Shrnutí:

Článek se zabývá otázkou práva na dobré zákonodárství v judikatuře českého Ústavního soudu a německého Spolkového ústavního soudu. Cílem článku bylo zodpovědět otázku, zda zákonodárce dluží svým voličům pouhý zákon či zda je nad rámec toho zavázán tvořit zákony „dobré“ a „správné“. Za účelem dosažení tohoto cíle je v úvodu věnována pozornost otázce rozlišení vnějšího a vnitřního zákonodárného procesu. Zatímco vnější zákonodárný proces představuje pravi­dla formálního postupu při přijímání zákona, která jsou zakotvena v právním řádu a upravena právními normami, pravidla vnitřního zákonodárného procesu mají vést zákonodárce k tomu, aby vznikalo právo kvalitní, dobré a spravedlivé. Pro účely článku však pravidla vnějšího zákonodárného procesu a legislativní techniky zůstávají stranou pozornosti. Text se ve své první části zabývá tím, jaké vlastnosti má mít z pohledu německého Spolkového ústavního soudu právo tvo­řené zákonodárcem. U jednotlivých vlastností je vždy nabídnuto také srovnání s judikaturou českého Ústavního soudu. Další část textu se pak věnuje jednotli­vým povinnostem zákonodárce dovozeným judikaturou Spolkového ústavního soudu a snaží se nalézt jejich ekvivalenty v rozhodnutích českého Ústavního soudu. Na základě tohoto rozboru se článek ve své poslední části pokouší zod­povědět otázku, zda skutečně existuje povinnost dobrého zákonodárství a jaké konsekvence by taková povinnost s sebou přinášela.
 

Das Recht auf eine gute Gesetzgebung mit den Augen des tschechischen Ver­fassungsgerichtes und des deutschen Bundesverfassungsgerichtes – Resümee:

Der Artikel befasst sich mit der Frage des Rechts auf eine gute Gesetzgebung in der Rechtsprechung des tschechischen Verfassungsgerichts und des deutschen Bundesverfassungsgerichts. Das Ziel dieses Artikels ist die Frage zu beantworten, ob der Gesetzgeber seinen Wählern lediglich das Gesetz schuldet oder ob er darü­ber hinaus auch verpflichtet ist, „gute“ und „richtige“ Gesetze zu verabschieden. Um dieses Ziel zu erreichen, ist in der Einleitung die Aufmerksamkeit auf die Frage der Unterscheidung zwischen dem Außen- und Innengesetzgebungsverfahren gerichtet. Während das Außengesetzgebungsverfahren die Regeln der for­mellen Vorgehensweise bei der Verabschiedung eines Gesetzes darstellt, die in der Rechtsordnung verankert und durch Rechtsnormen geregelt sind, füh­ren die Regeln des Innengesetzgebungsverfahrens dazu, dass ein hochwertiges, gutes und gerechtes Recht entsteht. Für die Zwecke des Artikels lagen jedoch die Regeln des Außengesetzgebungsverfahrens und der legislativen Technik außer­halb der Aufmerksamkeit. Der Text befasst sich in seinem ersten Teil damit, welche Eigenschaften aus der Sicht des deutschen Bundesverfassungsgerichts das vom Gesetzgeber verabschiedete Recht haben sollte. Bei den einzelnen Eigenschaften wird immer auch ein Vergleich mit der Rechtsprechung des tschechischen Verfassungsgerichts vorgestellt. Der nächste Teil des Textes wird den einzelnen Pflichten des Gesetzgebers gewidmet, die von der Rechtsprechung des Bundesverfassungsgerichts abgeleitet sind, und es wird versucht, deren Äquivalente in den Entscheidungen des tschechischen Verfassungsgerichts zu finden. Aufgrund dieser Analyse versucht der Artikel in seinem letzten Teil die Frage zu beantworten, ob wirklich die Pflicht einer guten Gesetzgebung besteht und welche Auswirkungen so eine Pflicht mit sich bringen würde.