Patokryje
Ústecký kraj
Osada na pravém břehu potoka Srpiny je zmiňována v roce 1378 a opakovaně kolem roku 1400 jako vladycké sídlo. V pohusitském období se v držení vsi vystřídalo několik šlechtických a měšťanských rodů, například Manvicové z Patokryj a Razičtí ze Vchynic. Od roku 1613 patřily Patokryje panu Bernadovi Elsnicovi z Elsnic, za jehož vlády neobývaná patokryjská tvrz zpustla. V roce 1623 koupili konfiskovaný statek Lobkovicové, kteří jej připojili k panství Bílina. Po zrušení vrchostenské správy tvořily Patokryje součást obce Želenice a až v roce 1907 se staly samostatnou obcí. V současnosti zde žije přibližně čtyři sta stálých obyvatel.
O udělení znaku Patokryjím rozhodl předseda PS PČR 18. března 2003, kdy obec rovněž obdržela právo užívat vlajku. Štít je dvakrát červeno-zlato-modře polcený. V heraldicky pravém rohu je stříbrná chmelová šištice a v levém zlatý vinný hrozen, které odkazují na místní chmelařskou a vinařskou tradici. V prostředním poli je umístěno neobvyklé mluvící znamení - pod sebou tři nohy přirozené barvy směřující palcem kosmo dolů. Jsou zobrazeny po kotník a přes nárt mají upevněny modré kryty paty, prostřední s tříhrotou ostruhou.
Kresba: Lubomír Zeman
Text: Jan Zachar