Martin Jirovský, místostarosta

 Město, které jsem ještě v osmdesátých letech zastihl chátrající a šedivé, v uplynulém desetiletí procitlo barevností fasád a v historické části překvapuje návštěvníka množstvím malých a útulných kaváren, i soukromými muzei a galeriemi. Nepromarnit malebnost a přitáhnout návštěvníky se snaží denně stovky podnikatelů. Některé domky v rozsáhlé památkové rezervaci na svoje vzkříšení teprve čekají, to je však jen věcí času.

Město Tábor

Pár minut od rušných ulic najdete tichá zákoutí, starobylá vrata, miniaturní dvorky, tajuplné sklepy a daleké výhledy z podkrovních světnic. Člověk se najednou nemůže nezamyslet nad hierarchií soudobých hodnot. Nejsou čtyřmetrové a užší komunikace spíše než pro zlost pobídkou k ohleduplnosti vůči sousedovi i náhodnému chodci? Není limit vyplývající z prostředí někdy vlastně výhodou?

Místostarosta a architekt v jedné osobě si takové otázky klade a týkají se většinou novějších částí Tábora. Ponecháváme historii za okny a bavíme se pak hodinu o metodách, jimiž může Tábor přispět do databanky příkladů dobré praxe, v níž mohou hledat inspiraci i jiná města v zemi.

Úvahy nového týmového hráče

Martin Jirovský vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, zaměření architektura-urbanismus. Doktorandské studium pak ukončil disertační prací k rozvoji územního plánování, konkrétně o metodách interakce s mládeží, o tom, jak je přivést ke vztahu ke krajině, venkovským sídlům i k městskému prostředí. Mezitím jej polemika s některými problematičtějšími rozhodnutími radnice přivedla ke vstupu do místní politiky. Uspěl a z pozice velkého oponenta je najednou tím, kdo se výrazně podílí na přípravě rozhodnutí, která mají na dlouhou dobu ovlivnit život Tábora.

Kdokoli se poprvé ocitne v týmu vedení města, vidí, že strategická rozhodnutí mají určitou setrvačnost, dobíhají investiční akce, k realizaci nových projektů, do jejichž podpory se dychtivě pustí, dojde za dva až tři roky. Začne trochu jinak vnímat spoluobčany, z jejichž středu ho volby vydělily a učinily ve městě známým. Najednou si uvědomí, jak nesmírně obtížné je přimět veřejnost k zájmu o veřejné věci. Vždyť, kde jinde se rodí známé české rozlišování na „oni“ a „my“, než v místní politice? Někdy si říká, jestli té snahy o dialog není příliš, jestli bariéru mezi zastupitelem a voličem prolomí pátá, desátá, dvacátá velká veřejná beseda…

„Je normální diskutovat, ptát se na ulici na názory, ale stejně tak je normální prosazovat myšlenku, která nemusí být vždycky založená na většinovém názoru“, říká Martin Jirovský. V jeho kompetenci jsou územní rozvoj města a doprava. V koalici poměrně rychle dospěli ke shodě, že předchozí pojetí preferující navyšování kapacity komunikací nebo zabírání dalších ploch pro parkování nebylo nejšťastnější. Shodli se nyní na tom, že ulice je třeba postupně revitalizovat a zklidňovat, vytvářet kontrolované parkovací zóny. A tady začíná obtížná, trpělivá práce s veřejností. Místostarosta si nemusí stěžovat na její nezájem. Na besedy s veřejností, které moderuje a kde čelí trpělivě dotazům, chodí v Táboře stovky lidí. Loni bylo besed deset, místy pěkně bouřlivých. A dialog pokračuje i na webových stránkách města prostřednictvím tématických diskusních skupin s místostarosty i radními.

V mnoha městech západní Evropy se nestydí mít záplatované komunikace, protože by bylo marnivé vyměňovat něco, co může ještě desítky let sloužit. Efektivnější je leckdy investovat do mechanismu změny – určit pravidla privatizace bytů, usilovat o logičtější vazby dopravy ve městě.

Územní plán a koncepční infrastruktura

Centrum města Tábora

Územní plán se dříve obvykle připravoval standardní cestou: veřejné projednání za účasti hrstky lidí, vyhláška, oznámení v radničních novinách. Teď na to šli jinak: plakáty po celém městě, pak se vydali do čtyř důležitých lokalit. Přišlo několik stovek lidí. Dostali mapy, do nichž zakreslovali priority, z nichž pak radnice mohla vycházet. V další fázi se diskutovalo o vlivech na okolní krajinu, dokument se postupně dotahuje do podoby návrhu územního plánu a v konečné fázi bude i na webových stránkách města, jako součást geografického informačního systému. Od územního plánu není zase tak daleko k vytvoření zásad pro výstavbu v rozvojových obytných zónách.

Zásady si kladou několik nových cílů. Podporují partnerství soukromého a veřejného sektoru, jasné finanční toky a udržitelný rozvoj. Zmíněné zásady posilují roli investora, který se stává v procesu výstavby městu partnerem. Za stanovených podmínek je možné stavět objekty bydlení, a to bez nutnosti připravit dopředu infrastrukturu, zejména komunikace. Systém vzájemných závazků veřejného a soukromého sektoru se nastavuje jako flexibilní, s možností následných změn. Zohledňuje se role nového stavebního zákona. Jasné finanční toky znamenají, že je zřetelně stanovena výše příspěvku, za který se infrastruktura od stavebníka odkupuje. Za určitých podmínek není vyloučena půjčka soukromému subjektu pro výstavbu. Pokud jde o udržitelný rozvoj, zavádí se za určitých podmínek mechanismus regulačních plánů – které mohou nahradit územní rozhodnutí – a to financovaných z veřejných prostředků. Příspěvky na infrastrukturu preferují udržitelné formy výstavby vůči izolovanému bydlení. Už v počátku procesu se stanovují požadavky na finální uspořádání veřejných profilů, které nejsou chápány jako pouhé komunikace.

„Oceňuji regulační plány, které se osvědčily již za Rakouska-Uherska a pak za první republiky pomohly vzniku krásných měst jako je Hradec Králové i nové části Tábora“, říká místostarosta. Regulační plán je podle něho velmi dobrým nástrojem daným samosprávě k tomu, aby nevznikala takzvaná urban sprawl. Aby město i investor byli schopni postupovat koordinovaně. V územním plánu je navíc podmíněna výstavba „na zelené louce“ nutností vypracovat takzvanou urbanistickou studii. Tím se zamezí anarchii, územní plán je v této věci provázán se zásadami pro výstavbu. Podstatné je, že investor se dostává do postavení partnera a že systém vychází vstříc koordinovanému rozvoji města. Vzory a typy smluvních dokumentů používané v Táboře jsou samozřejmě nastaveny tak, že jsou volně měnitelné a mohou se proto stát inspirací i pro jiná města.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 6/2008.

Text: Jiří Chum