Jak se vyvíjely příjmy obcí v posledních letech, a zejména od ledna 2013, kdy byla přijata novela zákona o rozpočtovém určení daní, napsal pro čtenáře Veřejné správy Martin Macháček, starosta obce Ondřejov a člen Pracovní skupiny pro financování místních samospráv SMS ČR.

 

V tabulce níže uvádím, jak se vyvíjely výnosy obce Ondřejov ze sdílených daní; u jiných obcí budou čísla samozřejmě jiná, ale trendy stejné. V druhém sloupci tabulky jsou úhrnné příjmy z DPPO (daň z příjmu právnických osob; bez daně za obce), DPFO (daň z příjmu fyzických osob; včetně 30% podílu na DPFO SVČ – dani z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných) a DPH, není tam ale zahrnuta daň z nemovitých věcí ani ostatní příjmy účtované jako daňové (například místní poplatky). Protože Ondřejov leží blízko Prahy a díky tomu zde dost rychle roste počet obyvatel, který má na daňové příjmy vliv, uvádím v posledním sloupci i příjmy na obyvatele. Z tabulky je především vidět prudký, skoro dvacetiprocentní propad příjmů v roce 2009, po začátku světové finanční krize. Následuje pomalý a kolísavý vývoj, v roce 2011 se příjmy na obyvatele opět citelně snížily a ještě roku 2012 zůstávaly o 20 % nižší než v roce 2008. Podstatná změna nastala až přijetím novely zákona o RUD roku 2012 s účinností od 1. 1. 2013. Ekonomika sice stále ještě nebyla „ve své kůži“, takže i po změně RUD byly příjmy na obyvatele pouze o 10 % vyšší než o pět let dříve, v roce 2008, ale nepochybně to byl krok k lepšímu. A v minulém roce, tentokrát už jen vlivem lepšího výběru daní, narostly příjmy Ondřejova z RUD o dalších 10 %.

 

Rok	Příjmy z RUD	Počet obyvatel	Na obyvatele
2008	9 737 010	1 176	8 280
2009	7 812 921	1 211	6 452
2010	9 035 364	1 258	7 182
2011	8 515 178	1 318	6 461
2012	9 199 380	1 385	6 642
2013	13 047 346	1 419	9 195
2014	14 942 763	1 472	10 151

Je v tom ovšem jeden háček. V novele zákona o RUD z roku 2012 se přidalo nové kritérium: 7 procent daňových příjmů obcí se rozděluje podle počtu žáků v základní škole a dětí v mateřské škole. Naše obec je zřizovatelem školy a školky a z tohoto titulu dostáváme přibližně 1,9 milionů korun ročně. Tato částka přibližně pokryje skutečné provozní výdaje (tolik škole a školce dáváme jako příspěvek). Současně jsme však přišli o přibližně 400 000 korun státní dotace ze souhrnného dotačního vztahu (z 600 000 korun se snížila na 200 000 korun) a dále také přibližně o 600 000 korun, které jsme dostávali od okolních obcí jako jejich podíl na provozních nákladech školy. Dohromady je to přibližně milion korun, o které jsou naše příjmy z jiných zdrojů menší. Z toho vyplývá, že naše celkové pravidelné příjmy se mezi roky 2012 a 2013 nezvýšily o přibližně 4 miliony korun, jak by se mohlo zdát z tabulky, ale jen o 3 miliony. Obce, které školy nezřizují, naopak získaly víc než jen nárůst daňových příjmů, protože od roku 2013 neplatí zřizovatelským obcím za své školní děti. Typická výše podílu na provozních nákladech škol, kterou obce dřív platily, byla přibližně 10 000 korun na žáka a rok, takže například malá obec, která posílala do školy třicet dětí, od roku 2013 ušetří na výdajích přibližně 300 000 korun.

 

Když už mluvíme o financování škol, je třeba říct, že financování z RUD opravdu pokryje jen jejich věcné provozní náklady (energii, údržbu apod.), ale jakékoliv investiční náklady, popřípadě spoluúčast na investiční dotaci, hradí jen zřizovatelská obec, nedohodne-li se s obcemi „přiškolenými“. Zřizovatelská obec se tak při větší investici – zejména výstavbě nové školní budovy nebo rozšíření kapacity školy, leckdy zadluží. Přitom je povinna ze spádových (i jiných) obcí přijmout každé dítě až do vyčerpání kapacity míst. A je jen na dobré vůli těch obcí, jestli se na investičních výdajích zřizovatele budou nějak podílet. Na druhé straně zřizovatelskou obec v principu „nezajímá“, kam budou děti z okolí chodit do školy, takže okolním obcím může klidně vypovědět smlouvu o společném školském obvodu a nemusí pak investovat do rozšíření kapacity. Tento systém financování škol nelze považovat za rozumný.

 

Jak která, samozřejmě. Uvedu zase příklad, který znám nejlépe: naši obec. Když sestavuji návrh rozpočtu, vždycky odděluji pravidelné příjmy (například daňové včetně poplatků, pravidelné transfery, příjmy ze stočného, z prodeje dřeva z obecních lesů, od Eko-komu, nájemné) od mimořádných příjmů (hlavně dotace, někdy třeba i prodej pozemku). A také pravidelné výdaje (například platy, odvody, energie, příspěvek škole, údržba komunikací, příspěvky spolkům, provoz lesa) od mimořádných výdajů (především investic, případně i splátek úvěrů). Pro spravování financí obce je to velmi užitečné; zejména je potřeba znát rozdíl mezi pravidelnými příjmy a pravidelnými výdaji. Je-li malý, nebo dokonce záporný (musíme-li prodávat pozemky, abychom mimořádnými příjmy pokryli provozní výdaje), je něco špatně. Z tabulky dole vyplývá, že naše nezbytné, pravidelné výdaje tvoří jen asi 57 % pravidelných příjmů a zbývajících 43 % je rezerva. Prostředky z ní můžeme především investovat nebo jimi splácet úvěry na minulé investice, z rezervy můžeme i něco odložit na budoucí investice. Reálně nám na nové investice samozřejmě zůstává méně, odhaduji přibližně 6 milionů (tedy asi 30 % pravidelných příjmů), protože část ušetřených peněz je třeba vynaložit na prostou reprodukci majetku. Když nám doslouží auto, kabel veřejného osvětlení nebo je třeba vyměnit podlahu ve třídě, vznikne tím „mimořádný výdaj“, který ale z praktického pohledu nelze považovat za investici. I tak to na první pohled vypadá docela dobře: když obec rozumně šetří na svém provozu, zůstane jí dost peněz na investice.

 

Ale zase je v tom háček. Naše obce jsou z minulé doby většinou nesmírně podinvestované, jinými slovy, mají obrovský vnitřní dluh. Často nemají a potřebují vodovod, kanalizaci, dešťovou kanalizaci, možná plyn, leckde veřejné osvětlení. Po sítích bude třeba rekonstruovat komunikace. Ke kanalizaci patří i čistička odpadních vod. Stávající obecní budovy obyčejně vyžadují rekonstrukci, některé potřebné budovy ani neexistují a je třeba je postavit (škola, školka). Štěstí měly obce, kde stát kdysi postavil školu: i ta dnes jistě potřebuje modernizaci (zateplení, výměna oken a dveří, rekonstrukce sociálních zařízení a podobně), ale zaplať pánbůh, stavba stojí. My jsme takové štěstí neměli a v budoucnu nás čekají stamilionové investice – bez státní dotace, která je dnes 70 %, je to pro nás samozřejmě prakticky nemožné. Až do roku 2007 žila většina menších obcí „z ruky do huby“, na úspory a investice zbývalo málo.

 

Situace se částečně zlepšila novelou zákona o RUD od počátku roku 2008, ale až od doby účinnosti velké novely počátkem roku 2013 obce opravdu mohou ten starý vnitřní dluh „umazávat“. Podíváme-li se na konkrétní případ naší obce – Ondřejova, sice jsme v posledních osmi letech investovali (za pomoci dotací) více než 150 milionů korun, ale i tak odhaduji náš zbývající vnitřní dluh na minimálně 300 milionů. Především potřebujeme novou budovu školy pro dvakrát devět tříd, protože dosud máme školu „poslepovanou“ z obecné školy z roku 1836 a pošty z roku 1926 pro jedenkrát devět tříd. A tak to posledních pár let „flikujeme“, jak se dá, abychom každoročně mohli zřídit nezbytné dvě první třídy. Dále potřebujeme v jedné místní části postavit čističku odpadních vod a k tomu pár kilometrů kanalizace. Je třeba dokončit rozvody vodovodu po obci, opravit dešťovou kanalizaci, rekonstruovat prakticky všechny místní komunikace, rozšířit veřejné osvětlení, udělat krásné náměstí nebo veřejnou zeleň. Dovedu si představit, že až budou „splaceny“ všechny tyto staré vnitřní dluhy, bude naše obec vypadat jako ze škatulky. Moc bych si přál, aby prostředí našich obcí bylo stejně úhledné jako v Německu nebo v Rakousku. Jen se bojím, že si na to ještě dlouho počkáme. A bez dostatku peněz pro obce to nepůjde.

 

Martin Macháček

RNDr. Martin Macháček je starostou obce Ondřejov.

 

 

 Pozn.: podrobněji k rozpočtu na stránkách obce Ondřejov