Zdá se, že svět kolem nás se stává stále složitějším - a bohužel, také nebezpečnějším. Nezažíváme sice, alespoň v Evropě, přímé a otevřené válečné konflikty, zato však čelíme nebezpečím, která jsou latentní, skrytá. O to však nebezpečnější, protože se projevují neočekávaně, překvapivě, zákeřně, podle. Nikdy nelze přesně předpovědět, kde se nebezpečí projeví, protože jeho nositeli mohou být nejen nejrůznější více či méně organizovaná uskupení, ale také pomatení jednotlivci. Na boj s nebezpečnými organizacemi a uskupeními máme množství mezinárodních i národních tajných a zpravodajských služeb, které se je snaží monitorovat, kazit jejich zlé úmysly a předcházet tragickým činům. Snaží se ochránit společnost. Jak ale ochránit společnost před stejně zákeřnými skutky ze strany duševně nemocných či vyšinutých jedinců a pomatených jednotlivců, kteří vedou mnohdy nenápadný a tichý život, nijak se neprojevují, možná jen mají tu a tam pověst jakýchsi „podivínů“?

Stále častěji přicházejí ze světa zneklidňující zprávy, že tam či onde zaútočil proti lidem ozbrojený „šílenec“. Stává se to na diskotékách, v obchodních centrech… a také – s děsivou pravidelností na místech, kde bychom to čekali nejméně – ve školách. Tyto útoky bývají mnohdy tragické a fatální. Všechna tato místa mají však jedno společné: jsou velmi zranitelná a pohybuje se na nich velké množství lidí – jde o tzv. „měkké cíle“. A to právě skýtá možnost takového efektu, který útočníka láká – spáchat co nejvíce škod na obětích, vyvolat paniku a dostat se tak na první stránky novin a do úvodních minut televizních zpravodajských relací.

Toto zákeřné nebezpečí, které jsme znali donedávna jen ze zpráv a které se odehrávalo většinou na amerických středních školách, se již přeneslo také do Evropy a velmi nepříjemně se přibližuje i k hranicím Česka. Čeští bezpečnostní experti se dnes už neptají „zda“, ale s mrazením v zádech „kdy“ a „kde“ dojde k podobnému útoku v České republice. Žel, zdá se, že mají pravdu – střelba v restauraci, útok nožem v nákupním centru. A také již první útok v české škole, který skončil tragédii.

Mnozí si začali klást otázku, jak se tomu bránit? Začalo horečné hledání způsobů, jak do budoucna zabránit podobným excesům. Začalo se s prověřováním úrovně zabezpečení českých škol proti vstupu neoprávněných osob, přičemž se zjistilo, že školy se sice snaží o bezpečnostní opaření v rámci svých možností, ať už technická, či režimová, nicméně se tento stav ukázal jako tristní. Narychlo vyhlášená grantová výzva s alokovanou částkou šest milionů korun, kterou pro školy a jejich zabezpečení vypsalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, byla jako kapka v moři a sotva stačila pro zabezpečení několika málo škol, resp. přesněji: bylo podpořeno 65 projektů.

Tragické události, k nimž už v Česku došlo, nenechaly klidným ani vedení města Kraslice, které nechtělo jen pasivně čekat, až k něčemu dojde, a začalo v průběhu roku 2016 iniciativně tento nový problém urychleně řešit. Bez ohledu na chybějící finanční podporu státu se pustilo do tohoto úkolu i za cenu financování z vlastních zdrojů, neboť cítí zodpovědnost za bezpečnost žáků i zaměstnanců svých školských zařízení. Proto nejprve oslovilo bezpečnostního specialistu, na kterého mělo reference již z minulosti. Záhy se však ukázalo, že přístup ze strany tohoto experta byl poněkud laxní a neuspokojivý. Proto bylo rozhodnuto poohlédnout se po někom jiném. Po krátkém avšak intenzívním hledání byla oslovena společnost Security Consulting, s r.o. Brzy následovala návštěva jejího zástupce a byl specifikován úkol, s jehož řešením nám měla společnost pomoci. Hned poté následovalo šetření v terénu, které spočívalo ve zmapování stávajících bezpečnostních systémů a organizačních a režimových opatření ve všech školách, školkách a školských zařízeních ve spolupráci s jejich vedením – jednalo se o celkem tři základní školy, čtyři mateřské školy, Základní uměleckou školu a Dům dětí a mládeže. Zřizovatelem všech těchto zařízení je Město Kraslice.

Mapování současného stavu nejenže identifikovalo možné hrozby a z toho plynoucí rizika, ale také poukázalo na slabá místa a vážné nedostatky – technické zabezpečovací prostředky jsou (pokud vůbec jsou) často již za hranicí své životnosti, režimová opatření jsou nedostatečná a nejsou komplexní. Tento stav se nicméně nikterak nevymykal stavu úrovně zabezpečení drtivé většiny škol a školských zařízení v celé ČR. Následně byla vypracována zpráva obsahující jak analýzu současného stavu, tak i nápravná opatření a navrhovaná smysluplná řešení „šitá na míru“ tak, aby vyhovovala tomu či onomu konkrétnímu školskému zařízení. To bylo velmi důležité, neboť každá škola má svá specifika, vyplývající především ze stavebních dispozic – zejména se jedná o vstupy, které je třeba zabezpečit proti vniknutí cizích osob, ale jde také o specifický provoz každého zařízení. Tato specifika se proto musí nutně odrazit nejen ve volbě správných použitých technických zabezpečovacích zařízení a jejich obsluhy, ale také v komplexních organizačních a režimových opatřeních, která musí jít nutně ruku v ruce s těmi technickými. Ostatně, prosazení oněch režimových opatření bude na dosažení stanoveného cíle nepochybně tím nejtěžším, neboť bude pro personál i žáky znamenat zbavení se některých nežádoucích dosavadních návyků a přijetí minimálních standardů bezpečnosti, tedy - osvojení si návyků nových, a to nejen při vstupu do školy či odchodu ze školy, ale i při pohybu ve škole – zavírání všech dveří, které mají být zavřené, klíčový systém atd. Tento přechod na nová účinná organizační a režimová opatření jistě nebude snadný a bezbolestný, možná bude v některých ohledech považován až za přehnaný. Ale má-li celé úsilí naplnit daný záměr – a tím je zajištění bezpečnosti našich škol a školských zařízení, jejich žáků i zaměstnanců - je přechod na nová opatření nutný. V opačném případě bude zajištění bezpečnosti škol značně problematické, ne-li nemožné. Žádné, ani sebelepší technické opatření, totiž není samospasitelné a bez patřičných režimových pravidel by bylo zbytečné. V tomto smyslu je také potřebná komunikace s rodiči žáků.

Město Kraslice vyčlenilo ze svého rozpočtu na první etapu zabezpečení svých škol částku více než tři miliony korun. Zmíněná první etapa, jejíž dodavatel a zhotovitel byl formou veřejné zakázky již vybrán, bude zahájena v letních měsících letošního roku a dotkne se těch provozně nejsložitějších školských zařízení v Kraslicích. Poté bude následovat druhá etapa, po jejímž dokončení budou všechna školská zařízení Města Kraslice vybavena technickými zabezpečovacími systémy a budou mít nastavena také příslušná organizační a režimová opatření. Na útoky podobné těm, k nimž dochází, nebudeme asi nikdy dost připraveni, ale jde o to, aby provedení takového činu bylo pro potenciálního útočníka co nejtěžší, aby případné následky byly co nejmenší a hlavně, aby nebyly fatální.

Sedmitisícové město Kraslice není asi právě středobodem takového zájmu, aby se stalo cílem útoku organizované skupiny, ale potenciální nebezpečí osamělého ataku na citlivém místě, kterým právě škola nepochybně je, nelze nikdy vyloučit. Riziko útoku zvyšuje i poloha města samotného – leží jen několik málo kilometrů od hranic se Spolkovou republikou Německo. A všichni dnes víme, co se v Německu děje a k jakým situacím tam dochází. I toto jsou okolnosti, které nás nemohou nechávat ve věci bezpečnosti našich škol v nečinnosti.

Také proto se Město Kraslice rozhodlo vzít zodpovědnost za bezpečí svých školských zařízení do vlastních rukou a tuto odpovědnost vnímá jako svůj prioritní úkol. Chceme-li totiž přežít, musíme se naučit čelit doposud neznámým hrozbám a novým rizikům.

Roman Kotilínek, starosta města Kraslice