Horní Těšice

Osada v Kelčské pahorkatině je poprvé zmiňována v roce 1131 v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, v níž ovšem nelze rozlišit, jedná-li se o Těšice Horní či Dolní. V roce 1389 byly obojí Těšice biskupským lénem. Mezi jeho držitele později patřili také příslušníci předních moravských rodů, pánů z Kunštátu a pánů ze Žerotína. V pobělohorském období biskupové ves přímo připojili ke kelčskému panství. K místním zajímavostem náleží Mariánská kaple z roku 1875 a nedaleká přírodní památka „Těšice“, tvořená bažinatou loukou s remízky. V letech 1964 byly Horní a Dolní Těšice sloučeny a následně společně přičleněny k střediskové obci Skalička. V současnosti se počet obyvatel obce, která se v roce 1990 znovuosamostatnila, pohybuje okolo sto padesáti.

Znak Horním Těšicím udělil předseda PS PČR 8. října 2001 zároveň s vlajkou. Pod červenou hlavou se čtyřmi stříbrnými kužely je modro-stříbrně šikmo dělený štít. Zlatá koruna v horním poli bývá atributem Panny Marie, patronky zdejší kaple. Tři černá břevna v dolním poli nacházíme v rodovém erbu Kunštátů. Stříbrné kužely byly převzaty ze znaku olomouckého biskupství a můžeme se s nimi setkat rovněž ve znaku města Kelč a ve znaku sousedních Dolních Těšic.

KRESBA: LUBOMÍR ZEMAN
TEXT: JAN ZACHAR