Přiznám se, že tentokrát jsem šel k webovému aligátorovi s trochu provinilým pocitem. Nestihl jsem napsat domácí úkol a ani jsem pořádně nevěděl, o čem by měl dnešní díl pojednávat. Zastihl jsem ho na širokém břehu rychle plynoucího webového potoka. Uvítal mne překvapivě vesele. „Ten potok je pro dnešek učební pomůcka,“ pravil. Vybrali jsme tři kraje ve směru od západu k východu, usedli před monitor a pečlivě v každém z nich prohlíželi prezentace malých obcí. Webový potok rychle plynul a setmělo se. „Co bys řekl, že mají ty webové prezentace společné?“ zeptal se aligátor, když odstrčil monitor. „Zmatek? Nudu? Málo nápadů?“ zkusil jsem vypočítávat. Ukázal na potok. „Představ si, že se jím pohybuješ. Budeš se chtít pomalu sunout jeho zátočinami nebo rychle proplout?“ Rozsvítilo se mně. „Myslíš hypertext?“ „Ano,“ pochválil mne aligátor. „Obecní prezentace málo používají hypertext.“ „Termín hypertext,“začal jsem horlivě odříkávat, „představuje způsob strukturování textu, který není lineární.“ „Správně“, přerušil mě, „ ale dodejme, že hlavní linie může být pro každého z nás odlišná. Každý si i na jednoduše členěných stránkách obce sám určí, v jakém pořadí a do jakých podrobností bude vnímat nabízené informace. Dobrý hypertext nabízí hodně dokumentů, velkou šíři a rozsah detailů a korektní, fungující odkazy.“

 

Posvítili jsme si hypertextovýma očima na tři vybrané obce. Na úvodní straně obce Jindřichovice (450 obyvatel, Sokolovsko, Karlovarský kraj) je toho soustředěno možná až příliš. Například obrázky v záhlaví by mohly sloužit jako odkazy. V té nabídce se trochu ztrácí pravý frame s informacemi o obci. Na úvodní straně jsou ovšem k dispozici všechny kontakty, ke spatření je i budova obecního úřadu. Diskusní fórum se zadrhlo v červnu, do té doby však bylo bohaté. Defiluje před námi zastupitelstvo včetně výborů a komisí. Můžeme si stáhnout několik formulářů. Úřad vede vzorně rubriku o své činnosti. Občan se dozví, kde své záležitosti vyřizovat, vše je prolinkováno tak, aby mohl rovnou napsat e-mail. Může nahlédnout do územního i povodňového plánu. A hlavně – výrazné a čerstvé jsou aktuality, v nichž fungují hypertextové odkazy. Nezapomíná se na současnost, ani na minulost obce, nabízí se mnoho fotografií. Výtečná je rubrika Historie, místní zpravodaj Větrník, nechybí ani hrdé sdělení na viditelném místě: jsme zelená obec. Dostane se nám také informací o osadách, jež jsou částmi obce. Co dodat? Více hypertextových odkazů by webovou prezentaci dokázalo ještě více rozhýbat.

 

Na první pohled působí website obce Voděrady (521 obyvatel, Blanensko, Jihomoravský kraj) docela přehledně. Aktuality v pravém framu jsou stručné, lepší by bylo umístit je do střední části úvodní strany a hypertextově odkazovat na podrobnosti v další vrstvě webu. Lepší logické uspořádání by si zasloužila také rubrika věnovaná obci. Fotografie by spíše patřily do Fotogalerie, mohla by tu zůstat jen zmínka o pohlednicích obce či nabídka kompaktních disků se snímky z místních slavností. Je nám dopřán i pohled do interiéru obecního úřadu, také všechny zastupitele si prohlédneme na fotografiích. Úřední deska má bohatý archiv ve formátu pdf, podobně i dokumenty a vyhlášky. Zevrubná je Historie, do níž se v posledním desetiletí promítají všechny důležité akce v obci. Tady by opět hypertextové odkazy byly na místě, podobně jako u rubrik Kultura a Sport.

 

Úvodní strana obce Záříčí (760 obyvatel, Kroměřížsko, Zlínský kraj) je přehledná, jen foto se znaky členských obcí mikroregionu je samoúčelné – ty znaky by například mohly posloužit jako hypertextové odkazy na jejich weby. Rubrika Obecní úřad obsahuje vše, co občan očekává, naopak rubrika Článkoviště slibuje více, než zatím obsahuje. Bohatá a strukturovaná Fotogalerie svědčí o velkém společenském životě obce, škoda, že jej tvůrci webu nedokážou více prodat návštěvníkově pozornosti. „A stejně, klobouk dolů před všemi webmastery,“ řekl aligátor.

Resumé:

Z pěti možných bodů získávají Jindřichovice 4 body, Voděrady 4 body a Záříčí 3 body.

Jiří Chum