Procesní modelování  

Přejdi na

Procesní modelování  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Z jednání schůze vlády České republiky dne 27. dubna 2009

Jedním z nejdůležitějších bodů jednání této schůze vlády byl Návrh občanského zákoníku, který předložil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a jehož cílem je nahradit nevyhovující dosavadní právní úpravu, obsaženou v občanském zákoníku z roku 1964, novou právní úpravou, odpovídající současným i budoucím poměrům. Návrh nového občanského zákoníku, představuje obecný základní kodex soukromého práva evropského kontinentálního typu, a to při respektování práva Evropské unie, jakož i závazků České republiky vyplývajících z mezinárodních smluv. Návrh zákona je založen na koncepci občanského zákoníku jako kodifikace upravující postavení osob a jejich soukromá práva a soukromé povinnosti vznikající z jejich vzájemného styku, shrnující hlavní právní pravidla vztahující se k soukromým právním záležitostem a současně ponechávající co nejširší prostor svobodné iniciativě jednotlivce. Podle jednotlivých ucelených okruhů otázek soukromého práva je zákon členěn na části upravující zejména problematiku právního postavení člověka jako jednotlivce, postavení právnických osob, rodinu a rodinné vztahy, majetek a nakládání s majetkem či práva a povinnosti vzniklé člověku ze závazků vůči jiným z jeho soukromého styku s jinými osobami.

Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil rovněž předložil na jednání vlády Návrh zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Návrh zákona vychází z návrhu občanského zákoníku, respektuje standardní zásady obecného práva soukromého a vzhledem k tomu, že do návrhu občanského zákoníku byla zapracována řada institutů, které v dosavadní právní úpravě byly součástí obchodního zákoníku (např. úprava nekalé soutěže, závazkového práva, prokury), je navrhovaná úprava jednotlivých institutů spíše úsporná. Předložený návrh zákona sice nemění zcela zásadním způsobem stávající právní úpravu obchodních společností a družstev, neboť celá řada pravidel je určena evropským právem a tato transpoziční ustanovení bylo nutné převzít, na druhé straně bylo však účelné v některých případech odchýlit se od dosavadní právní úpravy, a to z důvodu zajištění vyšší konkurenceschopnosti české právní úpravy s úpravou zahraniční. Jedná se například o liberalizaci společnosti s ručením omezeným kdy byla například opuštěna povinnost tvorby základního kapitálu ve výši 200 000,- Kč.

Třetím souvisejícím zákonem, který Jiří Pospíšil předložil na jednání vlády byl Návrh zákona o mezinárodním právu soukromém. Mezinárodním právem soukromým se rozumí odvětví právního řádu, které zahrnuje právní normy, které jsou výlučně určeny pro úpravu soukromoprávních poměrů, jež obsahují tzv. mezinárodní prvek. Návrh vychází z pojetí, že součástí mezinárodního práva soukromého je i mezinárodní právo procesní, tedy soubor právních norem upravujících postup soudů a jiných orgánů a účastníků a poměry mezi nimi vznikající v řízení o soukromoprávních věcech, v němž je obsažen mezinárodní prvek. Stěžejní část zákona upravuje především kolizní normy pro řešení různých právních případů a stanovuje pravidla pro pravomoc soudů při řešení těchto případů. Jedná se zejména o kolizní normy stanovující pravidla pro právní způsobilost, právní jednání, manželství, poměry mezi rodiči a dětmi, partnerství, osvojení, věcná práva, dědictví, cenné papíry a závazková práva. U některých kolizních norem byly, s ohledem na vývoj mezinárodního práva soukromého, zvoleny jiné hraniční určovatele, než jací jsou ve stávající právní úpravě. Především v některých případech, kde je to opodstatněné, se upouští od hraničního určovatele státní příslušnosti a přechází se k hraničnímu určovateli obvyklého pobytu, např. u právní osobnosti, dědických poměrů apod. V některých případech se upřesňují stávající pravidla, jako je určování použitelného práva ve věcech určení a popření rodičovství. Návrh reaguje i na nově navrhované instituty občanského práva, jakým je například svěřenský fond.

Vláda dále projednala a schválila Návrh novely zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, který předložil ministr financí Miroslav Kalousek. Účelem návrhu je upravit v právním řádu České republiky takové instituty a postupy, které by do budoucna umožnily orgánu dohledu nad finančním trhem v České republice, tedy České národní bance, přijmout rychlejší a účinnější opatření směřující ke zjednání nápravy v případě ohrožení stability bankovního nebo finančního systému, eventuálně jeho jednotlivé instituce, než jak to umožňuje současný právní stav. Návrh zákona reaguje na přetrvávající neklid na finančních trzích, nikoliv však na nějaký konkrétní problém v bankovním sektoru v České republice, který je po provedené sanaci v 90. letech dlouhodobě konsolidován a dokázal i v uplynulém období zamezit absorbování toxických aktiv, které se v USA staly spouštěčem finanční krize. Návrh zákona současně reaguje na situaci, kdy okolní státy přijímají legislativní úpravy umožňující operativní řešení případných potíží bank v souvislosti s finanční krizí, a jeví se tudíž nanejvýš nutné, aby určitá legislativní opora pro případnou mimořádnou situaci byla promítnuta i do právního řádu České republiky, a to tím spíše, že hloubka a doba trvání rozbíhající se hospodářské recese je obtížně předvídatelná.

Ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda byl předkladatelem Návrhu novely nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace domů. Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novely nařízení vlády již v květnu roku 2008. Tento návrh však nebyl v loňském roce vládou projednán. Vzhledem k závažnosti řešené problematiky je proto návrh předkládán znovu, nyní však doplněn o rozšíření podpory na financování rekonstrukcí a zateplování i bytových domů postavených jinou než panelovou technologií. Je tak plněn jeden ze základních záměrů státní bytové politiky odstranit asymetrii dosavadní státní podpory a umožnit stimulaci investičních záměrů na zvýšení standardu bydlení, modernizaci, prodloužení životnosti a především maximální realizaci ekologických požadavků i u objektů „nepanelových“. Naléhavost předkládaného řešení zcela zásadně podtrhuje současná ekonomická situace. Další rozvoj rekonstrukcí a zateplování bytových objektů může do určité míry pomoci vykrýt část výpadku poptávky ve stavebnictví, vytváří nové pracovní příležitosti, aktivuje využití soukromého kapitálu, pomáhá uvolňovat „zamrzlé“ úvěrové prostředky bank a ve svém výsledku výrazně přispívá ke snižování tempa růstu výdajů domácností na energie.


Odbor územní veřejné správy, redakce čtrnáctideníku Veřejná správa, 14.5.2009

vytisknout  e-mailem