V létě většinou člověk zatouží uniknout ze sevření povinností a načerpat nové zážitky. Takovým osvěžením se pro mě stalo několik zajímavých míst. Zastavení první: V Brně si člověk připadal jak Pampalini ocitnuvší se při svých výpravách na Sahaře. Město zrovna ten den lámalo teplotní rekordy a na náměstí se tyčily sochy z písku, vytvořené v rámci Golden Sand Festivalu. V tom neskutečném horku bylo skoro bláznovství vydat se ještě do skleníku Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Rozhodně se to však vyplatilo. V každé části bylo možné spustit zvukový komentář, který vás upozornil na zajímavé exempláře. Navíc zde byla vtipně zakomponována umělecká díla, třeba vznášející se Láska nebeská od Zdeňka Macháčka nebo Černoch pomrkávající na vás z porostu, vytvořený Romanem Wenzelem. Na jednom místě jste mohli vyšplhat až do horního patra a užít si subtropický pohled z výšky. Zastavení druhé: Takřka mystický zážitek pak nabídl festival Colours of Ostrava, který se přesunul z Černé louky do areálu Nových Vítkovic. Pod nohami tak návštěvníkům skřípala struska, ale nepohodlí vyvážil skvělý výběr hudby na jednotlivých scénách. Ať už to byla dánská kapela Euzen, v níž excelovala zpěvačka Maria Franz a dokázala mě svým hlasem přenést do zvláštních míst, chvílemi pohádkově laděných, jindy zas odkrývajících stále nové a nové vrstvy poznání. Dávno po půlnoci se pak ve Vítkovickém plynojemu, přebudovaném architektem Josefem Pleskotem na Multifunkční aulu Gong, vznášel emotivní hlas trubky Ibrahima Maaloufa vyprávějící mimo jiné o Bejrútu. O dalších zastaveních si povíme až v příštím pokračování Website Story, prozradím jen, že se v nich dotkneme země i nebes.

 

píše Ivana Jungová