Ani ten nejjednodušší místní film nesmí diváky nudit.

 

Minule jsme si vysvětlili, že videofilmům vesnic a měst se dá prakticky vždy vytknout jejich délka. Není to nic nepochopitelného. Každý autor je odjakživa přesvědčen, že všechno, co vytvořil, je bezchybné. Nebylo by knižních bestsellerů a zajímavých článků v časopisech, kdyby se autorům nepostavil do cesty nesmlouvavý redaktor. Jeho úkolem je rozmetat autorovu sebejistotu, ovšem zároveň ho dovést k dokonalejší podobě textu. Ve světě filmu tomu není jinak. Autorova vize se střetne s představou producenta, který potřebuje, aby film, do něhož vložil peníze, byl úspěšný na trhu. Když se úspěch dostaví a po několika létech nastane potřeba ještě jej vystupňovat, jde do distribuční sítě velmi často director´s cut, režisérův sestřih. Stopáž bývá o pár desítek minut delší a film umožní divákovi, aby si sám udělal představu o vztahu reálného a ideálního artefaktu. Doporučuji videotvůrcům, aby studovali obě verze Apokalypsy F. F. Coppoly. Uvidí, co s filmem udělá vynechání „odbočných“ scén.

Tím, kdo má naplnit představu o vnitřní dynamice filmu, je střihač. Střihová skladba většině vesnických a městských videí schází. Jejich délka nemůže omlouvat neschopnost tvůrců vyjadřovat se úsporně a událost pojednat dynamicky. Dobře natočený, spíše metodický, „malý“ film hasičů z Městce Králové o likvidaci požáru auta (1) vznikl téměř před dvěma roky, takže jej nemůžeme do soutěže zařadit. Přesto však je příkladem, jak lze na malé ploše postupovat od A do Z bez nudných zbytečností. V prvních záběrech vidíme hořící auto, přibíhá člověk s hasicím přístrojem, přijede zásahový vůz, k hašení se přidává tým, vidíte stav vozidla po požáru, jeřáb auto nakládá. Střídají se úhly záběru kamery, nejsou rozbíhavé do stran, ani rozkolísané, kontaktní zvuk je namíchán s hudbou, která neruší. Doporučuji tento film k samostudiu technického zvládnutí vnitřní dynamiky.

Aligátor nad mým objevem roztržitě mávl rukou. Byl zcela ponořen do studia nejnovější produkce roku 2014. Objevil fašank. Když jsem poznamenal, že událost znám jako masopust, propadl milovník sojového, navíc virtuálního, masa chvilkové skleslosti. Ovšem barevný svět průvodů, kostýmů, masek, muziky a tance nás nad ni rychle povýšil. Začali jsme Šablovým tancem v podání tanečníků z Bystřice pod Lopeníkem (2:26), natočeným letos při fašanku. Povšimněte si, co musí udělat autor, když má k dispozici jednu kameru a chce zachytit celé taneční a pěvecké vystoupení. Nezbývá mu než jemným pohybem kamery sledovat tanečníky, využít proměnlivou ohniskovou vzdálenost (zoom).

 

Pak jsme s aligátorem uvízli v Ostrožské Nové Vsi. Letošní fašank ztvárnila jednak TV Slovácko jako minutový klip, technicky dobrý, ale bez šťávy. Amatérské video (2:20) má sice spoustu chyb, ale vyzařuje atmosféru. Kdyby si s ním autor více pohrál, mohl v něm teskný svět maškar a pomíjivost průvodu, probleskující pod povrchovým veselím, více zvýraznit. Nakonec jsme vybrali jako video měsíce března (3) netypický, ale dynamický klip, zachycující přípravu na fašank. Jmenuje se Jak se v Ostrožské Nové Vsi připravují na hody (3:20) a je v něm dynamika, zpěv, tanec a je svižně natočené. A poslední podnět z této činorodé obce? Video nazvané Zkouška den před hodami(8:20). Všimněte si, co dokáže autor natočit na jeden záběr, když se pohybuje mezi tanečníky a uměřeně používá zoom. Od fašanku nyní k masopustu. Autor toho na Blaňáku (4:57) používal prolínačky i ostrý střih, výtečně využil živou hudbu, aby také posouvala spád filmu (2). Pěkné. Masopust Kejžlice má sice nadměrnou délku (21:28), zato krásné maškary. Tady střihová skladba funguje.

Takže: další pravidlo pro dogma MuVi 14. Dbejte o dynamiku svého filmu. Nikdy nesmíte diváka nudit. Vyhoďte všechno zbytečné a najdete při střihové skladbě někdy nečekané, půvabné souvislosti. Jak říkal Marcel Duchamp: společnost šicího stroje a deštníku může být velmi okouzlující. Nebuďte nudnými, rozvláčnými kronikáři. Staňte se filmovými básníky!

Jiří Chum