V posledním, předvánočním dvojčísle Veřejné správy, jsme na titulní straně a v kalendáři otiskli snímky betléma z kostela Panny Marie Královny andělů v Praze na Hradčanech. Je totiž i mezi mnoha pražskými betlémy zcela výjimečný. Odhaduje se, že nejstarší z 32 lidských a 16 zvířecích figur mohly vzniknout již ve druhé čtvrtině 18. století.

 

Je pravděpodobné, že betlém byl vytvořen v českém prostředí, některým z bratrů kapucínů. Autor byl zřejmě dobře obeznámen s tradicí neapolských kašírovaných betlémů. Z jednotlivých postav, z nichž mnohé jsou téměř v životní velikosti, jsou nejvyšší pastýři. Jesličky u kapucínů ovšem zdaleka nebyly prvním pražským betlémem. Podle údajů z knihy historika Zdeňka Míky Kouzlo staropražských Vánoc, mohli Pražané první jesličky spatřit roku 1562 v kostele sv. Klimenta na Starém Městě. Byl vytvořený v jezuitské tradici, která ve svém duchovním a pedagogickém působení zahrnovala i divadlo, sloužil nejspíše pro vánoční žákovské hry. Podrobnosti o tom, jak vypadal, se již bohužel nedochovaly. Tradice stavění betlémů se nerozvíjela pouze v chrámech, v 16. století vznikaly i soukromé šlechtické betlémy například v Itálii, ale i v Čechách.

 

Do tradice stavění betlémů v kostelích hluboce zasáhlo nařízení císaře Josefa II., které označilo chrámové betlémy za anachronismus. To mělo za následek jejich ústup z kostelů a naopak rozkvět tvorby betlémů v lidovém umění. I ty jsou v naší zemi hojně zastoupeny a některé z nich se proslavily až za hranicemi.

Nicméně náš betlém z kapucínského kláštera k těm lidovým nepatří. Byly to františkánské řády, které se kromě jezuitů na šíření tradice kostelních betlémů také podílely, v 17. Století to v Čechách byli zejména kapucíni. V jejich klášterech se dochovalo několik jesliček, nejvýznamnější jsou však právě ty v kostele Panny Marie Královny andělů na Loretánském náměstí. Barokní figury představují sv. Rodinu a klanějící se tři krále s doprovodem stráží, lučištníků, nositelů darů či pážat se slunečníky. Biblické postavy doplňuje anděl Gloria a skupina osmi pastýřů se čtrnácti ovcemi, beranem a psem. Nechybí ani žánrové figury dudáka a klanějícího se pekaře. Nejvyšší pastýři měří o dvacet centimetrů více než Marie a Josef, naopak některé postavy pážat mají výšku jen kolem jednoho metru. Z toho pramení domněnka, že betlém měl původně přesné scénické rozvržení se zmenšením figur umístěných v pozadí.

 

Od roku 1969 do současnosti je betlém trvale umístěn v pravé zpovědní chodbě kostela a tak velmi cenné figury již nemusí trpět každoročním přenášením do depozitáře. Upustilo se od původní proměnlivosti scén, zůstala však zachována tradice přenášení Ježíška během půlnoční mše od hlavního oltáře do jeslí a jeho přemísťování z kolébky do náručí Panny Marie po slavnosti Zjevení Páně (Tří králů). Celý soubor nebyl dosud nikdy podroben celkovému restaurátorskému průzkumu, takže detailní představa o použitých technikách výroby jednotlivých postav není zcela jasná. Větší a významnější figury mají hlavy a ruce řezány ze dřeva a polychromovány, zatímco těla všech postav tvoří tenká dřevěná „skořápka“, potažená slámou a papírovinou, oděná kašírovanými textiliemi, jež byly posléze polychromovány. Tváře a ruce menších figur byly vytvořeny z papírové masy, výjimkou je pět figur s řezanými tvářemi a kašírovanýma rukama. Jen soška Jezulátka není původní, je z roku 1951. Původní se nedochovala. Je možné, že byla vymodelována z vosku, jak bývalo u barokních betlémů obvyklé.

 

Zuzana Pacinová