Osada na návrší nad řekou Sázavou je připomínána v roce 1400 jako sídlo Mikuláše (Mikše) řečeného Hřebec. O několik let později museli ovšem zdejší vladykové hájit svá práva proti opatu vilémovského kláštera. V roce 1415 se Mikuláš z Pohledi a jeho syn Petr připojili k protestu české šlechty proti upálení Mistra Jana Husa. Pohusitské osudy vsi, dříve zvané též Horní Pohleď, byly po dlouhou dobu spjaty s dějinami panství Světlá nad Sázavou. V tzv. Trčkovském urbáři z roku 1591 jsou uváděni držitelé jedenácti pohleďských usedlostí. Již tehdy mezi ně patřil i Michalův statek, který v roce 2004 obec zpřístupnila veřejnosti jako skanzen. Na konci devatenáctého století žilo v Pohledi přibližně dvě stě obyvatel, v současnosti je jejich počet méně než poloviční.

 

Znak udělil obci předseda PS PČR 25. listopadu 2003 zároveň s praporem. Předání dekretu se uskutečnilo 5. března následujícího roku. V pravém poli červeno-stříbrně polceného štítu je stříbrný buvolí roh postrkaný třemi zlatými větévkami o pěti listech. Jedná se o znamení převzaté z erbu vladyckého rodu z Pohledi a z Okrouhlice. V levém poli štítu odkazuje zelené návrší na polohu vsi a nad ním umístěný červený zvon připomíná dřevěnou zvoničku na místní návsi.

  
 

Kresba: Lubomír Zeman

Text: Jan Zachar