Ing. Jan Horník

Pane starosto, rok 2008 znamená významnou změnu ve financování obcí. Je schválená novela zákona o rozpočtovém určení daní, mění se dotační politika státu vůči obcím a bude zahájena účinnost zákonů z tzv. finanční reformy. Nakolik uspokojila tato změna vaše představy?

 Novela zákona o rozpočtovém určení daní přináší určité pozitivum v zavedení plynulého nárůstu daní. Nejvíce si novelou pomohou malé obce, nejméně velká města. Již tradičně si příliš nepolepší města od 3000 do 50 000 obyvatel, jednadvaceti městům přinese novela nemalé výpadky. Olomouci, která na reformu doplatila nejhůře, bude propad kompenzován. Nové rozpočtové určení daní neplatí ani měsíc a už se objevily hlasy, že na novele vydělaly obce, které mají velké katastry. To je sice pravda, ale ony se o ně musí také starat. Mají, a to je i náš případ, ještě osady. My jich máme pět, ale znám i obce s dvaceti osadami. Ve většině z nich je přihlášen k trvalému pobytu jeden, dva občané, zbytek jsou chalupáři. Přitom je tam třeba udělat vodovod, kanalizaci a opravit komunikace. Jenom úklid sněhu nás stál během letošní zimy 350 tisíc korun a to zdaleka není konečná částka. Myslím, že stávající model založený na rozdělování podle počtu obyvatel a velikosti katastru je spravedlivější než ten předcházející.

Ing. Jan Horník

V celém systému postrádám koncepční řešení. Rok 2008 je vyřešen, ale úplně se zapomnělo na to, jak dorovnat uvedené ztráty městům a obcím v jejich rozpočtech na období 2009 a 2010. Nějaký posun dopředu tady je, ale pořád se nevyrušily rozdíly na jednoho občana mezi Prahou a ostatními obcemi. Přimlouval bych se za zrušení "medvěda". Kdyby skutečně došlo ke zrušení tohoto zvyku a peníze se rozdělily mezi malé a střední obce, úroveň správy na malých a středních obcích by doznala značných změn. Navíc by i menší obce měly dostatek prostředků na spolufinancování dotací z Evropské unie.

V čem vidíte problém při financování města vaší velikosti?

Boží Dar

V devadesátých letech, kdy většina obcí zastavovala nemovitosti ve svém vlastnictví, aby získala úvěry s velmi nevýhodnými úroky, jsme pojali finanční politiku trochu jinak. Uvědomovali jsme si, a náznaky tady byly, že je tendence vrátit se zpět ke střediskovým obcím. V té době nepřicházelo v úvahu použít administrativní cestu, proto na to šla vláda prostřednictvím rozpočtového určení daní. Nastavení rozpočtu ve prospěch velkých měst bylo uděláno úmyslně. Počítalo se s tím, že malé obce si pomalu začnou utahovat opasky a až nebudou schopny obec ekonomicky utáhnout, budou donuceny se přičlenit k větší obci nebo městu. K podobnému procesu dochází v sousedním Sasku. Tamní obce měly ovšem trochu jinou výchozí pozici. Krátce po sjednocení Německa si zvykly na poměrně vysoké dotace ze starých spolkových zemí. Nyní dochází k jejich razantnímu krácení, v roce 2019 by dotace měly skončit úplně. Obce, které se díky dostatku finančních prostředků pustily do projektů, z nichž ne všechny byly nezbytné, se dostávají do problémů a dochází k jejich slučování. Domnívám se, že k podobnému modelu směřujeme už od devadesátých let i u nás. Přitom právě malé obce mohou udržet v globálním světě rozmanitost občanské společnosti. Špatně nastavené rozpočtové určení daní předurčuje úspěšnost rozvoje a vývoj mnoha sídel. Pokud jde o peníze, od začátku se snažíme obecní majetek zužitkovat a dostat z něj finanční prostředky trvalejšího charakteru. Většinou jde o peníze z nájmů, z veřejného prostranství, případně z podnikatelských aktivit. Vlastníme malý lyžařský areál. Neprovozujeme ho, ale pronajali jsme ho vlastní společnosti se stoprocentní účastí města. To byla naše cesta a udělali jsme dobře, protože moc jiných možností nemáme. Existují sice podnikatelské subjekty, které jsou schopné dát obcím miliony na školu, hasiče, ale vždycky jsou to sponzorské peníze. A to vás nějakým způsobem spoutává. Nejlepší je mít vlastní prostředky. Stát by neměl zasahovat, stejně to neumí. Netvrdím, že samosprávy jsou vždycky dobrým hospodářem, ale v malých municipalitách, se osvědčily.

Máte necelých dvě stě obyvatel, přesto poměrně úspěšně získáváte podporu z fondů Evropské unie. Kde sháníte prostředky na jejich spolufinancování?

Hned v počátku jsme se rozhodli neprodávat komunální majetek. Vlastně jsme ho prodali dost, a také jsme hodně nakupovali. Většinou šlo o místa určená k podnikání, nebo na nevýdělečné činnosti. Například sportoviště, která jsme nutně potřebovali, abychom se mohli rozvíjet jako centrum cestovního ruchu, byť velmi malé. Ovšem přináší nám vlastní peníze. My se snažíme napojovat na ně české nebo zahraniční dotační zdroje. Do roku 2004 jsme realizovali 12 projektů s finančním přispěním z programu Phare CBC. Jejich celková hodnota činila přes 800 000 EUR. Protože obec cíleně pracovala na řadě rozvojových projektů, mohli jsme je předložit hned v prvních výzvách SROP a INTERREG IIIA v roce 2004. V roce 2005 jsme začali realizovat první projekty, na které jsme obdrželi dotace z evropských fondů. Pořídili jsme hasičské auto, na Rýžovně jsme začali s rekonstrukcí salaše a pustili se do oprav několika lesních cest zařazených do sítě cyklotras. Spolufinancování máme postavené většinou na úvěrech, což není legrace. Už se nám stalo, že jsme se dostali do jakéhosi přehřátí místní ekonomiky. Museli jsme požádat dodavatele, aby nám posečkali s fakturami. Protože, i když nám to jinak funguje, musíte sehnat na každý projekt peníze, vybudovat ho, nechat zkolaudovat a teprve, když je všechno v pořádku, dostanete část peněz zpět. Náš úspěch spočívá v tom, že zastupitelstvo bylo ochotno převzít na sebe jistá ekonomická rizika a zvedlo pro jednotlivé projekty ruku, což není vždy jednoduché. Opozice nám ke konci roku předpovídala, že skončíme v červených číslech, skončili jsme v černých, přebytek činil tři a půl milionu. Peníze zapojíme do letošního rozpočtu. Máme několik "nej". Jsme obec s největším dluhem na jednoho obyvatele, a zároveň obec s největším příjmem na jednoho občana, ale také obec s největším výdajem na jednoho občana. V podstatě je to dané počtem obyvatel a enormními financemi, které se tady točí. Minulý rok asi 70 milionů. V naší společnosti téměř 400 milionů. Aby všechno fungovalo, musíte mít dobré spolupracovníky. Jen na radnici máme tým osmi lidí a další externí pracovníky, kteří nám připravují projekty. Jinak by to nešlo. V opačném případě bychom museli dělat všechny projekty dodavatelsky. Dneska je sice spousta agentur, ovšem kromě toho, že jsou velmi drahé, zdaleka ne všechny jsou seriozní.

Kolik projektů jste zatím dokončili?

Desítky. Některé byly malé, zhruba za padesát tisíc korun, další se pohybují v ceně několika milionů. Koncem roku jsme dokončili jeden z nejkvalitnějších zasněžovacích systémů, který je v malém lyžařském areálu určeném dětem a začátečníkům. Celý komplex stál včetně sněžného děla, veškerého potrubí a chladící věže třináct a půl milionu korun. Tato investice je přibližně z jedné až dvou třetin připravena pro další rozvoj. To znamená, že základ bude využíván i v ostatních částech areálu. U turistiky je rozhodující mít dokonalou sportovní infrastrukturu. Lidé k nám nejezdí pro ubytování a stravování, ale protože si mohou zalyžovat. V našich podmínkách musíme kombinovat přírodní a umělý sníh, mít kvalitní lanovky a vleky, aby návštěvníci byli spokojení a hlavně, aby se k nám vraceli. Tak to dělají alpské země. Léta sleduji jeden areál v Dolomitech. Městečko vybudovalo vleky a sjezdovky, pak přišli podnikatelé a začali budovat hotely a restaurace. Každoročně vidíte, jak se ubytovací a stravovací zařízení rozrůstají. Ani místní sedláci, kteří po většinu roku na zdejších loukách hospodaří a část produkce prodávají turistům, na tom neprodělávají. V kraji se snížila nezaměstnanost. Tuhle myšlenku se tady snažím prosadit dvacet let, přesně tak dlouho jsem starostou. Tehdy jsme v Božím Daru neměli telefonní síť, plyn, kanalizaci, vodovod ani kabelové rozvody. Celá léta jsme uklidňovali občany, když se dožadovali nových chodníků. Snažili jsme se je přesvědčit, že nejdříve musíme dát do země veškeré sítě a teprve pak budeme dělat komunikace. Dneska mohu říct, že z jedné třetiny jsme občanům všechno, co jsme jim tehdy slíbili, splnili. Dokončili jsme první etapu rekonstrukce místních komunikací za 21 milion. Ještě nás čekají dvě etapy. Celá akce je odhadnutá na 48 milionů. A to máme jen tři a půl kilometrů místních komunikací. K našim nejúspěšnějším projektům patří Ježíškova cesta, o jejíž vznik usilovala obec už několik let. Trasa ve dvou délkách je určena především pro děti, ale vítáni jsou i dospělí. Její vybudování stálo kolem jednoho a čtvrt milionu korun. Otevření stezky je součástí projektu Boží Dar - Ježíškovo město. Na Ježíškově cestě vzniklo třináct zastávek s přístřešky, kde je rozmístěno šestnáct atrakcí z dětských hřišť, například skluzavky, kladiny, lanovky. V přístřešcích jsou postavičky Ježíškových pomocníčků a mapy s cestou, kterou ukazuje patnáct směrovek. Součástí projektu je vydání zápisníčků, Ježíškových pasů. Do nich děti zaznamenávají odpovědi na různé otázky. Po návratu do Božího Daru dostanou na infocentru malý dárek za úspěšné absolvování cesty.

Jaké další projekty máte připraveny?

První projekty jsme předložili do Programu obnovy venkova v regionu Severozápad. Jde o rekonstrukci radnice, propojení se sousedním muzeem včetně bezbariérového přístupu a vytvoření nového Infocentra, protože stávající nestačí dnešnímu provozu. Objekt je kulturní památkou, jeho rekonstrukce si vyžádá zhruba patnáct milionů. Další projekt se týká někdejšího místního mobiliáře, který tady kdysi dávno byl. Byly to kašny a pítka, po padesátých letech se všechno zničilo. Dnes bychom je rádi vrátili nazpátek. Celou akci odhadujeme na necelé dva miliony. Připravili jsme pokračování rekonstrukce místních komunikací. Druhá etapa si vyžádá pět milionů korun. Do operačního programu životní prostředí jsme připravili projekt, který je tak trochu nad naše síly, ale bohužel není nikdo, kdo by to udělal za nás. Máme na svém území národní přírodní rezervaci a naučnou stezku Božídarské rašeliniště. Celá léta jsme dávali každoročně na údržbu dvěstě až třista tisíc. Nakonec jsme museli více než dvoukilometrovou stezku z důvodů havárie uzavřít. Aby mohla sloužit dalším generacím turistů, dohodli jsme se s ministerstvem životního prostředí, že se vybuduje z tvrdého dřeva. Navíc by měla být průchozí i pro tělesně postižené. Odhadnutá cena je osmnáct milionů. Znamená to, že i kdybychom z evropských fondů dostali devadesát procent, musíme z našeho rozpočtu vynaložit 1,8 milionu. Tímto nadstandardem jsme povinováni oblasti a místu, kde žijeme. Další z připravovaných akcí je vzkříšení hotelu Klínovec, který jsme odkoupili od Jáchymova. Zatím děláme propočty a probíhají jednání o způsobu rekonstrukce vyhlídkové věže.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 4/2008.

Text: Ludmila Křížová