Spolehlivost psychologických indicií při podezření na sexuální zneužívání
SOUHRN

Sexuální zneužívání je závažným zločinem, který silně traumatizuje dětské oběti a často je poznamenává na celý život. Není divu, že při kontaktu s podezřením na sexuální zneužívání se úřady i další zúčastnění snaží rychle projasnit váhu podezření a podle toho konat. Potvrdit či vyvrátit podezření na sexuální zneužívání, když existují pouze vágní náznaky, představuje náročný úkol. Autorka v článku kriticky analyzuje tzv. nespecifické indikátory, které zmiňuje literatura jako signály svědčící pro sexuální zneužívání, a hodnotí jejich spolehlivost. Doporučuje podrobně posoudit vznik dětské výpovědi a konstatuje, že spontánní verbální signály jsou obecně pokládány za nejspolehlivější vodítko pro vznik podezření. Za spontánní sdělení se přitom považuje přímý výrok dítěte, který nevznikl asociativně ani na základě dotazování


Čírtková, L.
The reliability of psychological evidence in case of suspected sexual abuse
SUMMARY

Sexual abuse is a serious crime, which profoundly traumatises child victims and often affects them for their entire life. It is no wonder that in case of encountering a suspicion of sexual abuse, the authorities and other parties involved try to quickly assess the weight of the suspicion and act accordingly. To confirm or disprove the suspicion of sexual abuse, when only vague suggestions exist, is a demanding task. In her article, the author critically analyses the so-called non-specific indicators mentioned in the literature as signals suggesting sexual abuse, and evaluates their reliability. She recommends detailed assessment of the emergence of a child’s testimony and notes that spontaneous verbal signals are generally considered the most reliable clue for a suspicion to arise. A direct statement of a child, which did not emerge by association or based on direct questioning, is considered a spontaneous statement.


Čírtková, L.
Zuverlässigkeit psychologischer Indizien bei Verdacht auf sexuellen Missbrauch
ZUSAMMENFASSUNG

Sexueller Missbrauch ist ein schwerwiegendes Verbrechen, das die kindlichen Opfer stark traumatisiert und sie häufig für ihr ganzes Leben lang negativ prägt. Kein Wunder, dass Behörden und andere Beteiligte sich bei Berührung mit einem Verdacht auf sexuellen Missbrauch bemühen, die Schwere des Verdachts schnell abzuklären und dementsprechend zu handeln. Den Verdacht auf sexuellen Missbrauch zu bestätigen oder zu widerlegen, wenn es nur vage Andeutungen gibt, das ist eine sehr schwierige Aufgabe. Die Autorin analysiert in ihrem Artikel kritisch die sogen. unspezifischen Indikatoren, von denen die Literatur als für sexuellen Missbrauch zeugende Signale spricht und wertet deren Zuverlässigkeit. Sie empfiehlt, die Entstehung von Aussagen des Kindes eingehend zu beurteilen und konstatiert, dass spontane verbale Signale allgemein als das zuverlässigste Indiz für die Entstehung eines Verdachts angenommen werden. Als spontane Mitteilung gilt dabei eine direkte Äußerung des Kindes, die weder assoziativ noch auf Befragung hin hervorgebracht wurde.