Poslanecká sněmovna v neděli 7. června celkem podle očekávání vyslovila důvěru přechodné vládě Jana Fischera. Pro hlasovalo 156 ze 194 přítomných poslanců, potřeba bylo alespoň 98 hlasů. Nová vláda tak získala důvěru nejvyšším počtem hlasů od vzniku České republiky. Fischerův kabinet, jehož členy nominovaly ODS, ČSSD a Strana zelených, má zemi řídit do podzimních předčasných voleb. Právě zástupci těchto tří stran vládu podpořili spolu s některými nezařazenými poslanci včetně Olgy Zubové a pěti poslanci KDU-ČSL včetně Pavla Severy. Proti vládě hlasoval pouze bývalý sociální demokrat Miloš Melčák. Komunisté, zbývající lidovci a nezařazení poslanci (například Vlastimil Tlustý) se hlasování zdrželi, stejně jako poslanec ODS František Laudát; dohromady jich bylo 37. Premiér po hlasování uvedl, že vysoká podpora je zavazující. „Vláda udělá všechno pro to, aby svým úkolům dostála a do předčasných voleb v polovině října letošního roku odvedla skutečně poctivou, dobrou, slušnou, efektivní práci," řekl. Novinářům poté řekl, že mandát své vlády pokládá za silný „pro tvrdou práci, pro dobrou a efektivní službu této zemi".

 

Hlasování předcházela čtyřhodinová rozprava, v níž i podporovatelé nového kabinetu měli alespoň dílčí výhrady vůči nové vládě a jejímu programu. Výtky ČSSD se týkaly například privatizace, v případě ODS a zelených pak nového ministra vnitra Martina Peciny a jeho náměstka Jiřího Komorouse. Fischerova vláda se začala formovat poté, co 24. března levice ve sněmovně za pomoci nespokojenců z vládních stran svrhla koaliční Topolánkovu vládu. Zástupci ČSSD a koalice se do konce března dohodly na vyvolání předčasných voleb a sestavení překlenovací vlády v čele s Fischerem. KDU-ČSL sice od dohody odstoupila, Fischer byl ale 9. dubna jmenován premiérem a 8. května byl jmenován i jeho kabinet. Dosud největší podporu při hlasování o důvěře vládě získal v lednu 1998 poloúřednický kabinet Josefa Tošovského, který tehdy podpořilo 123 ze 197 přítomných poslanců. Také tato šestiměsíční vláda měla za úkol dovést zemi k předčasným volbám.

 

Premiér Fischer v projevu k poslancům slíbil, že se jeho vláda bude snažit vyhýbat krokům, které jsou politicky či ideově kontroverzní. Ze stejného důvodu vláda nebude příliš legislativně aktivní a kromě zákona o státním rozpočtu na příští rok bude usilovat v podstatě o dokončení legislativního procesu u těch návrhů zákonů, které jsou v zásadě technického rázu nebo se těší průřezové podpoře v rámci politického spektra. Podle nového předsedy vlády to ovšem neznamená, že vláda bude pasivní nebo nečinná. Závazek uměřenosti a politické zdrženlivosti není totéž co nečinnost nebo slabost. Vláda má ústavně odpovědnost a musí v rámci svého mandátu jednat a rozhodovat mimo jiné i kvůli situaci, v níž se nachází naše země tváří v tvář celosvětové ekonomické krizi.

 

Ministr financí Eduard Janota se zmínil o hospodaření obcí. Uvedl, že je logické, když nemá peníze stát, tak je nemohou mít v dostatečném rozsahu ani obce. Nicméně je podle něj třeba vidět, že loni skončily obce přebytkem - mají na svých účtech 112 miliard korun. Neznamená to, že všechny obce jsou bezproblémové. Z více než 6244obcí jich pouze 26 má míru rizika hospodaření vyšší, než je rozumné, tj. 0,4 procenta. Takže tam ten problém není. Ani z pohledu zadluženosti obcí. Obce mají dluh ke konci loňského roku 80 miliard korun, kraje asi 15 miliard a dobrovolné svazky 2,5. Trend nezadlužování trvá delší dobu, minimálně od roku 2006. Předseda vlády se vyjádřil i k přípravě rozpočtu. Uvedl, že vláda se musí poradit o tom, jak jednotlivé resorty hospodaří, jaké jsou tam rezervy, kolik musí mít takzvaných podřízených organizací, kolik mají mít lidí, s jakým mají hospodařit majetkem. Pod stolem zůstaly podle jeho slov před několika lety ležet tak šikovné projekty, jako je třeba společné financování nákupu a jako příklad použil to, že si jednotlivé resorty pořizují auta jednotlivě podle vlastních plánů obnovy, což je ve světovém měřítku velmi ojedinělé.