Vláda v červenci vyslovila souhlas s návrhem poslanců Strany zelených omezit imunitu zákonodárců. O rozsahu politické imunity se mezi laickou i odbornou veřejností diskutuje již několik let. Zmíněná novela reaguje zejména na podmínění trestního stíhání poslance nebo senátora předchozím souhlasem komory parlamentu, jíž je členem. Návrh vychází z přesvědčení, že v demokratickém právním státě účel imunity ztrácí na významu, neboť se již není třeba obávat excesivního působení státu, který by svým jednáním na poli trestního vyšetřování omezoval práva poslanců a senátorů vykonávat řádně jejich mandát.

 

Vláda navíc doporučila, aby se omezení imunity nově týkalo také soudců Ústavního soudu, kteří by tak stejně jako poslanci a senátoři měli o imunitu přijít ve všech případech, kdy by překročili zákon. Výjimkou by zůstaly jejich projevy a hlasování v parlamentu. Imunita se nyní vztahuje na veškeré jednání zákonodárců, například i na dopravní nehody. O vydání k trestnímu stíhání rozhoduje Sněmovna či Senát. Pokud se rozhodnou zákonodárce nevydat, nemůže být stíhán ani po skončení mandátu. V případě schválení novely by platilo, že pokud by byl zákonodárce přistižen přímo při páchání trestného činu nebo bezprostředně po něm, mohla by ho policie na rozdíl od současné praxe zadržet. Postup by pak byl stejný jako při vyšetřování běžných pachatelů.

 

Sněmovna v tomto volebním období zbavila imunity poslance KSČM Josefa Vondrušku, který je podezřelý, že za minulého režimu jako vězeňský dozorce týral vězně. Stejně rozhodla v případě poslance ODS Ondřeje Plašila, který podle policie řídil opilý. Návrhy poslanců Strany zelených by mohla Sněmovna projednat na své zářijové schůzi. Pravděpodobnost, že bude některý z návrhů přijat, však není vysoká. Všechny návrhy jsou teprve na začátku legislativního procesu a v říjnu se konají předčasné volby do Poslanecké sněmovny. Omezení imunity je navíc součástí úpravy ústavního zákona, kterou nelze schvalovat v prvním čtení.

 

Pokusy o omezení imunity zákonodárců se Sněmovnou prolínají pravidelně, ale většinou neúspěšně vždy, když nějaká politická strana nebo skupina chce získat zájem veřejnosti. V únoru 1998 Sněmovna nepodpořila další projednávání novel zákonů směřujících k omezení poslanecké a senátorské imunity, které předložila skupina poslanců z Unie svobody, ODS, ČSSD a KDU-ČSL a vrátila je jejich autorům k přepracování. V červenci 1998 Senát neschválil vlastní návrh ústavní novely omezující trestní imunitu poslanců, senátorů a ústavních soudců, která by umožnila po skončení mandátu jejich stíhání za trestné činy spáchané v době jeho výkonu. V říjnu 1998 se poslancům KDU-ČSL nepodařilo prosadit návrh novely ústavy, který by časově omezil trestní nestíhatelnost poslanců a senátorů na dobu výkonu jejich mandátu, podobně jako na konci roku 1999 neprošel obdobný záměr poslanců KDU-ČSL a Unie svobody.

 

Pouze v roce 2002 došlo ke změně - poslanci a senátoři si mohou od dubna tohoto roku zvolit, jestli budou trestáni za své dopravní a jiné přestupky tak jako ostatní občané. Mohou ovšem také požádat o projednání přestupku parlamentní imunitní výbory. V prosinci 2004 Sněmovna neschválila vládní novelu, která měla doživotní imunitu poslanců a senátorů zrušit, a stejně dopadla v Senátu v lednu 2005 téměř totožná novela, kterou vypracovala skupina unionistických a nestranických senátorů. Teprve několik týdnů před volbami v roce 2006 Sněmovna schválila omezení imunity poslanců a senátorů tak, aby se vztahovala jen na dobu výkonu mandátu. V únoru 2008 Sněmovna zamítla senátní návrh, podle kterého měl parlament do budoucna rozhodovat pouze o zatčení svých členů, ne však už o jejich trestním stíhání.

 

Text – žam-