Před několika lety jsem trochu zabloudil na podzimním výletě a ocitl se pak v jisté podbrdské obci. První člověk, jehož jsem se zeptal na cestu, byl dílem náhody starosta a zároveň prezident zdejší recesistické republiky. Bylo to tak osvěžující povídání, že vlak mezitím ujel a návrat z výletu se prodloužil daleko za hranici tmy. Letos jsme s redakční kolegyní v přípravné fázi Parádního webu objevili prezentaci obce, jejíž obyvatelé odmítají mít „blbou náladu“. Vše se propojilo.

 

Obec Čížkov tvoří osm vesnic: Čečovice, Čížkov, Chynín, Liškov, Měrčín, Přešín, Zahrádka a Železný Újezd. Do čtyřicátých let minulého století byly všechny samostatné a každá měla svého starostu. Následná doba družstevního hospodaření přinesla spojení nejprve do tří, později do jednoho uskupení o 2 200 hektarech. V osmdesátých letech pak došlo ke sloučení samospráv všech vesnic pod Čížkov. Ten má nyní jako správní jednotka druhé největší katastrální území na jižním Plzeňsku. V obci žije celkem 640 lidí. Její území se nachází v nadmořské výšce od 460 metrů v Liškově do 680 metrů v Chyníně, který patří k nejvýše položeným sídlům na jih od Plzně. Na jeho katastru leží nejvyšší vrch celé oblasti Marásek (800,5 metru n. m.), jedna z jedenácti osmistovek v Brdech. Charakter krajiny je převážně zemědělský a teď zde hospodaří několik různě velkých zemědělských subjektů. Významným krajinným prvkem jsou lesy. Rozmanitost a členitost krajiny i dobře zachovaná příroda předurčují Čížkov a jeho okolí k pobytovým rekreacím, pěší turistice a cyklistice. Přírodními poměry spadá Čížkovsko do Západočeské pahorkatiny, předhůří Šumavy a do Brdské vrchoviny.

 

Obec vlastní kolem 250 hektarů lesů, s Vojenskými lesy a statky se ještě jedná o navrácení přibližně sedmdesáti hektarů historického lesního majetku obce v katastrálním území Chynín, v okolí bývalého vojenského prostoru, k čemuž by na základě zákona mělo dojít k l. lednu 2013. Lesy jsou podle starosty významným prvkem v rozpočtu obce. Postupuje se na základě letos přijatého nového lesního hospodářského plánu. Mnoho času, činnosti i peněz věnuje obec ochraně, výsadbě a pěstování lesa. Vybírají pozemky vhodné pro zalesnění, takže kolem roku 2021, před přijetím dalšího lesního hospodářského plánu, by měl mít Čížkov výrazně větší výměru lesů než nyní. „Výnos z lesa bychom v případě velmi naléhavé potřeby investic v řádu statisíců korun mohli dočasně zvýšit,“ poznamenává starosta Zdeněk Tomášek, „ale lesy šetříme, protože pokud dřevo v nich někdo neukradne, roste a pro obec je zálohou jako zlato v bance.“

Obecní lesy na jedné straně, zájem o turisty na straně druhé. Ptám se na názor na společenskou funkci lesa. Starosta, původním povoláním lesník, připomíná ještě zájmy myslivců a ochránců přírody. Nevidí smysl v rozšiřování zákazů a příkazů. Připomíná, že na začátku lesní cesty nemusí nutně být dopravní značka se zákazem vjezdu, neboť ten beztak plyne ze zákona o ochraně přírody. Dodržování zákazu nebude kontrolovat Policie České republiky, mohli by na něj dohlížet strážci přírody nebo strážníci, jde však o to, aby měli respekt. V houbařské sezóně jsou lesy plné aut, jimž se vlastníci nakonec neumí bránit jinak než závorami na cestách.
 

Les a jeho systémy je třeba lidem vysvětlovat, učit je vztahu k němu už od dětství. Čížkov teď vybudoval ve spolupráci s místním podnikatelem Vesnickou naučnou stezku, s místy pro odpočinek a tabulemi, vysvětlujícími nejen přírodní jevy, ale také historii či pověsti vztahující se k okolí. „Státní přírodní rezervaci Chynínské buky,“ vrací se Zdeněk Tomášek pro příklad do třicátých let minulého století, „zřizovalo tehdy ministerstvo školství. V průvodní zprávě bylo uvedeno také vlakové, eventuelně autobusové spojení, a v které vesnici je občerstvení a ubytování. Učme se myslet na lidi. Jakmile lesy ohradíme, budou v plotech díry. Jakmile rozvěsíme cedule se zákazy, najdeme je brzy ležet v příkopě. Už od mateřské školy bychom se měli věnovat výchově dětí ve vztahu k přírodě. Městské děti jsou už od ní odtržené.“

 

Čížkov nemá dobrou dopravní infrastrukturu. Třicet kilometrů na dálnici, v blízkosti ani silnice I. třídy. Již zmíněné rozlehlé katastrální území. Kopcovitý terén, zatáčky. Kilometry místních komunikací, silnice III. a IV. třídy, devastované nejen zimní sezónou, a přesto jediné spojení vesnic s okolním světem. Jejich oprava je velmi drahá, vyžadovala by desítky milionů korun. Údržba komunikací patří v obecním rozpočtu do kapitoly komunální služby, společně třeba s likvidací odpadů. Jsou na to dva miliony, jeho pětina. V zimě je třeba udržet sjízdné alespoň cesty mezi chalupami. V osmi vesnicích se vynaložené náklady rychle rozmělní. „Lákáme turistu do naší přírody,“ povzdechne si starosta, „a na druhé straně máme problém mu vstup sem usnadnit. Nemůžeme si ani dovolit uvolnit statisíce korun na údržbu cyklostezek, které tady ve své době vznikly. Tak alespoň obec přispívá symbolicky, třeba Klubu českých turistů na opravu značek.“ Přece jen se rozvoj chudších částí kraje neobejde bez cílených dotací. Jenže je nutné šetřit. Snad se po změně statutu Vojenského újezdu Brdy objeví dotační tituly, o něž by mohly usilovat obce v jeho bezprostředním sousedství.
 

V době ekonomické recese jsou investice problém, který vnímají oblasti bez pracovních příležitostí velmi citelně. Hodně ubývá těch dotací, u nichž je účast investora menší než třicet procent. „Už dnes, když chceme uspět,“ říká Zdeněk Tomášek, „tak musíme nabídnout poloviční účast obce. Akce za čtyři miliony vyžaduje dva miliony z našeho rozpočtu. Opět to znamená jeho pětinu.“ Obec musí být velmi dobrým hospodářem a doslova každou korunu ve svém rozpočtu, který udržuje vyrovnaný, obrátit před vydáním ze všech stran. Do budoucna jej zatíží hlavně výstavba kanalizace i čistíren odpadních vod, u nichž má Čížkov do roku 2020 povolené volné vypouštění. Dělají se odběry, zatím jsou v normě, ale za čas to bude velmi ožehavá otázka. Půjde o to, zda přispívat občanům na soukromé čističky nebo vystavět jednu čističku centrální a odkanalizovat i vyčistit spádové území. „Ovšem, velká část katastru je na kopci a na výstavbu podtlakové kanalizace bychom nedosáhli ani s unijní podporou,“ dodává starosta.

Letos čerpali dotaci na opravu budovy občanského zařízení v Čížkově. Mají tam ordinaci praktického i dětského lékaře, knihovnu i poštovnu. Vznikne ještě fitcentrum s patřičným zázemím. Dotaci předtím získali také na tvorbu územního plánu. Stál velké peníze, záležitost se táhla několik let a téměř ve všech katastrech byla zablokovaná výstavba. Důležité je, že územní plán je přijatý, celkem se v něm pamatovalo na individuální výstavbu. V obci jsou některé opuštěné zemědělské zóny, které lze využít pro podnikání, ale vzhledem k nedostatečné dopravní obslužnosti to není reálné. Potom, co se přeskupila zemědělská výroba, se za zaměstnáním jezdí z Čížkova do širokého okolí. Obtížné je najít pracovní místa pro ženy. Leckoho z turistů a cyklistů jistě v létě napadne, proč se nesetkává s prodejem občerstvení „přes okno“. Existuje ovšem obrovská síť předpisů živnostenského a berního úřadu, i hygieniků. „Zákony se musí ctít,“ říká Zdeněk Tomášek, „jenže přesvědčujte někoho, kdo je doma s malými dětmi nebo na penzi, aby kvůli pár tatrankám a limonádám podstupoval mučení s povoleními, podvojným účetnictvím a daňovým přiznáním. Radši se na to vykašle a turisté procházejí vsí, kde je úplně mrtvo.“

 

„Samozřejmě, že to někdejší nepřirozené spojování a združstevňování našich vesnic,“ říká starosta, „zanechalo svoje stopy i v myšlení lidí. Názor, že všem se neměří stejným metrem, přežívá kupodivu i u mladších generací. Stačí, aby začaly nějaké práce v jedné části našeho rozlehlého území a už z jiné jeho části slyšíte otázky, kdy se bude něco dělat tam. Snažíme se samozřejmě každou i nejmenší činnost projednávat na veřejných zasedáních zastupitelstva, která se mimochodem konají střídavě i v ostatních sedmi vesnicích, ale přece jenom, v této zemi se zřejmě v žádné obci s odlehlými částmi či osadami jisté řevnivosti a lokálnímu patriotismu nevyhneme.“ Starosta ještě podotýká, že onen citový vztah k místu poznamenává i vzájemnou účast na kulturních akcích jednotlivých vesnic. Zastupitelé už dávno uvažují s nadhledem a s vědomím, že je si třeba poradit s osmi místními pohledy na jednu věc. Všechny části obce, ony někdejší samostatné vesnice, mají v zastupitelstvu rovnocenné zastoupení.

Vstřícnost k názoru obyvatel přibližuje Zdeněk Tomášek na příkladu jednání o novém typu veřejného osvětlení. Investice by se splácela z úspor energie, ale je nutno se smluvně uvázat na třicet let. Technologie se rychle mění, za pět let může být úplně jiný systém, to všechno musí zastupitelstvo, když má odpovědně rozhodovat o využití rozpočtu, brát stále v úvahu. „A pak vám někdo rozšafný řekne,“ směje se starosta, „že když to svítí, oni spí, a tak obec žádné veřejné osvětlení nepotřebuje!“ A ještě dodává, že na tom možná něco bude, protože už se nechodí ve tři ráno do kravína a prvním autobusem do Plzně za prací odjíždějí dva lidé. Větší část z těch osmi vesnic si dovede dobře poradit se spolkovým životem. Třeba hasiči a jejich kluby v Čečovicích a v Zahrádce nebo nyní „dobře našlápnutý“ Klub pod Maštýřem v Přešíně, který poněkud bere vítr z plachet dosud nejaktivnějšímu Čížkovu. Budova, jež slouží k setkávání občanů, se opravuje i ve vesničce Liškov.

Nejpřevratnější událostí, pokud jde o provázání života osmi vesnic, se staly oficiální webové stránky obce, jež byly úspěšné už loni v krajském kole soutěže Zlatý erb. „Společenský život je obrovská vnitřní síla obce,“ říká starosta. Možná by ta sounáležitost sousedů mohla být inspirací pro spolupráci obcí mezi sebou, pro vztahy mezi různými organizacemi na vyšší než obecní úrovni, ale to bychom asi byli idealisté. V obci se mnohé odvíjí od obyčejných posezení, která si její obyvatelé okoření vlastním programem, nebo od sportovních utkání. Hraje se fotbalový turnaj v malé kopané, o pohár starosty Čížkova, v němž každoročně startuje až dvanáct týmů, v létě je turnaj v nohejbalu, o vánocích v ping pongu. Čížkov proslul i akcemi pro ženy, které pořádají muži. Zájemci se více dozví na webu, teď jen prozraďme, že se právě blíží předvánoční akce zvaná Muži vaří, ženy paří aneb Muži za sporákem. Která čížkovská dáma, čerstvě uondaná předvánočními přípravami, by si takový odpočinkový mejdan nechala ujít! Jak už jsme předeslali, ve společenském životě se teď ujal vedení přešínský Klub pod Maštýřem, a to zejména soutěžemi, výlety a zájezdy. Vše, co se v Čížkově a okolních vesnicích děje, je samozřejmě otevřeno komukoli.

 

Dobrovolné uskupení recesistů se vytvořilo (1998) vlastně natruc prohlášení Václava Havla, že v zemi vládne blbá nálada mezi lidmi. Dobře, řekli si tehdy Čížkovští, tak my si založíme vlastní republiku a té České republice ukážeme, jak to s tou náladou vlastně je. Rozjeli hned spoustu akcí, vystřídali se u nich senátoři, poslanci, starostové, diplomati, umělci, krajané ze zahraničí. V zájmu bezpečnosti Čížkova si například pospíšili a uzavřeli s primátorem Plzně smlouvu o neútočení. Když se primátor později stal senátorem za Plzeňský kraj, ustanovili ho prvním a zároveň i posledním senátorem Republiky Čížkov.

Tvůrci „republikového projektu“ se zhlédli v občanském hospodském nadávání a mezi lidem nejvíce diskutované problémy, hrozící vyvolat blbou náladu, si společně přehrávali. Zkušenosti, které při tom získávali, zapracovávali do legislativního uspořádání Republiky Čížkov. Mají vlajku, znak, hymnu a státní svátek v den ustanovení republiky, tedy 13. listopadu. Sestavili vládu a zřídili dvě komory po způsobu parlamentu, ale odlišně pojaté: v první zasedají, v druhé mají jídlo a pití. Jmenovali ministra pošt, který je ze všech údajně nejvytíženější, neboť byl pověřen veškerým stykem se ženami. Mají ČOI, tedy Čížkovskou ochutnávací inspekci, a BIS, neboli Brdskou informační službu. Ta sídlí vždycky ve frontě ve zdejším obchodě, protože „tam se semele všechno“. Pyšní se Brdskou univerzitou, na níž odebírají tituly, a už čtrnáct let veřejně horlí proti veškeré korupci.
 

„Je s podivem,“ říká starosta a prezident v jedné osobě, „že nastává čím dál tím víc situací, ze kterých si můžeme utahovat, a přitom by ani náhodou k smíchu být neměly!“ Jenže Republika Čížkov se teď trochu otřásá v základech. „Čtrnáct let bojujeme proti blbé náladě a nevymýtili jsme ji“, konstatuje starosta. „Ani zde v Čížkově, kde má blbá nálada několik příčin – nedostatek času, starosti, uzavírání se lidí probuzených ke společenskému životu opět do sebe. Ale my pracujeme dál. Máme už velvyslance v Singapuru, v Polynésii, Mikronésii, Melanésii, v Kanadě, ve Švýcarsku a kontakty se spoustou podobných recesistických uskupení. Máme i odpůrce, samozřejmě. Vytýkají nám, že znevažujeme funkci prezidenta. A my říkáme: sledujte veřejný život, žijeme v době prezidentů.“ A já jen dodávám, věřte nebo nevěřte, že jsme tu potkali jednoho z jedenácti kandidátů na toho našeho prezidenta nejvyššího, neboť má ve vedlejší vesnici chalupu. Ale kampaň je v plném proudu a tak více říct nesmím.

 

„On by se měl člověk stále učit,“ říká starosta, „kontrolovat a kočírovat svoje sebevědomí a ambice. Zeď se hlavou neprorazí a také neplatí, že když mám pravdu, že ji musím mít za každou cenu. Od doby, kdy jsem vyšel z lesnické školy, jsem vždycky pracoval s lidmi. Povahu mám takovou spíše smířlivější, ale netvrdím, že všechno musí být jen ve slušnosti. To by ani veřejná činnost dělat nešla, protože by měl člověk stále pokaděnou hlavu. Možná by k tomu mohly svoje říct manželky nás zastupitelů, o té naší umanutosti myslet na svoji obec, myslet na vizi její budoucnosti a snažit se, aby nebyla obcí tuctovou. A to přes všechny ty zdánlivě nepřekonatelné překážky, na které přišla řeč a o nichž by mohli obdobně mluvit i moji kolegové starostové v celé této zemi. Zastupitelé obcí by měli mít na paměti potřebu práce s dětmi. My jsme zdědili na celém území čtyři bytové domy, kdysi vybudované zemědělským družstvem. Po jeho zániku tady zůstali bydlet lidé bez vazby na obec. Ale Čížkov je rodná obec jejich dětí. Navštěvují nás rodáci z celého světa nebo se alespoň ozývají prostřednictvím internetu.

Chceme, aby Čížkov vytvářel prostředí, kde budou lidé rádi bydlet, budou se sem z práce vracet, třeba i z té Plzně, i když je to hrozně daleko. Aby dál platilo, že na oknech jsou záclony, kouří se z komína, je slyšet hlasy. A ne jako je často po vesnicích na chalupách napsáno, že jsou na prodej. Naopak, chceme, aby lidé tady chalupy spíše hledali. Aby sem přišli a žili tady. Aby se tu usadili i moji synové. Rád bych se tady dožil na stará kolena toho šourání do zdejší hospůdky. Poslechnout si, o čem si mladší generace povídají. A aby tyhle vesnice, i když možná nejsou zrovna architektonickými skvosty, ale zato jsou v překrásném přírodním prostředí, aby byly chápány jako absolutní a plnohodnotná součást osídlení tohoto státu. A aby skýtaly dobrý život pro lidi všech generací.“

 

---

Osoby a obsazení:

Starosta – Ing. Zdeněk Tomášek (*1952), vystudovaný lesník, později též berní úředník, ještě později starosta a prezident Republiky Čížkov.

Webmaster – MgA. Dušan Skala (*1979), absolvent Fakulty užitého umění a designu v Ústí nad Labem, obor fotografie a nová média, výtvarník (finalista Ceny Jindřicha Chalupeckého, 2006), fotograf, filmař, kronikář obce, etnograf a člen zastupitelstva obce Čížkov.