Zatím se nám komunikace příliš nedaří. Dokládají to i návrhy, které jsme připravili k zákonu o rozpočtovém určení daní, a které se od sebe diametrálně liší. Sdružení místních samospráv je pro radikální změnu rozpočtového určení daní. Jejich návrh vychází z údajů analýzy a zásadně mění váhu jednotlivých kritérií. Výrazně posiluje daňové příjmy všech obcí a měst do sta tisíc obyvatel. Navrhuje dramatické snížení daňových příjmů čtyř největších měst – Prahy, Brna, Ostravy a Plzně. My tvrdíme, že žádné samosprávě nesmí být ublíženo, naopak musíme hledat cestu kompromisu. Myslím, že bychom mohli postupovat podle příkladu Vídně a rakouských obcí. Prezidentovi tamního svazu obcí se podařilo přesvědčit zástupce Vídně a ministerstva financí, že když obce dostanou přidáno, a město Vídeň bude mít stále stejný příjem, obce ji pomalu začnou dohánět. Vídeň se sice zastaví, ale dostává finanční prostředky a navíc je dostává i v dotační politice. Stejně tak by je dostávala Praha, která má nadto výhodu v tom, že je zároveň krajským městem. Praha má čtyřnásobek a my ji chceme postupným sbližováním dostat na úroveň akceptovatelnou i starosty těch nejmenších obcí. Je to jediná cesta jak uspokojit starosty. Proto jednáme se zástupci komory statutárních měst a hledáme společné řešení. Postavení malých obcí není spojeno jenom s financemi, ale čím dál tím více s legislativou. Dnes se může stát, že nám někdo řekne: „Chcete pravomoci? My vám je dáme, ale vy musíte přijmout kompetence.“ V rámci kompetencí by mělo jít i o peníze. Občas si kladu otázku, zda je funkce starosty politická nebo úřednická. Musím říct, že většinou je na malých obcích starosta jako úředník. Obávám se, že starostové menších obcí nebudou na nové úkoly stačit. Sami starostové tvrdí, že byrokracie stále narůstá a že nové úkoly budou těžko zvládat. Tady vidím podstatně větší problém než v rozpočtovém určení daní.