Do Líšného jsme se vrátili po deseti letech. Obec se svými webovými stránkami vyhrála soutěž Objev roku 2003. Přinášíme rozhovor se starostou Jiřím Mikešem, který byl tehdy naší redakcí vyhlášen Osobností roku 2004.

 

Změnil se hodně. Od infrastruktury po komunikace a různé revitalizace. Také zájem o věci veřejné vzrostl. Je to vidět i na volební kandidátce. Máme devět zájemců za sdružení Občan pyšný na svůj Líšný a na protikandidátce je jich sedm. Když jsem začínal, byl problém navrhnout sedm kandidátů, přemlouvali se lidi. Dneska už je situace lepší i díky tomu, že se něco v obci děje.

 

Podařilo se nám získat dotace jak na krajské, tak evropské úrovni. Většinou jsme žádali v kontextu mikroregionu nebo Místní akční skupiny. Pro malé obce do pěti set obyvatel má velký význam působení v mikroregionu. Podařilo se například obnovit asfalty na silnicích, máme nový plot na hřbitově. Zrevitalizoval se park U Vodníka, kde jsme zapojili i veřejnost, děti sázely tůje, které jsou dnes už dvoumetrové. Vytvářel se územní plán a také máme v úmyslu vystavět vodovod na Vršek.

 

Máme stavební povolení, ale pro obec s rozpočtem dva a půl milionu, i když je zapojena ve vodohospodářském sdružení, jde o velkou investici – devět až deset milionů. Spíše teď řešíme akce kolem půl milionu, kterých je také poměrně hodně. Připravujeme rekonstrukci dalšího bytu ve škole, jeden je už hotový. Potřebujeme opravit hřiště či střechy na kabinách. Je toho moc, ale mám pocit, že se v obci nic podstatného nezhoršilo. Jen lidé mi poslední dobou přijdou více nervózní, nejistí. Když jsem do Líšného přišel před sedmnácti lety, oceňoval jsem právě nadhled a vnímavost k potřebám druhého, která tady panovala. Teď i spolky, jako jsou hasiči či sokol, mají potíže získat nové zájemce. Lidé si spíše zakládají vlastní sdružení, čistě zájmová. Takhle třeba vzniklo občanské sdružení Líšenský Drak, jehož členové hrají hokej.

 

Ze tří set obyvatel je tak třicet aktivních. Iniciativu vyvíjejí zejména sokolové s Klubem českých turistů a hasiči. Letos proběhl již čtyřiačtyřicátý ročník Líšenských pochodů, které jsou uvedeny dokonce i v mezinárodním kalendáři. Akce má velkou publicitu, účastní se jí až dva tisíce pět set lidí. Turnaj v pétanque trojic Líšný OPEN slavil jedenácté narozeniny, ale vlastně už proběhl dvanáctý ročník, protože první byl nultý. Za tu dobu jsme již pořídili i vybavení, stany, lavice či grily. Zahrát si chodí také ti, kteří pétanque nikdy nehráli, a i když jejich tým vypadne brzo, chvíli posedí, užijí si to. Ostatně z hřiště je krásný pohled na Suché skály.

 

Změnili jsme technologii, přešli jsme na open-source systém Joomla, mimo jiné i proto, abychom mohli lépe vkládat videa. S novým redakčním systém jsem si ale úplně neporozuměl, vkládám alespoň dokumenty na úřední desku. Jinak nový obsah, aktuality, fotografie či různé odkazy, umísťujeme hlavně na Facebook. Profil na této sociální síti nám vlastně web tak trochu supluje. Na Facebooku jsou i Líšenské pochody i Líšenský pétanque. Snažíme se také při zveřejňování informací spolupracovat s okolními subjekty, jako jsou Žlutá plovárna na Malé Skále a Železný Brod. Zajímavostí je, že Líšný se objevil i ve virtuálním světě MyMiniCity. Tím, že člověk na stránce tohoto projektu kliknul, tak se obec rozvíjela. Dosáhli jsme dokonce městských úrovní! Tehdy si se stránkami webmaster hrál, vymýšlel různé věci, ale teď je už starší, má rodinu, tím pádem i jiné priority. Na malé vesnici jsou mimořádné okamžiky, kdy se setká někdo, kdo rozumí informačním technologiím s dalším, kdo se postará o organizaci a vznikne z toho nesmírně silná, leč časově omezená skupina, která v určitém období, třeba pěti let, dokáže neuvěřitelné věci.

 

Teď se to hůř dává dohromady. Vždy záleží na zájmech lidí, erudici, životní zkušenosti. Na malé vesnici je to trochu jiné. Mimochodem, tady bylo skoro sedm set lidí, než odešli osidlovat pohraničí. To byla do jisté míry smrtící rána, z níž se Líšný nevzpamatoval.

 

Naopak. Za dvanáct let přibylo čtyřicet lidí, a to díky tomu, že se sem vracejí potomci původních majitelů. Ve škole bylo šest tříd, včetně kabinetů, z nichž jsme udělali byty, což se nám vyplatilo. Máme tady stavební parcely v rámci územního plánu. Za těch posledních málo let byly postaveny tři rodinné domy. Celkem jich máme sto, tak to je nárůst o tři procenta. Jsem rád, že zde lidé chtějí žít, i když tady vlastně není ani škola či školka. Nemáme v současné chvíli ani hospodu. Také tady nikdy nebyl kostel.

Nemáte ani kapli?

Kaple se nachází v Závrší. Nemáme tak úplně ponětí, proč tam je. Je známo pouze to, že v roce 1777 ji tam postavil místní obyvatel, ale nevíme, jestli tím něčemu děkoval, nebo byl tak pobožný, že do kostela ve Bzí to měl daleko. Nicméně jeho potomci v obci, aspoň podle příjmení, nežijí. Pak máme i státem uznanou památku: Kalvárii. Na všech objektech jsme provedli restaurování. Teď se chystáme opravovat kapličku v Závrší.

 

Díky nové cyklotrase Greenway Jizera určitě. Protože kdysi nás s Malou Skálou, která v létě kvůli turistům mívá až trojnásobek obyvatel, spojovala pěšina, o které věděli jenom místní. Teď tam je tři metry široká cyklotrasa, velmi dobře udržovaná. Počet turistů, cyklistů a vodáků se tak znásobil. Na druhou stranu se mi zdá, že je to závislé i na tom, jak se vyvíjí nálada ve společnosti, lidé mají nyní spíše starost o živobytí. Ne každý si třeba týden na Malé Skále může dovolit.

 

Bylo by třeba zlepšit zázemí pro cyklotrasu. Toalety a sprchy jsou dostupné pouze na Malé Skále a v Dolánkách a nejsou tak komfortní, jak bychom si je představovali. Potřebovali bychom také napojení na Železný Brod. Stává se, že třeba rodiny s dětmi by rády pokračovaly od nás směrem na Železný Brod, ale když jim řekneme, že jediná možnost je jít po hlavní silnici, tak se vrátí zpátky do Malé Skály a využijí raději vlak. Líšný by přitom v případě lepší dopravní dostupnosti mohl být považován za místo, kde to začíná a vede skoro až do Vídně! Vloni jsme otevřeli infocentrum, bufet a půjčovnu. Máme tam také galerii. Každý měsíc se otevírá nová výstava.

 

Začali jsme fotografiemi Jizerského údolí v různých ročních obdobích, pak Jizerských hor, které připravil jablonecký fotoklub Balvan. Aktuálně jsou tam k vidění snímky parních lokomotiv, které se tady pohybovaly před devíti lety v rámci stopadesátiletého výročí zahájení trati Liberec–Pardubice. Dále máme předjednané artefakty, spíše to bude umělecká fotografie. Lidi výstavy baví, chodí se na ně dívat.

 

Minimuzeum jsou dvě vitríny na obecním úřadě, kde se snažíme znázornit, co tady bylo dříve, naše úspěchy. Jsou tam vystavené například hlavičky z loutkového divadla, které fungovalo do druhé světové války, předměty spojené s navlékáním, tím se tady lidé živili, či výrobky ŽBS závodu 04, a. s. Myšlenka na projekt U nás je taky hezky! vznikla v rámci spolupráce MAS Turnovsko a LAG Podralsko. Bylo vytvořeno osm výstavních zastavení, která měla zviditelnit pro turisty venkovská sídla. Na to navazovalo další pokračování projektu, které se týkalo i škol. S Podralskem hodně spolupracujeme.

 

Snažíme se řešit, co nás zrovna trápí. Aktuální jsou nyní sítě – kanalizace či vodovody, na jejichž vybudování Evropská unie již neposkytuje finanční prostředky, protože měly být v obcích dávno hotové. Kanalizaci řešil v naší oblasti projekt Čistá Jizera. Vše je ale drahá záležitost a není možné náklady pak přenést do poplatků a zdražit vodu třeba na sto padesát korun. Už teď se lidé či firmy odpojují a hledají si vlastní cesty zásobování. Firmám se dokonce vyplatí mít vlastního vodohospodáře a kvůli zdroji vody vrtat. Pokud ale byly sítě zanedbávané padesát let, tak je zapotřebí je opravit.

 

Zhruba čtvrtina lidí má vlastní studny. Jsou tady také skupinové vodovody. Jinak většina místních je napojená na vodovod. Někteří i na kanalizaci, neboť jsme asi nejmenší obcí, která má kanalizaci s čistírnou. Budovala se v době, kdy rozpočtové určení daní nebylo stanoveno podle obyvatel a katastrů, ale podle toho, jaká firma v území působila. Tehdy Líšný měl na svém území závod ŽBS s tisícem dvěma sty zaměstnanci, obec byla bohatá. Pak se situace otočila. Až se změnou rozpočtového určení daní jsme si trochu pomohli, ale protože máme malý katastr, tak zase ne tak výrazně.

 

Ano, ale ne každý rok. Přívalové deště u nás bývají málo, protože jsme uzavřené údolí, takže to většinou spadne v Jizerských horách nebo Krkonoších. Máme tady klasické povodně, které se odvíjí od srážek nad námi, na toku Jizery. Máme tady elektrárnu, která nám přivede od jezu část povodňové vody do obce a druhá část stoupá z druhé strany proti proudu do odpadního kanálu. Třeskuté povodně ale bývají málokdy. Poslední byla v roce 2000, ta největší Líšný zasáhla v roce 1978. Problémy nadělají monzunové deště a jarní tání, to bývá voda i na hlavní silnici. Ale protože vesnici postavili dobře, tak domy nejsou přímo v řečištích. Většinou voda rychle přijde a zase odejde.

Takovým povodním se nelze příliš bránit. Můžeme akorát apelovat na povodí, jestli by něco neudělali s korytem, protože každý metr na korytě vodu zvedá. Máme zásahovou jednotku úrovně tři, která by měla mít i člun, ale řešíme ho smlouvou s Malou Skálou. Udržujeme v chodu veterána, stříkačku. Prodali jsme Avii a pořídili jsme si mercedes, čtyřkolku od rychlé záchranné služby Libereckého kraje. Auto bylo odstavené, nepojízdné, ale dali jsme si ho za dva roky do pořádku. Na vybavení občas přispěje Liberecký kraj, ale jinak ho financujeme z našich peněz.

 

Se všemi svazky, v nichž jsme zapojeni, funguje spolupráce velmi dobře, jak s mikroregionem, tak vodohospodářským sdružením. Tím, že jsme ve Sdružení obcí Libereckého kraje, máme možnost žádat o peníze z evropských fondů či vyjednávat s vedením Libereckého kraje. Důležitá je i účast ve Sdružení místních samospráv, Svazu měst a obcí či Euroregionu Nisa. Můžeme tak vyjádřit připomínky k návrhům zákonů.

 

Spíše to budou menší projekty. Zajišťovali jsme přípravné práce, které povedou k pasportu místních komunikací. Ten by měl být moderní, interaktivní, bude zahrnovat i zimní údržbu a všechno, co se týká údržby povrchů a dopravního značení. Chystáme sjezd na místní komunikaci téměř za 400 000 korun. Potřebujeme také nový obecní úřad či úpravu hřiště, na to máme zhotovené studie. Řešit bychom měli odpadní vody, čeká nás sanace kořenové čističky. V zásobníku projektů jsou záměry skoro za osmdesát milionů, ale můžeme si dovolit financovat tak jednu akci za tři roky. Na druhou stranu vezměte si, jak obec Líšný s dvěma sty osmdesáti obyvateli a dvouapůlmilionovým rozpočtem dokáže zamíchat se statistikami hospodaření obcí!

 

Ivana Jungová
 

 

Jiří Mikeš (*1957) v roce 1995 v Líšném koupil opuštěný dům, který zrekonstruoval. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní, stavební a dopravní Děčín, fakultu strojní na ČVUT a manažerské vzdělání získal v postgraduálním studiu na Institutu vzdělávání Praha. Absolvoval tři semestry na WSM Gdynia. Byl konstruktérem, dispečerem, prodejcem kancelářské techniky, vedoucím obchodně-technického střediska (OTS KT), ředitelem Tesla Television, a. s., ředitelem OTS KT a IT. V letech 1992– 2002 působil jako filmový modelář (například pro film Tmavomodrý svět). Starostou obce Líšný je dvanáct let.