V případě prvního trestného činu - teroristického útoku - je klíčové prokázat úmysl poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky, narušit nebo zničit základní politickou, hospodářskou nebo sociální strukturu České republiky nebo mezinárodní organizace, závažným způsobem zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo jiný orgán veřejné moci nebo mezinárodní organizaci, aby něco konala, opominula nebo trpěla. Následně pak trestní zákoník stanoví chování, jež ve spojitosti s první podmínkou naplní skutkovou stránku tohoto trestného činu. Naproti tomu trestný čin teroru v sobě spojuje pouze dva základní nerozvinuté faktory - úmysl poškodit ústavní zřízení České republiky a jiného úmyslně usmrtit. Tato úprava by se dala označit za „tvrdé jádro“ trestně-právního postihu terorismu.

Oba tyto trestné činy náleží do kategorie zvlášť závažných trestných činů. Rovněž se na ně vztahuje zásada univerzality, takže spáchal-li takový trestný čin v cizině cizí státní příslušník nebo osoba bez státní příslušnosti, která nemá na území České republiky povolený trvalý pobyt, bude se tento skutek posuzovat dle české právní úpravy.

V případě, kdy by se pachateli nepodařilo prokázat úmysl poškodit ústavní zřízení České republiky (či jiné zákonné podmínky vymezené v § 311), může být pachatel takovýchto trestných činů potrestán podle jiných trestně-právních norem, jež „hlídají“ jakési „předpolí“ vlastního terorismu a tím přispívají k účinnosti samotného protiteroristické trestněprávní úpravy. Těmito trestnými činy mohou být trestné činy dle § 140 (vražda), § 149 (mučení a jiné nelidské a kruté zacházení), § 172 (zavlečení), § 174 (braní rukojmí) a § 175 (vydírání), trestné činy obecně nebezpečné, ale i některé trestné činy proti majetku či trestné činy hospodářské.