Poté, co odezněly silvestrovské ohňostroje, vyhradila jsem si první lednovou neděli na kulturní výpravu. V přílivu sněhových vloček jsem zamířila do Uměleckoprůmyslového muzea a Rudolfina zopakovat si zážitek z výstavy Dekadence Now! Za hranicí krajnosti. Kde jinde, než mezi exponáty zaměřenými na krajnosti života, absurdnost lidského počínání či smrt, se lze zamyslet nad smyslem uplývajícího času.

 

Ostatně jeden ze zde vystavujících umělců, Yasamusa Morimura, nás s těmito pocity konfrontuje již názvem díla Odkud pocházíme? Kdo jsme? Kam směřujeme?. To, co je tam zobrazeno – dva kostlivci v parádních šatech letí na koštěti vzhůru na pozadí zamračené oblohy – pak ještě zvláštní zážitek umocňuje. Nad trilogií fotografií Erwina Olafa z cyklu Královská krev si zase člověk uvědomí, jak je díky médiím nucen se vyrovnávat se smrtí lidí, se kterými se ani osobně nezná. Autor do bělostně zářícího snímku nápaditě zakomponoval i připomínku toho, jak se tragédie odehrála – na paži Lady Diany lze rozeznat logo pro ni osudného auta. Pokud vás z viděného přepadl smutek, stačilo se přesunout na druhou část výstavy v UPM. Tam už se dal najít i černý humor, třeba u hraček přejetých zvířátek s vystaveným úmrtním listem od Adama Arbera. I tady však návštěvníka značně zamrazilo, například při pohledu na dílo Zbigniewa Libery, který z postaviček lega sestavil koncentrační tábor. Svým vhledem do světa médií mě pak potěšil Nick Knight.Z jeho fotografie Velká válka časopisů totiž čišela spoustu energie.  A té nám je v krátkých zimních dnech rozhodně zapotřebí!

 

Ivana Jungová