Do Hlíny se jezdí za divadlem, na rozhlednu či jen tak za přírodou.

 

Malá obec nacházející se v Jihomoravském kraji má kolem tři sta obyvatel, přesto je i díky svým internetovým stránkám podrobně zachycujícím tamní kulturní a společenský život nepřehlédnutelná. Díky multimédiím na stránkách obce Hlína lze tak virtuálně zažít atmosféru divadelního představení místních ochotníků. Základní představu o obci samotné si můžete udělat po zhlédnutí virtuální procházky na webových stránkách obce, kde se vám nabízí dokonce i výhled z rozhledny Vladimíra Menšíka, včetně dvou detailnějších panoramat horizontu. To, co na internetu neodhalíte, je, že při výstupu na rozhlednu si můžete v mezipatrech užít jakési minivýstavy a seznámit se jak s hercem Vladimírem Menšíkem, tak s historií výstavby rozhledny a dalšími zajímavostmi z obce.

 

Nad Hlínou už v letech 1910 až 1938 rozhledna stála, tehdy ji postavil turistický spolek v Ivančicích. Ta současná byla otevřena v dubnu 2007 a zasloužily se o ní obec Hlína, město Ivančice a Klub českých turistů z Ivančic. Jednalo se o investici za 2 500 000 korun, přitom Ivančice přispěly finanční částkou 300 000 korun, Klub českých turistů vypsal na rozhlednu sbírku, v níž se shromáždilo 403 000 korun, zbytek zaplatila obec Hlína. „S Ivančicemi a Klubem českých turistů jsme ohledně spolufinancování v roce 2001 učinili dohodu. Pak již spolupráce dále nepokračovala, při vyřizování stavebních povolení, k zajištění pozemků by se musely vyjadřovat tři subjekty a vzhledem k projednávání ve dvou zastupitelstvech by se nedalo pružně reagovat,“ upřesňuje starosta obce Miloš Dostalý.

 

Při výběru názvu rozhledny se jako společný jmenovatel, který by zaštítil uvedené tři subjekty, nabízelo jméno herce Vladimíra Menšíka. V tomto regionu se točily jeho silvestrovské pořady a hodně v nich mluvil o Ivančicích a okolí. V jednom z pořadů zmínil i to, že chodíval s tatínkem na houby do lesů směrem na Hlínu. Také místní obyvatelé se s Vladimírem Menšíkem setkali při natáčení filmu Náš dědek Josef. Spojení se jménem této slavné osobnosti se posléze ukázalo jako dobrý krok, značně se to projevilo na návštěvnosti rozhledny. Za pět let je zatím prodaných kolem 58 000 vstupenek. „Skepse, že bude jenom na obtíž a obec na její provoz bude doplácet, se naštěstí nepotvrdily, rozhledna si na sebe vydělá. Naopak přináší určité finanční prostředky do rozpočtu, protože je poměrně nová a údržba zatím není tak náročná. Na vstupenkách jsme získali 600 000 korun, na propagačních předmětech přes 200 000 korun. Podařilo se nám také rozhlednu pronajmout operátorovi pro přenos digitálního vysílání a internetu na deset let za jeden milion korun,“ potvrzuje Miloš Dostalý.

 

Hlína byla oblíbeným výletním místem již za první republiky. Proslula totiž třešní „Skalkou“, která v sadech v okolí obce rostla a kterou v době květů jezdili lidé z okolí obdivovat. Byly dokonce vypravovány speciální vlaky z Brna. Bohužel sady vzaly za své při kolektivizaci zemědělství. Mezi šedesátým a sedmdesátým rokem minulého století byly téměř všechny třešně vytrhány. Za určitou přírodní zvláštností se však do těchto míst můžete vypravit i nyní, pod obcí směrem na Ivančice zůstal zachován terasovitý ráz políček, což je z krajinářského hlediska na Moravě unikát. Obec protínají dvě turistické trasy, modrá a červená. Cyklostezka mezi Rosicemi a Pohořelicemi vede právě k rozhledně Vladimíra Menšíka. Na pěší túry se pak dá vypravit například ze Silůvek přes Hlínu do Ivančic nebo do Oslavan. „Prostranství kolem rozhledny bychom chtěli ještě zlepšit, máme vypracovaný projekt na vytvoření zastřešeného posezení, dětského hřiště a sociálního zázemí za zhruba 2,5 milionu korun. Bohužel si obec nemůže z rozpočtu dovolit investovat takovou částku. Snažíme se získat dotace z evropských fondů, zatím ale neúspěšně, výzvy jsou nyní více zaměřené na kanalizace a cesty. Vypadá to, že se pokusíme infrastrukturu k rozhledně vybudovat po částech, třeba s přispěním dotačních programů kraje,“ doplňuje starosta obce.

 

V Hlíně se také odehrává bohatý spolkový život, ať už se jedná o hasiče, Babinec či divadelní ochotníky. Pravidelně se zde schází Spolek žen Babinec, při setkáních se věnují různým činnostem, například se učí pod vedením lektorky drátkovat či malovat kraslice. Podílejí se také na květinové výzdobě v obci. Nejvíce proslavuje Hlínu divadlo. Má v obci dlouhou tradici, fungovaly zde již někdy mezi válkami, kolem třicátého, pětatřicátého roku minulého století, dva soubory, které hrávaly každý v jedné hospodě. Aby se divadlo odlišilo od jiných takových ochotnických divadel, začalo se po válce hrát v přírodě. Návštěvnost tenkrát byla kolem pěti set diváků na jedno představení. „Nyní se hraje o něco jižněji, než dříve, ale stále se pokračuje v obdobném repertoáru, dříve to byly zpěvohry, operetky, teď spíše muzikály, letos se uváděla pohádka S čerty nejsou žerty. Jednáme také o odkoupení části pozemku, kde se hraje, aby bylo možné více investovat do zázemí, které by tam mohlo zůstávat i po skončení představení,“ uvádí Miloš Dostalý.

 

Při nachystání divadla pomáhá další z tradičních spolků – hasiči. Kromě své hlavní náplně záchranných prací při požáru či živelních pohromách, se věnují právě organizování akcí nebo práci s dětmi, které si mohou vyzkoušet například stříkání z hadice. Obec se je snaží finančně podporovat, každý rok jde přibližně osmdesát tisíc korun na vybavení požární ochrany, pořízena tak byla sada hadic, rozdělovače, motorová pila, čerpadlo, centrála a v posledním roce i zabezpečovací zařízení, aby nakoupené vybavení bylo dostatečně ochráněno před krádeží. K dalším aktivním skupinám patří mladé maminky, děti tak pod jejich dohledem pravidelně každou středu tvoří, vznikl například velký obraz lepené mozaiky kostela z úlomků kachliček nasbíraných po okolí či portrét stárků. Výtvarné kurzy se konají v bývalé škole.

 

Funguje zde i knihovna. Situace kolem této budovy však byla dlouhou dobu nejasná. Dokonce s ní obec do roku 2005 nemohla vůbec disponovat, neboť nebyly vyjasněny majetkové vztahy. O co přesně šlo? Pro školu se přestala využívat někdy kolem roku 1971, kdy byla ukončena činnost jednotřídky, a děti začaly chodit do základní školy v Neslovicích. Potom chátrala a kolem roku 1989 přešla do soukromého vlastnictví. „Tenkrát jsme patřili pod střediskovou obec Neslovice, která budovu prodala. Vznikl právní spor, kdy ji obec požadovala zpátky. Až v roce 2005 soud rozhodl, že skutečně patří obci na základě toho, že Neslovice neměly rozhodovací pravomoc k prodeji majetku obce Hlína. Pak se mohlo začít do budovy investovat,“ upřesňuje starosta obce. Za přispění dotace z Jihomoravského kraje tak byla kompletně zrekonstruována včetně nového topení, sociálního zázemí i nezbytných venkovních úprav – podizolování, opravy střechy či fasády.

Obec Hlína by potřebovala i další prostory pro volnočasové aktivity, nyní jsou sport i divadlo hodně závislé na počasí. „V plánech pro výstavbu obecního úřadu, který vznikl v letech 1998 až 2000, byl přičleněný kulturní sál. Současné sociální zázemí bylo pro tento sál, který by měl kapacitu asi dvě stě lidí, již dimenzováno. Ale zatím na to nejsou finanční prostředky. Zhruba před deseti lety byly náklady stanoveny na 6,5 milionu korun. Navíc obec čekají velké výdaje ohledně dokončení kanalizace, která by měla být podle závazku České republiky hotová do roku 2015. Na odkanalizování obce a připojení na čističku v Ivančicích se počítá s náklady 24 milionů korun,“ dodává Miloš Dostalý. Každopádně se obci i za současných podmínek daří rozvíjet společenský život a díky němu i vyniknout.

 

Ivana Jungová