozumí zbraň podléhající registraci. Ne každá střelná zbraň podléhá režimu zákona o střelných zbraních, a proto ji není nutno předávat útvaru policie.
Toto ustanovení rovněž reflektuje skutečnost, že ne všechny obecní policie, respektive strážníci jsou vybaveni služební zbraní. Z tohoto důvodu tedy ne každá obecní policie může střelnou zbraň uložit na pracovišti obecní policie v souladu s právními předpisy na úseku střelných zbraní a střeliva. Proto odevzdanou nebo odebranou střelnou zbraň podléhající registraci podle zákona o střelných zbraních je nutno uložit u útvaru policie.
Strážník s ohledem na aktuální situaci na místě nemusí mít vždy dostatek času a možností, aby střelnou zbraň podléhající registraci předal příslušnému útvaru policie podle zákona o střelných zbraních, nehledě k tomu, že tento útvar se nemusí nacházet na území obce. Proto se zavádí možnost předání inkriminované střelné zbraně nejbližšímu útvaru policie.
§ 14 odst. 4
Stejně jako v minulosti strážník v případě, že zbraň odebere, sepíše úřední záznam, který slouží nejenom jako podklad pro správní orgán, případně orgán činný v trestním řízení, ale zároveň osvětluje okolnosti, za jakých k předmětnému úkonu došlo a slouží k eventuálnímu obhájení postupu strážníka.
Oprávnění zakázat vstup na učená místa
§ 15 odst. 1
Strážníci, stejně jako příslušníci Policie ČR se poměrně často setkávají s osobami, u kterých je důvodné podezření z toho, že trpí například nebezpečnými infekčními chorobami. Do doby, než se dostaví lékař, však Policie ČR ani strážník nemají možnost, jak tuto osobu, která se zatím nedopouští protiprávního jednání, „donutit“, aby vyčkala na místě, nevzdálila se z něj a vyčkala příjezdu zdravotníků. Nové znění tohoto odstavce zmíněný nedostatek odstraňuje.
Nejčastěji používaným technickým prostředkem sloužícím k zamezení vstupu na určené místo všemi oprávněnými subjekty je technická páska (pás). Zejména z důvodů ekonomických je na místě, aby obce mohly, v případě zájmu, používat více druhů pásů a to buď s názvem obce a nápisem „zákaz vstupu“ pro všechny své orgány včetně obecní policie nebo speciálně s nápisy „obecní policie“ („městská policie“) doplněnými rovněž o „zákaz vstupu“.
Oprávnění odejmout věc - § 17 odst. 3
Dosavadní zákon o obecní policii strážníkovi neukládal žádnou povinnost v případě, pokud na jeho výzvu byla věc vydána. Pouze upravuje režim nakládání s věcí, která byla strážníkem po předchozí marné výzvě odňata. Při vydání věci tedy strážník nemusí sepisovat úřední záznam, není povinen vystavit osobě potvrzení o vydání věci. Rovněž není stanoveno, jak má s vydanou věcí naložit. Proto bylo nutno v tomto případě stanovit povinnosti strážníka a práva osoby, která věc vydala.
Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla
§ 17a odst. 1
Podle dosavadní právní úpravy je technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla prostředkem, který je strážník oprávněn použít k zabránění odjezdu vozidla, které je ponecháno na místě, kde je toto zakázáno zákazem vyplývajícím z místní úpravy silničního provozu, nebo stojí-li vozidlo na chodníku, kde to není dovoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství. Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po případném projednání přestupku v blokovém řízení nebo po zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala, nebo po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby. Nelze jej použít, pokud vozidlo:
- a) tvoří překážku silničního provozu, nebo
- b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, Sboru požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána. Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo na místě ponechala.
S účinností od 1. ledna 2003 má obecní policie podle zákona o přestupcích oprávnění projednat v blokovém řízení mimo jiné i přestupky proti pořádku ve státní správě spáchané nedovoleným stáním nebo zastavením vozidla na pozemní komunikaci, stejně jako přestupky spáchané vjezdem do míst, kde je to místní nebo přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích zakázáno. I v těchto případech proto nadále bude obecní policie (strážník) oprávněn použít technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla v případě, pokud se jeho řidič v blízkosti nezdržuje a zároveň jsou splněny ostatní zákonem požadované podmínky.
Protože zákonem o obecní policii do doby nabytí účinnosti jeho poslední novely nebylo řešeno ani porušení obecné či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, vymezuje se nově oprávnění strážníka tak, jak je uvedeno výše. Nové znění předmětného ustanovení umožní rovněž nově řešit takové případy, kdy strážník podle dosavadního zákona o obecní policii není oprávněn přiložit technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, pokud například vozidlo vjede do komunikace, kde je osazena dopravní značka „Zákaz vjezdu všech vozidel“, strážník není přítomen vzniku protiprávního jednání a vozidlo zde stojí.
§ 17a odst. 3
Předmětné ustanovení, proti stavu do doby přijetí novely zákona o obecní policii, rozšiřuje, respektive jednoznačně stanoví, za jakých podmínek bude technický prostředek odstraněn.
§ 17a odst. 5
Přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla může být spojeno s náklady, které musí uhradit povinná osoba. Přitom ne vždy se objektivně podaří zjistit, která osoba vozidlo na inkriminovaném místě ponechala (využití, respektive „zneužití“ institutu „osoby blízké“ osobami podezřelými ze spáchání přestupku). Proto je namístě, aby v těchto případech byl manipulační poplatek vybrán od provozovatele vozidla. Ten může svoji finanční újmu zhojit v občanskoprávním řízení na osobě, která skutečně vozidlo na místě protiprávně ponechala.
V praxi se rovněž vyskytují případy, kdy i přes skutečnost, že technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla byly použity neoprávněně, nedochází k vrácení nákladů spojených s jejich přiložením a odstraněním dotčené osobě. Toto ustanovení takové případy řeší.
§ 17a odst. 6
Zákon musí vyřešit i případy, kdy o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu nikdo nepožádá. Proto se zakotvuje mechanismus řešení těchto situací.
§ 17a odst. 7
Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla je sice specifickým donucovacím prostředkem, nicméně na rozdíl od jiných se nejedná o prostředek, kterým by bylo možno v případech podle tohoto ustanovení, přímo zasáhnout do fyzické integrity člověka. Z tohoto důvodu není namístě, aby v případě použití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla musel strážník, respektive osoba, která řídí obecní policii, plnit povinnosti ve smyslu speciálních ustanovení zákona (§ 18 až § 23 zákona o obecní policii).
Doprava osob do zdravotnického zařízení a do záchytné stanice - § 17b
Ustanovení § 17b spočívá v možnosti obecní policie působit, v souladu s § 1 zákona o obecní policii i mimo území obce, pokud tak stanoví tento zákon. Vzhledem k tomu, že obecní policie může odpovídat za převoz povinných osob do zdravotnických zařízení a do záchytných stanic (viz změna tabákového zákona), které se nacházejí mimo území obce, která zřídila obecní policii nebo obce, která je účastníkem veřejnoprávní smlouvy podle § 3a zákona o obecní policii, nemohla by tak činit, pokud by nedošlo k této úpravě v zákoně o obecní policii. Zároveň je nutno stanovit, vůči komu může strážník uplatnit povinnosti a práva svěřená mu zákonem. Vzhledem k tomu, že obecní policie je orgánem obce zřizovaným a zrušovaným v rámci samostatné působnosti obce, nelze z ústavního pohledu připustit, aby strážník při převozu povinné osoby do zmíněných zařízení mohl realizovat svoje povinnosti a práva k jiným osobám než k té, které je přepravována. Jedná se o institut právní ochrany strážníka, který v případě, že se při přepravě setká s protiprávním jednáním třetí osoby (nikoliv osoby přepravované), může na místě vystupovat pouze jako soukromá osoba, nikoliv jako veřejný činitel.
Donucovací prostředky
§ 18 odst. 1 písm. b), c)
Oprávnění obecní policie nově používat elektrické nebo jiné obdobně dočasně zneschopňující donucovací prostředky vyplývá ze snahy Ministerstva vnitra pokud možno co nejvíce sjednotit právní úpravu oblasti obecní policie s Policií ČR a dále odstranit poměrně značnou „mezeru“ mezi základními donucovacími prostředky a použitím střelné zbraně. Střelná zbraň je vždy, i v rukou vycvičeného strážníka, možným zdrojem fatálních následků, a to nejenom ve vztahu k osobě, vůči které strážník plní svá oprávnění, ale i ve vztahu ke třetím osobám. Použití neletálních prostředků proto výrazně rozšiřuje donucovací prostředky schopné eliminovat i například velmi agresivního pachatele, aniž by musela být použita střelná zbraň se všemi zmíněnými negativními dopady.
V první řadě jde o tzv. elektrické paralyzéry, které při přímém kontaktu s tělem pachatele vyšlou elektrický výboj o přesně definované síle a ten pachatele paralyzuje. Tyto paralyzéry jsou volně dostupné i civilním osobám a řadí se svými účinky vedle slzných sprejů. Zákon předvídá technický vývoj a umožňuje použití i dalších, podle svých účinků obdobných prostředků (jde např. o v současné době vyvíjené generátory rychle tuhnoucí pěny omezující pohyb pachatele, generátory mikrovlnných bolest způsobujících paprsků atd., které však nejsou v současné době prozatím na trhu).
Taser, ačkoliv pracuje na obdobném principu jako výše uvedený elektrický paralyzér, je vybaven vystřelovacími sondami umožňujícími opakovanou aplikaci elektrických impulsů a je dle rozhodnutí Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva zařazen do kategorie zakázaných zbraní, jejichž nabývání je podmíněno udělením výjimky ze strany příslušného útvaru Policie ČR, a to v zákonem stanovených případech. Tyto prostředky proto obecní policie používat nemohou.
Jiným úderným prostředkem se rozumí různé druhy obušků, tonf, teleskopických obušků, distančních tyčí apod. Smyslem jeho užití je znásobit účinek úderu a většinou také prodloužit vzdálenost mezi pachatelem a policistou (strážníkem). Termín byl zvolen tak, že jde o všechny úderné prostředky, ze kterých zákon z důvodů jejích nejčastějších použití příkladmo uvádí právě obušky, aby se nemusel termín obušek vykládat extenzivně jen proto, že se vývoj donucovacích prostředků posune a vznikne spor o výklad, zda tento nový prostředek pod pojem obušek spadá či nikoliv. Pod termín jiný úderný prostředek lze zahrnout i úderné nástroje typu boxer, yawara, kubotan, nunchaku, boken apod.
§ 18 odst. 1 písm. f)
Z důvodu právní jistoty osob, vůči kterým strážník realizuje svá oprávnění v souvislosti s použitím donucovacích prostředků, je nutno přesně stanovit, jakou manipulaci se služební zbraní je třeba považovat za použití donucovacího prostředku. Pouhé uchopení služební zbraně, její dotyk strážníkem, ještě nemusí být použitím donucovacího prostředku, zvláště tehdy, pokud nepředchází zákonná výstraha. Dikce předmětného ustanovení tento nedostatek dosavadní právní úpravy odstraňuje.
§ 18 odst. 2
Ustanovení definuje podmínky, za jakých je strážník oprávněn použít všechny donucovací prostředky.
Použití donucovacích prostředků úder služební zbraní, hrozba služební zbraní a varovný výstřel ze služební zbraně bylo, do účinnosti poslední novely zákona o obecní policii, vázáno na podmínky nutné obrany, krajní nouze nebo zamezení útěku nebezpečného pachatele, jehož nelze jiným způsobem zadržet.
Z praxe policie i obecní policie však vyplývá, že výše uvedené případy použití služební zbraně jako donucovacího prostředku vedou v mnoha případech ke zklidnění situace a k upuštění od protiprávního jednání ze strany osoby, vůči které směřuje zákrok příslušníků policie nebo strážníků.
„Ostré“ použití služební zbraně je pak upraveno v § 20 zákona o obecní policii.
§ 18 odst. 3
Znění předmětného ustanovení do poslední novely zákona o obecní policii zaměňovalo výzvu strážníka „jménem zákona“ před použitím donucovacích prostředků s výstrahou. Správný postup strážníka je však ten, že nejdříve musí vyzvat osobu proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání a teprve tehdy, pokud tato adekvátně nereaguje, může použít výstrahu, např. „nebo bude použito donucovacích prostředků“. Smyslem změny je tedy odstranění technického nedostatku původního znění § 18 odst. 3 zákona o obecní policii.
Pouta - § 18a odst. 1 a 2
Toto ustanovení nově upravuje případy a podmínky použití pout strážníkem.
Strážníci se při plnění svých úkolů setkávají s agresivními osobami, které fyzicky napadají ostatní občany a strážníky, případně poškozují cizí majetek. Strážník doposud neměl jinou možnost, než k zabránění protiprávního jednání použít donucovací prostředky formou, která nemusela být účinná. Jak ale postupovat v případě, kdy osoba je stále agresivní, neupouští od svého protiprávního jednání a strážník je při zákroku sám nebo musí činit další neodkladné úkony (první pomoc zraněné osobě, hašení požáru, jiná opatření). Aby zmíněné úkony mohl vůbec provést, respektive dokončit a přitom byl schopen zamezit dalšímu napadání osoby své nebo osob dalších, případně pokud by se pachatel v dané souvislosti pokusil utéci, bylo nutno nově upravit režim použití pout. Pokud by v zákoně nebyla stanovena povinnost odpoutat osobu i v případě, kdy bude zřejmé, že ve svém protiprávním jednání nebude pokračovat, potom by vždy mohl strážník ponechat připoutanou osobu až do jejího předání Policii ČR, respektive po dobu nejdéle 2 hodin. Zde je nutno zdůraznit, že v souladu s ústavními principy České republiky i život osoby, která je agresivní, má stejnou hodnotu a požívá stejné ochrany jako život jiných osob.
Technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla - § 18a odst. 3
Jestliže má strážník zákonné oprávnění k omezení osobní svobody osoby podle § 76 odst. 2 trestního řádu, není vyloučena alternativa, že by se taková osoba pokusila k útěku použít vozidlo. Policie ČR disponuje stejným ustanovením. Z praktického hlediska bylo rovněž potřeba stanovit, že na toto použití technického prostředku se nevztahuje § 17a zákona o obecní policii.
Použití služební zbraně - § 20 odst. 3
Většina strážníků je v souladu se zákonem o střelných zbraních držiteli zbrojního průkazu skupiny D k výkonu zaměstnání nebo povolání. Z § 28 cit. zákona pak vyplývá, že zaměstnanec obce zařazený do obecní policie krátkou střelnou zbraň nosí viditelně jen v souvislosti s plněním svých pracovních povinností. Krátkou zbraní se podle § 5 zmíněného zákona rozumí zbraň kategorie B (krátké opakovací nebo samonabíjecí zbraně a krátké jednoranové nebo víceranové zbraně pro střelivo se středovým zápalem).
Novelizované znění odstavce 3 si klade, s odkazem na zákon o střelných zbraních, za cíl vymezit pojem „služební zbraň“ ve vztahu k obecní policii (jedná se o zbraň, jejímž držitelem je podle zákona o střelných zbraních obec), respektive pro potřebu zákona o obecní policii.
Povinnosti po použití donucovacích prostředků a služební zbraně - § 21 odst. 2
Podle § 29 zákona o střelných zbraních je držitel zbrojního průkazu povinen příslušnému útvaru policie neprodleně ohlásit každé použití zbraně pro účely krajní nouze nebo nutné obrany (to je i případ strážníka). Policie ČR pro posouzení oprávněnosti použití každé zbraně, včetně zbraně služební, kterou při výkonu povinností a oprávnění podle zákona nosí strážník, musí mít k dispozici dostatek podkladů, důkazů pro vyhodnocení oprávněnosti, respektive neoprávněnosti použití služební zbraně strážníkem. Proto strážník ve vlastním zájmu musí vždy (tj. bez ohledu na fakt, zda došlo nebo nedošlo ke zranění, usmrcení osoby nebo vzniku škody nikoliv nepatrné) zajistit, vedle provedení dalších úkonů, vše potřebné k tomu, aby Policie ČR mohla situaci objektivně posoudit.
Znění odstavce 2 před přijetím novely zákona o obecní policii nebylo přesné, protože věta druhá „Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití služební zbraně.“ se týkala pouze případu, kdy podle věty první došlo ke zranění osoby. Zmíněný nedostatek bylo nutno odstranit z důvodu možnosti Policie ČR objektivně posoudit použití služební zbraně strážníkem ve všech případech, kdy tento krajní donucovací prostředek je aplikován.
§ 22
Zákon o obecní policii do doby přijetí poslední novely řešil případy omezení použití všech donucovacích prostředků, psa a služební zbraně proti vybraným kategoriím osob. I když zákaz použití uvedených prostředků nebyl absolutní, je do budoucna nutno, z hlediska zajištění zejména vlastní ochrany strážníka, ponechat možnost použití hmatů, chvatů a pout i proti zde vyjmenovaným osobám při ochraně veřejného pořádku.
§ 23 odst. 1
Nové znění tohoto ustanovení zohledňuje změnu § 3 zákona o obecní policii (vymezení osob, které řídí, respektive mohou být pověřeny plněním některých úkolů při řízení obecní policie).
§ 23 odst. 2
Dosavadní právní úprava neukládala osobě, která řídí obecní policii, povinnost vyrozumět Policii ČR v případě použití služební zbraně strážníkem, pokud nedošlo ke zranění nebo usmrcení osoby nebo ke škodě nikoliv nepatrné. Tento stav nelze považovat za vyhovující, protože při použití služební zbraně podle § 20 zákona o obecní policii může být jeho následek velmi citelný. Je proto na místě, aby případy použití služební zbraně podle zmíněného ustanovení zákona o obecní policii vždy prověřila Policie ČR.
K tomu dále odůvodnění k § 21 odst. 2.
Náhrada škody
§ 24 odst. 1
Od doby přijetí původního zákona o obecní policii byl tento několikrát novelizován a oprávnění strážníků byla zavedena i dalšími zákony. Je proto logické, aby odpovědnost obce za škodu způsobenou strážníkem v souvislosti s plněním dalšími zákony stanovených úkolů byla rozšířena i na tyto zákony.
§ 24 odst. 4
Podle právní úpravy do doby přijetí nového zákona o Policii ČR a změnového zákona (nařízení vlády č. 174/1993 Sb., o jednorázovém mimořádném odškodnění za poškození zdraví nebo smrt v souvislosti s pomocí poskytnutou Policii ČR nebo obecní policii) náleželo občanu, který při poskytnutí pomoci obecní policii nebo strážníkovi utrpěl úraz nebo zemřel (v tomto případě jeho pozůstalým), vedle náhrady škody v některých zvláštních případech podle občanského zákoníku (§ 425) i jednorázové mimořádné odškodnění pouze v rozsahu 10 až 50 tisíc Kč. Tím bylo znemožněno, aby v odůvodněných případech, hodných zvláštního zřetele obec poskytla oprávněným osobám i vyšší jednorázové mimořádné odškodnění, než jak je tomu podle zmíněného nařízení vlády. Nové znění předmětného ustanovení odpovídá právní konstrukci obsažené v novém zákoně o Policii ČR.
Uvedené nařízení vlády bylo zrušeno zákonem o Policii ČR.
Zahájení trestního stíhání strážníka - § 25
Vzhledem k tomu, že původní znění tohoto ustanovení bylo v modifikované podobě převzato do nově zařazeného § 4d, byl jeho obsah nahrazen oznamovacími povinnostmi pro Policii ČR a soudy. Důvodem pro zakotvení povinnosti Policie ČR je potřeba obce být včas obeznámena se skutečnostmi, které mohou vyloučit bezúhonnost strážníka a v důsledku toho přijmout příslušná opatření, aby strážník, proti kterému bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu, nemohl nadále vykonávat povinnosti a oprávnění svěřená mu zákonem (převedení k výkon práce čekatele nebo zaměstnance podle § 1a).
V případě povinnosti uložené soudům je situace obdobná, ovšem ve vztahu k Ministerstvu vnitra. Aby mohlo být bez zbytečných průtahů zahájeno správní řízení o odnětí osvědčení, musí být správní orgán informován o tom, že zde jsou pro takový postup zákonné důvody. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí zakládající ztrátu bezúhonnosti podle § 4a zákona o obecní policii může kromě soudu vydat i státní zástupce, byl tento fakt promítnut i do předmětného ustanovení zákona.
Působnost Ministerstva vnitra
§ 27
Toto ustanovení jednoznačně upravuje postavení Ministerstva vnitra v oblasti obecní policie, aniž by kterákoliv z jeho kompetencí zasahovala do samostatné působnosti obce.
§ 27 odst. 4
Podrobnosti k tomuto ustanovení jsou uvedeny ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 418/2008 Sb., kterou se provádí zákon o obecní policii [viz poslední část tohoto komentáře].
§ 27a
Ustanovení upravuje nástroj Ministerstva vnitra k obnovení právního stavu, v souvislosti s tím, že obec neplní povinnosti stanovené zákonem o obecní policii, tj. „používá“ k plnění úkolů obecní policie strážníka bez platného osvědčení nebo strážníka anebo dopravní prostředek obecní policie neoznačené jednotnými prvky. Nástrojem zjednání nápravy je sankce. Sankce není možno ukládat přímo obecní policii nebo osobám řídícím tento orgán obce, neboť tyto osoby nemusí nést přímou odpovědnost za porušení zákona, respektive prováděcí vyhlášky. Tím, kdo je primárně odpovědný, je zřizovatel obecní policie, a to je obec.
Zde je namístě opakovaně zdůraznit, že se nejedná o zásah do výkonu samostatné působnosti obce (zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku), ale o dozor nad tím, co ze zákona Ministerstvo vnitra ověřuje nebo stanoví v předmětné oblasti. Obecná pravidla pro výkon dozoru nad samostatnou a přenesenou působností obce obsahují příslušná ustanovení stávajícího zákona o obcích, respektive jeho novely - viz zákon č. 234/2006 Sb.
Správní delikty - § 28
Stejně jako v případě Ministerstva vnitra, musí i obec disponovat právním nástrojem ve vztahu ke svému zaměstnanci (uchazeč o zaměstnání strážníka, čekatel nebo strážník), pokud v rámci dokládání skutečností, od nichž se odvíjí jejich bezúhonnost, uvedou obec v omyl tím, že neuvedou potřebné údaje nebo nedodrží lhůty (nesplní oznamovací povinnosti) stanovené zákonem o obecní policii. Protože takovým přístupem může obci vzniknout škoda (obec zajistí na vlastní náklady školení a výcvik čekatele a následně se prokáže, že tento čekatel například již v době, kdy byl uchazečem o zaměstnání strážníka, tj. před uzavřením pracovní smlouvy, nebyl bezúhonný, takže nemůže být nadále čekatelem ani strážníkem), byl vytvořen takový právní nástroj, který obci umožní postihovat zejména úmyslná konání povinných osob formou ukládání pokut. Zároveň bylo nutno, v souladu s vládní koncepcí správního trestání, zařadit skutkové podstaty přestupků obsažené doposud v § 21 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích přímo do speciálního zákona – zákona o obecní policii.
Přechodná ustanovení
Smyslem přechodných ustanovení je zachování kontinuity činnosti obecní policie při aplikaci novelizovaných ustanovení zákona o obecní policii.
k bodu 1.
Nesprávně použité slovo „zastupitelstvem“ bylo nahrazeno slovem „radou“ – viz zákon č. 480/2008 Sb. Určeným strážníkem, zmíněným v tomto přechodném ustanovení, se proto rozumí osoba pověřená radou obce (dříve obecní rada) plněním některých úkolů při řízení obecní policie podle § 3 odst. 2 zákona o obecní policii, ve znění účinném do doby nabytí účinnosti této poslední novely cit. zákona.
k bodu 2.
Určitá část strážníků, jejichž pracovní poměr vznikl zejména v první polovině 90. let minulého století, nedosáhla vzdělání zakončeného maturitní zkouškou. S ohledem na dikci katalogu prací, kdy již u 6. platové třídy je požadováno střední vzdělání s maturitní zkouškou (jedná se o nejnižší platovou třídu, do které může být strážník zařazen), bylo nutno stanovit lhůtu, dokdy strážníci nesplňující podmínku minimálního dosaženého vzdělání tento nedostatek odstraní, jakož i případy, kdy tak nemusí učinit. Lhůta a další podmínky byly stanoveny tak, aby strážníci vyšších věkových kategorií mohli odejít do starobního důchodu, aniž by museli absolvovat střední školy a skládat maturitní zkoušky. To znamená, že strážník, kterému bude ke dni 2. ledna 2009 45 let a ke stejnému datu složil tři zkoušky z odborné způsobilosti před zkušební komisí Ministerstva vnitra, nemusí již získat středoškolské vzdělání zakončené maturitou. U těchto zaměstnanců obce je předpoklad, že nedostatek vzdělání je nahrazen dlouhodobou profesní zkušeností a opakovaným složením zkoušek z odborné způsobilosti před zkušební komisí Ministerstva vnitra.
Všichni ostatní strážníci, kteří nemají maturitu, si musí vzdělání doplnit do 31. prosince 2015. Pokud tak neučiní do uvedeného termínu, přestávají být dnem 1. ledna 2016 strážníky.
ZÁKON O PŘESTUPCÍCH
K § 86 písm. d)
Znění tohoto ustanovení do doby přijetí jeho novely bylo zavádějící, protože z hlediska rigidního výkladu práva umožňovalo strážníkům projednat v oblasti státní správy pouze vybrané skutkové podstaty přestupků podle tabákového zákona, podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (neoprávněné stání vozidla na místní komunikaci nebo jejím úseku, které lze podle nařízení obce použít ke stání jen za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy a při splnění podmínek stanovených tímto nařízením) a podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě ve věcech, které jsou svěřeny obcím (např. přestupky podle § 46 odst. 1 – „Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, ....“) strážník v blokovém řízení, podle některých právních názorů, projednat nemohl. Přitom se jedná o přestupky, mající bezprostřední vztah k ochraně veřejného pořádku, respektive místních záležitostí veřejného pořádku (např. tržní řády), k jejichž efektivnímu projednání (blokové řízení) obec nedisponuje odpovídajícími subjekty. Navíc obecní policie je orgánem obce vykonávajícím svoji činnost v rámci působnosti obce, která není pouze působností samostatnou, ale i přenesenou. Od 1. ledna 2009 budou obecní policie v blokovém řízení projednávat:
- a) přestupky podle § 53 zákona o přestupcích,
- b) vybraná ustanovení § 22 zákona o přestupcích – přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu,
- c) vybraná ustanovení § 30 odst. 1 zákona o přestupcích [písm. a), c), g) až i), k) až o), jejichž projednávání je v působnosti obce] – přestupky na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi,
- d) přestupky spáchané porušením § 23 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích již nezná „přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu“, ale používá pojem „přestupky proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích“, bylo nutno adekvátně upravit i text § 86 písm. d) bod 2. Zároveň se strážníkům obecní policie umožňuje i postih řidičů nemotorových vozidel, například osoby, která tlačí kárku nebo táhne vozík širší než 600 mm, kdy již nejde o chodce, ale o řidiče nemotorového vozidla.
ZÁKON O SILNIČNÍM PROVOZU
K § 2 písm. y)
Podle § 75 odst. 8 zákona o silničním provozu je strážník obecní policie oprávněn pokyny usměrňovat provoz na pozemních komunikacích v případě, že je to nezbytné pro obnovení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, a není-li řízení provozu zajištěno Policií ČR nebo v součinnosti s Policií ČR. Fakt, že při této činnosti používá pokyny stanovené pro řízení provozu policisty, bylo nutné promítnout i do ustanovení § 2 písm. y). Pokud by tomu tak nebylo, nemuseli by účastníci provozu na pozemních komunikacích respektovat pokyny strážníka v případě křižovatky.
K § 3 odst. 4
Zákon o silničním provozu do doby jeho novelizace provedené v rámci změnového zákona zakazoval použití „antiradaru“ pouze ve vztahu k zařízením měřícím rychlost vozidel používaným Policií ČR a Vojenskou policií. Protože ale oprávnění měřit rychlost vozidel má ještě obecní policie, je namístě, aby měření rychlosti žádného z oprávněných subjektů nebylo omezováno a znehodnocováno.
K § 5 odst. 1 písm. f) a g)
Podle názoru Ministerstva vnitra je tabákový zákon normou speciální zejména pro oblast ochrany společnosti před škodami na zdraví a potažmo i majetku působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a zároveň i právním předpisem obsahujícím speciální ustanovení ve vztahu k omezení přístupnosti tabákových výrobků a alkoholu. Z tohoto pohledu se vztahuje na všechny oblasti společenských vztahů, respektive na všechny fyzické osoby, které svým konáním mohou ohrozit život nebo zdraví svoje, dalších fyzických osob nebo poškodit majetek v důsledku požití alkoholických nápojů nebo užití jiné návykové látky. Okruh osob podléhajících režimu § 16 tabákového zákona však nelze jednoznačně vymezit. V provozu na pozemních komunikacích se však nepochybně bude jednat o činnost spočívající v řízení vozidel motorových i nemotorových a řízení tramvaje.
Povinnost řidiče podrobit se na výzvu nejen příslušníka Policie ČR, ale i příslušníka Vojenské policie, zaměstnavatele, jeho ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie orientačnímu vyšetření případně odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, z tabákového zákona vyplývá. V zákoně o provozu na pozemních komunikacích však tato povinnost řidiče (mimo policisty a strážníka obecní policie) vůči dalším subjektům doposud chyběla. Proto byly oba předpisy uvedeny do částečného souladu (z logických důvodů toto oprávnění nebylo založeno pro osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek).
K § 6 odst. 2 písm. c)
Podle dosavadní úpravy museli strážníci při plnění úkolů obecní policie být ve vozidle za jízdy připoutáni, stejně jako je tomu u ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích, a to i přesto, že obecní policie, respektive strážníci plní podobně jako bezpečnostní sbory úkoly, při kterých jsou v ohrožení lidské životy, zdraví nebo hrozí vysoké škody na majetku. S ohledem na charakter činnosti obecní policie tedy byla provedena příslušná úprava tohoto i následujících ustanovení.
K § 6 odst. 6
Při plnění úkolů v provozu na pozemních komunikacích se strážník obecní policie velmi často setkává s nepřipoutanými osobami ve vozidle. Ke zjištění skutečného stavu věci přímo na místě je vhodné, aby osoba, která je na podkladě lékařského potvrzení zbavena povinnosti užívat bezpečnostní pásy, měla povinnost tuto skutečnost doložit též strážníkovi obecní policie.
K § 8a odst. 2 písm. a) a b)
Viz komentář k § 5 odst. 1 písm. f) a g).
K § 9 odst. 3
Viz komentář k § 6 odst. 2 písm. c).
K § 51 odst. 2
Zejména s přihlédnutím k nové dikci § 3b a § 3c zákona o obecní policii, kde je navrženo použití strážníků při vzniku mimořádné události, při níž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu, byla zařazena tato výjimka v přepravě osob v ložném prostoru nákladního automobilu a v ložném prostoru nákladního přívěsu traktoru.
K § 69
Strážník obecní policie je oprávněn pokyny (které používá při řízení provozu policista) usměrňovat provoz na pozemních komunikacích. Bylo by proto nelogické, aby v předmětném ustanovení nebyla tato skutečnost zohledněna.
K § 76 odst. 5
Nadále není možné připustit, aby dopravní značky (např. „stŮj, dej přednost v jízdě“ a jiné) byly nadřazeny pokynům strážníka obecní policie při usměrňování provozu. Tento neuspokojivý stav byl proto odstraněn.
K § 79 odst. 2
Podle dosavadní právní úpravy nemohli strážníci obecní policie zastavovat vozidla z jedoucího vozidla rozsvícením nápisu „STOP“. Jelikož v současné době disponují oprávněním zastavovat jedoucí vozidla v případě spáchání přestupků v oblasti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, k jehož projednání v blokovém řízení jsou oprávněni, bylo žádoucí toto ustanovení doplnit, a to zejména z důvodu, že se jedná o nejbezpečnější způsob zastavování vozidel, tj. o způsob, kdy není strážník vystaven nebezpečí zranění ze strany řidiče zastavovaného vozidla.
Faktická stránka provedení zastavení vozidla je upravena především s ohledem na zajištění ochrany zdraví a života policistů, strážníků obecních policií i ostatních účastníků a obecně bezpečnosti silničního provozu.
K § 79a
V současné době probíhá závěrečná fáze legislativního procesu (vládní návrh novely změnového zákona, zákona o silničním provozu, trestního řádu), který zpět navrací oprávnění obecní policie měřit rychlost vozidel za jasně stanovených podmínek.
K § 122 odst. 5
Umožnění přímého přístupu do centrálního registru řidičů zefektivní činnost strážníků při odhalování i projednávání přestupků. Současný stav, kdy je tento přístup zprostředkováván Policií ČR, je značně nepružný a neúměrně Policii ČR zatěžuje.
TABÁKOVÝ ZÁKON
K § 16 odst. 1
V odstavci 1 dosavadního § 16 bylo mj. uvedeno, že požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu činnosti nebo před jejich vykonáváním nesmí osoba, která by při výkonu činnosti mohla poškodit cizí majetek. Pokud má být naplněna preventivní a výchovná role zákona, je nutno klást důraz i na ochranu majetku ve vlastnictví či užívání povinné osoby (např. z důvodu negativního dopadu na kvalitu a způsob života osob, které žijí ve společné domácnosti takové osoby). Proto bylo výše uvedené slovo vypuštěno. Navíc ustanovení odstavce 1 stávajícího zákona nekorespondovalo s ustanovením odstavce 2, který pojem „cizí majetek“ neobsahuje.
K § 16 odst. 2 a 3
Orientačnímu vyšetření by se měla podrobit osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že je pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Dosavadní znění předmětných ustanovení předpokládalo, že subjekt, který je oprávněn vyzvat k provedení orientačního vyšetření, již objektivně zjistil, že osoba požila alkohol nebo jinou návykovou látku. Přitom indispozice povinné osoby nemusí být vždy způsobena alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Z tohoto pohledu tedy dochází k odstranění výše uvedeného nedostatku předmětných ustanovení.
V novelizovaném zákoně je proveden demonstrativní výčet způsobů provedení orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu a jiných návykových látek. Pokud orientační vyšetření na přítomnost alkoholu nebude nadále provedeno schváleným typem analyzátoru alkoholu v dechu, ve smyslu odstavce 2, bude se i v budoucnu postupovat v souladu s dosavadní praxí, tj. že po provedeném orientačním vyšetření bude následovat odborné lékařské vyšetření.
Orientační vyšetření přítomnosti alkoholu v organismu povinné osoby je nutno považovat za metrologický úkon – úřední měření podle § 21 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů: …“Úřad může v případech hodných zvláštního zřetele autorizovat subjekt na jeho žádost k výkonu úředního měření ve stanoveném oboru měření po prověření úrovně jeho technického a metrologického vybavení. Podmínkami výkonu je používání měřidel, u nichž je zajištěna metrologická návaznost, certifikát odborné způsobilosti úředního měřiče vydaný akreditovanou osobou nebo osvědčení o odborné způsobilosti vydané Úřadem a dohled prováděný Českým metrologickým institutem. Úředním měřením se rozumí metrologický výkon, o jehož výsledku vydává autorizovaný subjekt doklad, který má charakter veřejné listiny…“.
Při vědomí si skutečnosti, že jediné spolehlivé přístroje, jejichž výstupy mohou být použity bez dalšího jako důkaz ve správním nebo trestním řízení jsou alkoholtestery, splňující podmínky zákona o metrologii a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu, byla problematika orientačního vyšetření rozdělena na dvě oblasti: alkohol a jiné návykové látky (§ 16 odst. 2 a odst. 3). To znamená, že v případě jiných návykových látek musí být vždy, po orientačním vyšetření, provedeno odborné lékařské vyšetření.
Nejvyšší soud České republiky dospěl v rámci své rozhodovací činnosti k závěru, že orientační zkouška přítomnosti alkoholu v organismu provedená přístrojem schopným kvantifikovat množství požitého alkoholu je způsobilá, vedle případných dalších důkazních prostředků, prokázat existenci protiprávního stavu, a to i přes skutečnost, že přístroj, kterým byla zkouška provedena, je zatížen určitou nepřesností. Tento právní názor byl vytvořen v roce 1999. Na základě požadavku nejenom Policie České republiky byla v roce 2006 Českým metrologickým institutem zpracována odborná metrologická studie, která na základě objektivního vědeckého zkoumání dospěla k závěru, že pokud je použit odpovídající specifický certifikovaný přístroj (nejedná se v žádném případě o všechny typy alkoholtesterů) a samotné měření alkoholu v dechu je provedeno fundovaně, jedná se o relevantní metodu ověření způsobilosti osob k činnostem z hlediska ovlivnění alkoholem, zcela srovnatelnou s analýzou vzorku odebrané krve.
V § 16 odst. 2 poslední věta je uvedeno, že: „V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.“ To v praxi znamená, že:
- Oprávněný subjekt podle tabákového zákona použije k orientačnímu vyšetření necertifikované zařízení (např. detekční trubičky). Pokud povinná osoba souhlasí s takto provedeným orientačním vyšetřením a souhlasí s jeho výsledky, musí se stejně provést odborné lékařské vyšetření. Pokud povinná osoba souhlasí s takto provedeným orientačním vyšetřením, ale nesouhlasí s jeho výsledky, musí se rovněž provést odborné lékařské vyšetření. Pokud povinná osoba odmítne vůbec podrobit se orientačnímu vyšetření, provede se přímo odborné lékařské vyšetření.
- Oprávněný subjekt podle tabákového zákona použije k orientačnímu vyšetření analyzátor alkoholu v dechu splňující podmínky stanovené zákonem o metrologii, respektive prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu. Povinná osoba souhlasí s takto provedeným orientačním vyšetřením a s výsledky měření. Takto pořízené výsledky jsou konečné. Odborné lékařské vyšetření se neprovede.
- Oprávněný subjekt podle tabákového zákona použije k orientačnímu vyšetření analyzátor alkoholu v dechu splňující podmínky stanovené zákonem o metrologii, respektive prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu. Povinná osoba souhlasí s provedením orientačního vyšetření ale nesouhlasí s výsledky měření. Potom musí následovat odborné lékařské vyšetření.
- Oprávněný subjekt podle tabákového zákona použije k orientačnímu vyšetření analyzátor alkoholu v dechu splňující podmínky stanovené zákonem o metrologii, respektive prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu. Povinná osoba nesouhlasí s provedením orientačního vyšetření. Potom musí následovat odborné lékařské vyšetření.
- Podle zákona o Policii ČR a o obecní policii je policista nebo strážník povinen poučit každou osobu, vůči které provádí zákrok, úkon nebo jiné opatření podle zákona o jejích právech. Tedy i v případě situací podle tabákového zákona tuto povinnost má a musí tedy příslušné osoby odpovídajícím způsobem poučit (mimo jiné i o tom, že pokud odmítnou orientační i odborné lékařské vyšetření, hledí se na ně, jako kdyby byly pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky – viz § 16 odst. 5 tabákového zákona).
V poznámce pod čarou je pak uveden podzákonný právní předpis upravující mimo jiné požadavky na úřední měřidla.
K § 16 odst. 8
Dosavadní zákon řešil pouze náhradu nákladů spojených s provedením odborného lékařského vyšetření. Nicméně i za tímto účelem je nutno osobu do předmětného zařízení dopravit, což „přepravce“ rovněž něco stojí. Byla tedy založena povinnost povinné osoby uhradit i tyto náklady, spolu se stanovením případů, kdy tak není povinna učinit.
K § 16 odst. 9 a § 17 odst. 3
Po provedené novele tabákového zákona bude za dopravu osob do zdravotnického zařízení a o záchytné stanice odpovídat ten, kdo k vyšetření vyzval podle § 16 odst. 4.
Bude-li touto osobou strážník bude odpovídat za dopravu těchto osob.
Vyhláška Ministerstva vnitra, kterou se provádí zákon o obecní policii (§ 4d odst. 10, § 4e odst. 3, § 7 odst. 6, § 9 odst. 4 a § 27 odst. 4), byla publikována ve Sbírce zákonů, Částce 137, pod č. 418/2008 Sb. a byla rozeslána dne 1. prosince 2008.
Vyhláška obsahuje:
- rozsah odborných předpokladů čekatele a strážníka (§ 1 a příloha č. 1),
- zkušební řád (podrobnosti o zkoušce - § 5 - § 10),
- náležitosti přihlášky ke zkoušce (§ 3),
- rozsah výcviku čekatele a strážníka (příloha č. 2),
- náležitosti protokolu o zkoušce (§ 10),
- vzor průkazu obecní policie (§ 12),
- vzor odznaku obecní policie (§ 13),
- jednotné prvky stejnokroje strážníků, označení motorových vozidel a dalších dopravních prostředků obecní policie (§ 14 až § 16),
- rozsah statistických údajů, které obec na požádání poskytuje Ministerstvu vnitra a způsob jejich poskytování (§ 17).
Vzory příslušných formulářů, další informace, stanoviska a podklady pro oblast obecní policie, včetně nových zkušebních otázek, jsou zveřejněny na internetových stránkách Ministerstva vnitra www.mvcr.cz (O nás/Bezpečnost a prevence/Obecní policie).
Text: JUDr. Ivo Chauer,
Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra ČR, oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství