Kreativní může být kdokoliv, i prodavačka či úředník samosprávy, zaznělo na prosincové konferenci Kultura 360⁰ v Národní technické knihovně, kterou pořádal Institut umění – Divadelní ústav.

 

Vzpomněla jsem si na jeden svůj zážitek v papírnictví, kdy si prodavačka dokázala naprosto s přehledem a neotřele poradit se zabalením obrovské krabice, stačilo jen zapojit fantazii a zdroje tohoto obchodu! Institut umění se věnuje od roku 2011 projektu Mapování kulturních a kreativních průmyslů v České republice. Jak vlastně chápat pojem kulturní a kreativní průmysly? Můžete pod něj zahrnout design, módu, architekturu, reklamu, software i gastronomii. Situace je však složitější, neboť například design ovlivňuje i další výrobní odvětví, vývojáři her mohou vymyslet pomůcku pro zdravotnictví, programátor využívá při tvorbě videohry i další kreativní profese jako grafika či scenáristu. Vhodnější tak je představit si kulturní a kreativní průmysly jako jakýsi ekosystém. Nehledě na to, že kultura přispívá k řešení sociálních problémů, prevenci kriminality a ovlivňuje také růst a zaměstnanost (více se o této problematice dozvíte z rozhovoru s vedoucí Institutu umění Evou Žákovou). Své zkušenosti s mapováním kulturních a kreativních průmyslů představila statutární města Brno, Pardubice, Plzeň a Zlín a postřehy některých z nich se dozvíte v anketě. Úspěšné příklady z kreativních oborů, ať již od nás, či ze zahraničí, jsou prezentovány také na portálu. Pro ekonomickou argumentaci dopadů kulturní organizace či akce je možné využít takzvanou kulturní kalkulačku, kterou vyvinul Institut umění a inspiroval se přitom obdobnou online aplikací v Kanadě. Po zadání vstupních informací o chystaném projektu a jeho návštěvnících si lze snadno nechat vyčíslit, jak moc akce přispívá k hrubému domácímu produktu, zaměstnanosti či výběru nepřímých daní.

 

Nástroje, které mohou být využity pro mapování kulturních a kreativních průmyslů, představila Lia Ghilardi. Patří k nim například mapy kulturní ekologie či mentální mapy. U map kulturní ekologie jde o to podívat se na určité místo a promyslet, jak by se dalo využít. V mentálních mapách jsou podstatné názory lidí, zeptáte se jich, jak místo vnímají či jak se v něm cítí. Užitečné je zanalyzovat místo z pohledu historie, jaké představy lokalita vzbuzovala, jaká místa byla v minulosti oblíbená, vytipovat si takzvané hot-spots, kam se často chodí nebo naopak nechodí. Bylo zdůrazněno, že pochopení kreativního průmyslu vyžaduje čas, partnerství a metody. Je také důležité při mapování kombinovat jak kvantitativní, tak kvalitativní metody. Ke zjištění, proč jsou některá místa úspěšná a jiná ne, většinou mít pouze čísla nestačí. Zajímat by vás měla i charakteristika produkce, pocity lidí zaměstnaných v daném odvětví. Vždy je lepší vycházet z místních podmínek, někdy je třeba odhlédnout i od kultury, ne každému městu pomůže kreativní podnikání. Není také od věci zaměřit se na networking a regionální propojení, sídla mohou spolupracovat s těmi okolními a nahradit si tak profese, které jim chybí. Reklamní agentura by tak mohla třeba využít grafiky z poblíž ležícího města. Malá sídla se zase mohou specializovat, a jak podotkla Lia Ghilardi, mohou být někdy i úspěšnější, lidé se znají a snáze se dá učinit rozhodnutí.

 

Na konferenci proběhla diskuse i o financování a míře podpory státu. Ředitel Národní galerie Jiří Fajt zmínil důležitost vícezdrojového financování, podle jeho názoru by instituce neměly být pasivní. Uvedl také, že odlišná situace panuje v Rakousku, kde i soukromé galerie přijaté trhem umění mohou získat podporu od státu, u nás to není možné. Pavel Barák, předseda sdružení České hry, potvrdil, že u videoher funguje získávání peněz prostřednictvím crowdfundingu. Potýkají se ale s jiným problémem, úspěšné firmy expandují, ale těžko se jim shánějí vývojáři, které potřebují, neboť školy takové studijní obory nenabízejí. Zajímavou otázku do pléna vznesl Martin Vopěnka, předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů: pokud stát podporuje literární časopisy, které se moc nečtou, nebylo by rozumnější zaplatit recenze v denících, kde by si je přečetlo více lidí? Inspirativní byly zde uváděné zahraniční příklady. V Holandsku stát podporuje hudebníky prostřednictvím zkušeben a půjčoven nástrojů nebo si platí i umělce, kteří vytvářejí díla proti státu! Netradiční způsob zvolila také Kanada. Pokud rádio hraje jinou skupinu než kanadskou, musí odevzdat do určitého fondu peníze, z něhož je podporována kanadská tvorba. Dobré je také vybrat si jedno kreativní odvětví, na které se stát více zaměří. Postupovali takto ve skandinávských zemích. Finsko vsadilo na architekturu, Švédsko na populární hudbu, Dánsko si vybralo film. Jakým směrem se v budoucnosti vydá Česká republika?