Když se vysloví, nejen kolem vánoc, jméno města v blízkosti Hradce Králové, je velká pravděpodobnost, že někdo vyhrkne: betlém! Viděl jej jako dítě, přijel se podívat se svými dětmi. Lze říci, že bez města by nebyl betlém a město bez betlému. Jaké jsou však běžné dny Třebechovic?

 

Město Třebechovice pod Orebem nalezneme v severovýchodních Čechách třináct kilometrů východně od Hradce Králové u soutoku řek Dědiny a Orlice, v místě přechodu hradecké roviny v podhůří Orlických hor. Okolí řeky Orlice je přírodním parkem. Město má 5 680 obyvatel. První zmínky o něm pocházejí ze čtrnáctého století, teprve v roce 1920 byl na žádost obce připojen ke jménu přívlastek “pod Orebem”. K historickým památkám města patří barokní kostel sv. Ondřeje z let 1767-1771 s freskovými obrazy Josefa Kramolína, kašna a mariánský sloup z přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1749 a evangelický kostel na náměstí z konce devatenáctého století. Dominantou města je památný vrch Oreb (260 m n. m.), zvaný dříve Vinice. Roku 1528 zde byl vystavěn dřevěný kostelík, který byl po tři sta letech zbořen a z iniciativy zdejšího rodáka dr. Jana Theobalda Helda nahrazen v roce 1835 současným kostelem Božího Těla. Na Masarykově náměstí má své sídlo Třebechovické muzeum betlémů, jehož ozdobou je doma i v zahraničí proslulý Proboštův betlém.

 

Když nahlédneme do současnosti, můžeme sledovat, jak se město snaží i během finanční a hospodářské krize vyrovnávat s dlouhodobými projekty. „Zaznamenali jsme samozřejmě pokles daňových příjmů“, říká starosta města Ing. Jiří Němec, „chod města byl však zachován ve standardních kolejích“. Městu se podařilo dokončit areál Domova důchodců, který se budoval od první poloviny devadesátých let minulého století. Součástí areálu je také Dům s pečovatelskou službou. Objekty byly postaveny v městské části Bor, na půvabném místě při okraji lesa. V současných cenách se hodnota celého díla pohybuje kolem sta milionů korun, město se na financování projektu rovněž podílelo. Domov důchodců má kapacitu 54 míst, Dům s pečovatelskou službou, otevřený již v roce 2003, disponuje 25 byty.

 

 

„Část financí,řekněme pro mikroregion,“ připomíná starosta, „spotřebuje nadměrná administrativa. I s přílohami jsou to hory materiálů, nevím, kdo je dokáže objektivně v této podobě a v tomto množství vyhodnotit. Zatímco na počátku desetiletí byl formulář předtištěný, teď na srovnatelný objem prostředků musíte předložit projekt o šedesáti stranách. Potřebujete projekt, musí jej zpracovat firma, představuje to další finanční prostředky“.

V roce 2001 vznikl mikroregion Třebechovicko, v němž město spolupracuje se sedmi okolními obcemi, čímž se i spádové území rozšiřuje o další dva tisíce obyvatel. Usilují o dotace, ať již státní, z fondu na obnovu venkova nebo z grantu kraje, pro společné projekty. Povědomí o mikroregionu pomáhá udržet i pravidelná příloha v měsíčníku, vydávaném třebechovickou radnicí.

„Jsme malý úřad, s 22 zaměstnanci,“ vypočítává tajemník městského úřadu Miroslav Pavlíček. „Pro výkon některých přenesených působností máme na úřadě kumulované funkce. Například v oblasti životního prostředí. Samozřejmě, je třeba, aby úředníci byli proškoleni. Problém je v tom, že jsou zároveň vyžadovány zkoušky odborné způsobilosti i na činnosti, které úřad města naší velikosti vykonává ojediněle nebo vůbec ne“. Je tedy obvyklé, že úředník musí absolvovat zkoušky zvláštní odborné způsobilosti v plném rozsahu, stejně tak jak je požadováno pro výkon činností na obcích s rozšířenou působností nebo na krajském úřadě.

 

V oblasti životního prostředí je vyžadována zvláštní odborná způsobilost například pro ochranu přírody a krajiny, vodní hospodářství, zemědělství. V praxi se pak taková činnost vyskytne v menším městě třeba jen jednou za rok. Přesto musí zdejší úředník absolvovat zvláštní způsobilost v takovém rozsahu jako například pracovník krajského úřadu, který vykonává pouze tuto specializaci. „U zkoušek odborné způsobilosti by se mělo přihlížet k tomu,“ navrhuje Miroslav Pavlíček, „ v jaké kategorii obce ji úředník bude vykonávat. Zvláštní odborná způsobilost už dnes stojí na jednoho úředníka 28 tisíc korun. My úředníka nemůžeme na úřadě smluvně zavázat, takže ho pro náš úřad vyškolíme, protože nám to zákon ukládá a on následně může odejít bez problémů za lepším, což se běžně stává.“ Kdyby byly zkoušky kategorizované, měl by úředník odbornou úroveň pro příslušný úřad, pro trojkovou obec nebo krajský úřad by pak nebyl použitelný. Praktický názor, zvláště v době, kdy každé obci jde o každou korunu, že?

 

Ve stávajícím Třebechovickém muzeu betlémů zastihujeme ředitelku Mgr. Silvii Hlaváčkovou a jejího spolupracovníka Bc. Roberta Průchu.

„Před letošními vánocemi“, říká Silvie Hlaváčková, „jsme expozici s Třebechovickým betlémem výrazně upravili. Spatřovali jsme v tom určitou poctu Josefu Proboštovi, tvůrci betléma, protože uplynulo 160 let od jeho narození. Expozici jsme doplnili o dosud nevystavené dokumenty, fotografie a předměty a také o zvukové nahrávky vzpomínek pamětníků“.

 

Návštěvník tak například poprvé spatří Proboštem vyřezaný vrch Oreb nebo kopie medailí, jež získal betlém při vystavování. První medaile pochází z roku 1906, z Chrasti u Chrudimi, kde se konala řemeslnická výstava ještě za účasti Josefa Probošta. Zvukové nahrávky zachycují vzpomínky řídícího učitele Františka Skřivana, jenž zakoupil betlém od Proboštových dědiců a Proboštovy dcery Anny Moravcové. Objevena byla objednávka na podvozek betlému z roku 1935, korespondence z jednotlivých výstavních míst, smlouvy o pojištění převáženého betléma či originální vstupenka na výstavu betléma z let 1935-38. Vstupence se říkalo cihlička, protože výtěžek, který se při vystavování získal, měl být použitý na stavbu budovy pro betlém. Zachovala se i fotografie původního rohového uspořádání betlému, který byl ještě na výstavě v Chrasti u Chrudimi představen v podobě blízké oltáři - s čelní ústřední scénou a dvěma scénami bočními. Aby mohl být betlém převážen na výstavy, byl přepracován do horizontální linie a vestavěn do valníku, na němž spočívá dodnes. Největším lákadlem jsou asi fotografie ze stěhování a balení betlému před cestou na Světovou výstavu v kanadském Montrealu, i po jeho návratu do republiky. Betlém vždycky putoval vcelku v bedně, po našem území dokonce už jen pod plachtou. Že to všechno přežil, je malý zázrak.

 

 

Když se řekne Třebechovice, je velká pravděpodobnost, že někdo odpoví: betlém! Image města je dotvořená, jde o to ji nepromarnit a pracovat s ní dále. Bez Třebechovic by betlém nebyl betlémem a nyní už by Třebechovice stěží existovaly bez betlému. Proboštův betlém vznikal čtyřicet let a nepospíchal na svět. Bude mít určitě dlouhý život. Dílo, které okouzlilo svět, se určitě dočká nového důstojného muzea. Říká se, že betlémy si svoje lidi vybírají. Třebechovický betlém měl zatím na dobré lidi štěstí. Přejme jednomu z novodobých národních symbolů mnoho rozzářených obličejů malých i velkých diváků. A oslnivou historii i v digitálním věku. Jedním z nápadů, který z digitálních technik vychází, je připravit virtuální procházku betlémem a jeho zákulisím. Opatřit některé figurky miniaturními kamerami a snímat betlém z určitých míst, takže návštěvník by se jejich prostřednictvím ponořil dovnitř betléma a viděl mechaniku i pohyb figur z jiného úhlu.