Město nebo vesnice je od nepaměti místem soustředění nejrůznějších aktivit. Pohyb lidí, jejich činnosti, setkávání se a pobyt na veřejných prostranstvích, to vše vdechuje takovému místu život. Není to ale dnes samozřejmostí.

Život mezi budovami se projevuje aktivitami lidí. V uplynulých sto letech prošel veřejný prostor velkými změnami a počet aktivit se výrazně snížil. Jsou za tím dva hlavní důvody: změna způsobu plánování i stavby měst a změna životního stylu spojená s pokrokem v technice. Současnou podobu veřejných prostranství významně ovlivnil funkcionalismus. Části měst vystavěné po druhé světové válce se vyznačují velkými vzdálenostmi mezi domy – a tedy i mezi lidmi, událostmi a funkcemi. Přestože už známe nevýhody tohoto přístupu, funkcionalistické principy se v plánování měst uplatňují i v dnešní době. Technologické novinky dvacátého století jako telefon, televize, počítač nebo internet přinesly nové způsoby interakce. Osobní setkání na veřejných prostranstvích můžeme snadno nahradit nepřímou komunikací. Aktivní účast a zážitek čím dál častěji nahrazujeme pasivním sledováním zážitků jiných lidí. Namísto spontánní účasti na místním společenském dění jezdíme autem za vybranými přáteli. Z ulic se tak často staly pouhé dopravní koridory, které vlivem přítomnosti jen velmi malého počtu lidí budí i pocit nebezpečí.

Pokud chceme na veřejná prostranství znovu vnést život a vytvořit tak živá města, musíme zvýšit možnosti pro aktivity. Toho docílíme nabídkou veřejných prostranství vysoké kvality. Když lidé popisují místo, které mají rádi, opakují slova jako příjemné, krásné, nebo dobré. Tyto přívlastky označují hodnoty, které nejsou hmatatelné, ale vypovídají o kvalitách určitého místa. Newyorská organizace PPS (Project for Public Spaces) při hodnocení tisíce veřejných prostranství po celém světě zjistila, že úspěšná místa projevují čtyři klíčové kvality: mají dobrou dostupnost, lákavý vzhled, nabídku oživujících aktivit a fungují jako společenský prostor, kde se lidé setkávají.

Veřejné prostranství je vždy součástí celku s vazbami na okolí a určitým významem v obci. Jedna ze základních podmínek kvalitního veřejného prostranství je snadná dostupnost. Jde o přístup na prostranství i bezproblémový pohyb na něm. Dobrou dostupnost ve městech nevyřeší auta. Dostupnost cílů ve městě je nejlepší zajistit především vhodnými podmínkami pro bezpečný pohyb pěšky, na kole a efektivním systémem veřejné dopravy. Nejde při tom o „vymýcení“ aut z městského prostoru, spíše zabránění tomu, aby auta omezovala méně náročné a zatěžující způsoby dopravy. Na rozdíl od cestování autem není jízda na kole a trasa pěších pouhým přesunem z jednoho místa do druhého. Svou přítomností totiž přispívají k oživení veřejnému prostoru i, možná překvapivě, k podpoře místní ekonomiky.

Orientace v prostoru je velmi důležitým aspektem pro pohodu jeho uživatelů i jejich sounáležitost s místem. Dobře uspořádaný prostor je přirozeně srozumitelný. K přirozené orientaci pomáhají významné body jako kostelní věže nebo charakteristické budovy. Jiný způsob je instalace orientačního systému a jeho prvků. K důležitým cílům jako jsou nádraží, hlavní náměstí nebo městské centrum, je přímé vedení pěších tras většinou dáno historicky, ale je třeba dbát na to, aby nedošlo k jejich přerušení novou výstavbou nebo těžko překonatelnými dopravními stavbami. Při řešení konkrétních veřejných prostranství je třeba vyvarovat se schématům, která působí „čistě“ na výkrese, ale v praxi jsou nevyhovující. Jde například o pravoúhle členěné plochy v místech, kde lidé chtějí logicky chodit diagonálně nebo násilně meandrující pěšina tam, kde je přirozené jít přímo.

Kvalitní veřejný prostor se vyznačuje pohybem bez bariér. Často nám v dostupnosti a plnohodnotném využívání veřejných prostranství brání různé typy bariér. Může to být běžná ulice s velkým automobilovým provozem a chybějícími přechody. V nejmenším měřítku se to týká třeba schodišť, vysokých obrubníků a dalších nerovností, úzkých průchodů, poutačů a sloupů umístěných na chodnících. Je třeba bránit vytváření nových bariér a překážky odstraňovat důsledným koncepčním plánováním.

Představa o bezpečí, čistotě a velikosti přilehlých budov i charakteru místa rozhodují o míře jeho využívání. Důležitá je i mnohem hmatatelnější věc, jako je pohodlné sezení. Obvykle se podceňuje, jak je důležitá možnost vybrat si místo k sezení. Člověk se přirozeně cítí dobře spíše na menších prostranstvích, kde mají parcely i fasády přilehlých budov drobné měřítko. Tomu odpovídá tradiční zástavba center našich měst, nová výstavba bývá naopak příliš rozvolněná a lidské měřítko postrádá.

Na určitém místě jsme ochotni se zdržet déle než je nutné, jen pokud se zde cítíme bezpečně. Opuštěná místa působí nebezpečně a snadno podléhají vandalismu i kriminálním činům. Bezpečně se cítíme na prostranství, na které mohou po celých 24 hodin dohlížet lidé – tedy tam, kde se v přilehlých budovách prolínají funkce bydlení, obchodu, služeb a kanceláří. Pocit bezpečí se také výrazně snižuje v místech, kde je dominantní doprava. Lidé mají přirozeně strach se v nich pohybovat a delší dobu pobývat.

Život ve městě je více než jen chůze. Pokud chybí vhodně umístěné zóny pro zastavení, odpočinek a posezení, veřejná prostranství se stávají jen dopravními koridory. Lidé se rádi zastaví a posadí v chráněných místech, kde mají krytá záda a cítí podporu. V nabídce by měl být výběr místa na slunci i ve stínu, se zajímavým výhledem na pouliční scénu a také s různým typem vybavení i jeho uspořádání.

Estetická úroveň se v současnosti zvyšuje a s ní roste i celkový standard a očekávání veřejnosti. Estetika a design ovšem ne vždy zajišťuje funkčnost. Zajímavý vzhled dlažby nebo laviček je důležitý, pokud však dlažba bude obtížně schůdná a lavička nepohodlná nebo špatně umístěná, místo tím ztratí důležitější uživatelské kvality. Celkové ztvárnění objektu nebo prostoru má odpovídat na všechny důležité požadavky a nezabývat se pouze estetikou.

Zajímavé dění je základem živého místa i města. Je příčinou, proč lidé na místo poprvé přijdou, i proč se na něj vracejí. Aktivity ve veřejném prostoru můžeme třídit podle mnoha kritérií. Jedním z nejdůležitějších je jejich spontánnost a přirozená přítomnost bez nutnosti zvláštního organizování. Je možné je podpořit jejich rozšířením z přilehlých budov do veřejného prostoru – například zajištěním venkovního posezení, lákáním kolemjdoucích na vystavené zboží nebo předzahrádkami obytných domů, které podporují kontakty mezi lidmi. Napomohou i prvky zvyšující interakci. Upoutají naši pozornost a způsobí, že ve veřejném prostoru jsme ochotni zůstat déle než obvykle.

Umělecké dílo může být atrakcí pro dospělé a zároveň herním prvkem pro děti. Stejně tak je atraktivita vodního prvku skryta v tekoucí vodě, které je možné se dotknout a zabavit se u něj. Důležitá je i pestrost organizované nabídky. Příležitostné akce na veřejná prostranství tak lákají mnoho uživatelů. Patří mezi ně například trhy, výstavy, festivaly nebo happeningy. Pro tyto akce je důležité vytvořit vhodné podmínky. Zároveň je ale potřeba myslet na to, aby neomezovaly každodenní život obce a jejích obyvatel.

K oživení místa přispěje i zřízení občerstvení. Současný životní styl vede k jinému modelu užívání veřejných prostranství, než tomu bylo před sto lety. Dnes není pobyt na ulicích a náměstích nutností, ale volbou. Mnoho lidí se přichází na veřejná prostranství bavit, setkávat a odpočinout si. K zastavení vždy vybízí nabídka občerstvení. Je to jeden ze zaručených receptů, který funguje na oživení veřejného prostranství.

Veřejný prostor je jevištěm společenského života, rámcuje a rozvíjí vztahy a komunitu. Tuto kvalitu místo nezískává snadno, je však nesmírně důležitá pro jeho hodnotu. Seskupení různých prvků (laviček, autobusových zastávek, trafik nebo kiosků s občerstvením) vytváří lepší podmínky pro jejich využívání, než když se umístí jednotlivě v různých částech prostoru. Při navrhování prostranství by tedy nemělo jít o „zaplnění“ celého prostoru mobiliářem, ale spíše o vytvoření ohnisek aktivit a míst k setkávání, ve kterých se dále mohou formovat vztahy i komunita.

Atraktivní scénu městského života vytváří také bohatý a pestrý veřejný život, který se řídí jednoduchým fungujícím pravidlem: „Lidé jsou tam, kde jsou lidé“ (severské přísloví). Přítomnosti jiných lidí si rádi užíváme nezávazným pozorováním pouliční scény z lavičky nebo z kavárny. Pokud se pár lidí na prostranství zastaví, automaticky to vyvolává zájem i dalších kolemjdoucích. Místo tak začíná ožívat a zvýší se jeho celková atraktivita. Veřejné prostory slouží lidem pro sdílení řady různých funkcí a společenských aktivit. Ty podněcují ke komunikaci mezi lidmi navzájem. Posilování pocitu sounáležitosti k místu a zájem o prostředí, ve kterém lidé žijí, je výsledkem rozvíjení vztahů v komunitě nebo sousedství. Tam, kde funguje komunita, funguje také přirozený dohled, údržba i celková bezpečnost místa.

Marie Římanová, Robert Sedlák
 

Ing. Marie Římanová, MSc., Ing. arch. Robert Sedlák působí v Nadaci Partnerství.

Nadace Partnerství se veřejným prostorům věnuje již od roku 1996. Propaguje plánování a tvorbu kvalitních veřejných prostranství s důrazem na zapojení veřejnosti. V tématu veřejných prostranství spolupracuje s americkou organizací Project for Public Spaces a dlouhodobě také se světově uznávaným dánským architektem Janem Gehlem. Zahraniční poznatky převádí do praxe v českých podmínkách a aplikuje je ve svých projektech, třeba průzkum při obnově brněnského Zelného trhu, koncepce podpory a rozvoje veřejných prostranství v Ústí nad Orlicí, spolupráce na Strategii veřejných prostor Prahy 10, a v nabídce vzdělávání, například konference Public Spaces-Living Places, Město pod pokličkou, cyklus seminářů Hybatelé komunit.