Permanentní zlepšování kvality života přináší zvyšování průměrného dožití, ale zároveň klesá počet narozených dětí. Před společností tak narůstá obrovský úkol, jak zabezpečit potřebné podmínky života seniorů a zajistit tak jejich důstojné stáří. Město Havířov je ve srovnání s průměrným vývojem České republiky odlišné a výrazně specifické.

Podle statistických údajů měla Česká republika 10 467 542 obyvatel (2008). Za posledních sedm let je patrný mírný růst absolutního počtu obyvatel, způsobený zvyšováním průměrného věku dožití. Průměrný věk obyvatel České republiky činil 40,5 let (2008). Na jejich celkovém počtu se děti ve věku do 14 let podílely 14,1 procenta, lidé v produktivním věku 15 – 64 let 71 procentem, senioři od věku 65 let 14,9 procenta. Index stáří činil 105,1 procenta (počet seniorů nad 65 let byl o 5,1 % větší než počet dětí do 14 let). Trend vývoje, sledovaný od roku 1999 do roku 2008, hovoří o stárnutí obyvatel. Zvyšuje se počet seniorů, snižuje počet dětí.

 

Doposud sledované trendy se podle předpokladů zveřejněných na internetových stránkách Českého statistického úřadu mají principiálně změnit. Do roku 2066 je očekáván mírný pokles absolutního počtu obyvatel, a co více, má dojít k výrazné změně věkové struktury. Naproti progresivnímu nárůstu seniorů je očekáván pokračující klesající trend počtu dětí a počtu obyvatel v produktivním věku.

  

Demografický vývoj podle věku v Moravskoslezském kraji není ve všech aspektech shodný s uplynulým vývojem v České republice. V prvé řadě počet obyvatel Moravskoslezského kraje ve sledovaném období trvale klesal, v rozporu se zaznamenaným celorepublikovým trendem. Průměrný věk i index stáří stejně jako v České republice narostl, avšak v poněkud jiné kvantitě.

 

Počet obyvatel Moravskoslezského kraje dosáhl 1 250 255 obyvatel (2008, jedná se o nejlidnatější kraj v rámci ČR). Ze zveřejněných statistických údajů lze také vyčíst, že obyvatelé v Moravskoslezském kraji se dožili nepatrně nižšího průměrného věku než je celorepublikový průměr, jeho stárnutí bylo ale rychlejší než v České republice.

 

Specifický demografický vývoj, absorbující všechny symptomy průmyslových a společenských proměn Moravskoslezského kraje, zaznamenalo druhé největší město kraje statutární město Havířov. Stejně jako v Moravskoslezském kraji, tak i v tomto městě došlo v uplynulém období k poklesu absolutního počtu obyvatel. V Havířově žilo (2007) 84 033 obyvatel, ve složení: děti do14 let (13,6 %), produktivní obyvatelé ve věku 15 - 64 let ( 71,0 %) a senioři ve věku nad 65 procent  (15,4  % , tj. nad republikovým i krajským průměrem).

 

Statutární město Havířov zaznamenalo některá specifika vývoje vedoucí ke strmějšímu stárnutí populace než v Moravskoslezském kraji a v České republice. Je tedy důležité zabývat se příčinami, které budou ovlivňovat i budoucí trendy.

                                                          

Havířov je nejmladším sídlem v České republice (1955), je jedenáctým nejpočetnějším městem v zemi (2003). Hustota zalidnění 2 670 obyvatel/1 km² (2001) byla nejvyšší v České republice. Město vzniklo z potřeby zajistit bydlení pracovním silám v průmyslové ostravsko-karvinské pánvi, kde výsadní postavení měla odvětví hornictví a na ně navazující hutnictví. Koncepce vzniku města již tehdy počítala s tím, že většina ekonomicky aktivních osob bude za prací dojíždět do okolních měst, především do Ostravy, Karviné a Orlové. Pracovní možnosti města byly tedy od počátku vzniku omezené. Situace se útlumem hornictví a potažmo hutnictví v regionu stále zhoršovala.

 

Významným faktorem osídlování Havířova byla skutečnost, že za prací sem přišla mohutná vlna nových přistěhovalých obyvatel v produktivním věku mezi 20 až 49 lety. Struktura těchto obyvatel byla stejnorodá nejen z hlediska věkového, ale také z pohledu sociálního, vzdělanostního a ekonomického postavení. Tím, že noví obyvatelé města zakládali v přibližně stejném období rodiny, byly v šedesátých letech evidovány enormní počty narozených dětí. Další populační skok nastal v sedmdesátých letech díky pronatalitní politice tehdejšího Československa.

 

V padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století byl Havířov nejdynamičtěji rostoucím městem v zemi. Věkovým průměrem 23 let byl o celých jedenáct procent za republikovým průměrem, stal se dlouhodobě nejmladším městem v republice a byl po dlouhou dobu označován jako Město mladých. Přirozeným životním cyklem však došlo k tomu, že již na počátku osmdesátých let se věková struktura obyvatel Havířova přiblížila republikovému průměru. V poslední dekádě dvacátého století se ve městě progresivně zvýšil počet zemřelých (ve srovnání s obdobím do roku 1989 index růstu počtu zemřelých činil 1,52). Aktuální situace je taková, že věkový průměr havířovských obyvatel je vyšší než v České republice i v Moravskoslezském kraji. Z hlediska procesu stárnutí je trend populace Havířova nejdynamičtější a z pohledu indexu stáří tento ukazatel vykazuje zdaleka nejvyšší hodnoty v porovnání s Českou republikou a Moravskoslezským krajem. Přídomek Město mladých Havířov navždy ztratil.

 

V roce 2003 byla zpracována „Sociálně demografická analýza města Havířova“, v níž byla mimo jiné zveřejněna projekce obyvatelstva Havířova do roku 2010 a s výhledem do roku 2020, a to ve třech variantách - nízká, střední a vysoká. Vzhledem k vysoké míře úspěšnosti projekce je pro tuto analýzu použita střední varianta, doplněná o skutečný vývoj. Počet obyvatel Havířova doposud klesal a tento trend je očekáván také v budoucím dlouhodobém horizontu. Tento pokles bude navíc doprovázen pokračujícím trendem stárnutí obyvatelstva. V roce 2010 bude v Havířově žít kolem 13 315 seniorů, v roce 2020 se předpokládá 17 172 seniorů.

 

Ze studia a hlubší analýzy historického vývoje sociálních služeb města Havířova je zřejmé, že vedení města si je již po delší dobu vědomo nutnosti zabývat se prioritně sociální otázkou, se zaměřením na seniorský věk. Město Havířov mělo jako jedno z prvních měst v České republice schválen základní strategický materiál pro oblast sociální péče, a to Komunitní plán rozvoje sociálních služeb města Havířova. Tento plán byl schválen Zastupitelstvem města Havířova v prosinci roku 2005 a již v listopadu 2008 se dočkal aktualizace.

 

Komunitní plán reaguje na sociodemografickou analýzu a projekci do budoucna o stárnutí obyvatel Havířova a z ní vyúsťující potřebu vybudování širší a komplexnější sociální infrastruktury, která je stále nedostatečná. Chybějící jsou zejména zařízení pro seniory, jako jsou penziony pro seniory, domy s pečovatelskou službou a léčebny pro dlouhodobě nemocné. Nepostačující jsou také lůžka následné péče a bydlení pro sociálně potřebné (vstupní byty, holobyty, domy na půl cesty). Je rozvíjena také účast dobrovolníků na sociální péči, jež je velmi progresivně podporována v Evropě i ve světě. V tomto dokumentu je ohrožující faktor spatřován v nejistotě zajištění finančních prostředků na investice a provoz. Dodejme, že zmíněný faktor je ještě zintenzívněný stávající ekonomickou situací. V roce 2003 byla zpracována Analýza potřeby sociálních služeb s využitím normativů, z níž vyplynulo, že počet skutečných míst podle jednotlivých druhů sociální péče ve městě Havířov v roce 2003 nebyl optimální a vyvážený. Skutečný stav nedosahoval potřebných míst vypočtených podle normativů.

 

Rozdíl mezi nabídkou a poptávkou v kategoriích domovy pro seniory, penziony pro seniory a bytové jednotky v domovech s pečovatelskou službou se v čase pružně vyvíjí. Je to dáno skutečností, že zvyšováním věku klesá míra sebeobsluhy seniorů, a tím se mění jejich potřeby.

 

Stárnutí populace obecně vede ke zvyšování požadavků na zdravotní a sociální péči, vývoj však není lineární. Způsobují to jednak kvantitativní změny (nárůst počtu seniorů), dále pak kvalitativní změny, to znamená, že dochází k prodlužování věku. Na druhé straně je třeba uvést, že s rostoucím věkem sice přibývají požadavky na zdravotní a sociální péči, ale rovněž se snižuje počet osob, kterých se to týká. Komunitní plán zdůrazňuje také silné stránky v oblasti sociální péče. K nim patří stávající vybudování široké sítě poskytovatelů sociální péče se zkušenými pracovníky. Tato síť je rozdělena na sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.

 

Všechny zmíněné oblasti v sobě obsahují aktivity směřované k seniorům. K nejdůležitějším zařízením patří Komplexní domácí péče Hestia, s.r.o., Denní a pobytové služby pro seniory -Denní stacionář a Respitní péče, dále dva domovy pro seniory s kapacitou 190 a 86 lůžek.

 

Dalším významným prvkem, silně podporujícím tuto oblast, je dosavadní značná finanční podpora města. Pro rok 2009 bylo z rozpočtu města Havířov vyčleněno 96,8 mil. Kč na příspěvky a dotace příspěvkovým organizacím zabývajícím se poskytováním sociálních služeb, což je 6,3 procenta celkových rozpočtových výdajů města, plánovaných na rok 2009.

 

Další příležitostí pro financování této oblasti jsou dotace EU, které by měly alespoň částečně pokrýt dostavbu chybějících částí sociální infrastruktury. Důkazem toho, že sociální politika ve městě patří k prioritám, je skutečnost, že na sklonku roku 2008 se Havířov umístil na druhém místě v celostátní soutěži „Město přátelské rodině“ a v roce 2009 dokonce získal první místo a certifikát „Město přátelské seniorům“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Analýza demografického vývoje a sociální péče o seniory v Havířově ukázala, že město Havířov má střednědobou koncepci a je si vědomo nutnosti rozšířit síť sociálních služeb a odpovídajících kapacit. Zásadním problémem, na kterém stojí a padá jakákoli vize budoucnosti, je zajištění dostatečných, dlouhodobě stabilních a jistých zdrojů financování.

 

Vývoj služeb v zemích Evropské unie naznačuje, že i v České republice bude akcelerovat přesun zájmu veřejné správy od služeb sociální péče se sociálně zdravotním charakterem směrem ke službám intervenčním, jež řeší problémy chudoby, nezaměstnanosti, sociálního vyloučení, xenofobie, drog a k masivnímu rozvoji sociálního poradenství. Služby sociální péče se postupně budou přesouvat do nestátní a soukromé sféry. Jednou z možných forem financování je PPP (Public Private Partnership). Sociální služby v mnoha evropských zemích jsou v rukách soukromého sektoru, popřípadě spadají do různých systémů pojištění. Očekáváme, že i veřejná správa v České republice bude stále více oslovovat privátní sféru ve věci navázání vzájemné spolupráce v oblasti společného dlouhodobého financování projektů především v investiční oblasti.

 

Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že financování formou PPP v sociální oblasti je možné a reálné. Zjednodušený princip financování formou PPP je následující. Iniciátorem je zástupce veřejné správy na určitém stupni, který předloží vizi a vybere partnera (koncesionáře), případně konsorcium partnerů ze soukromého sektoru. Partnerská (koncesní) smlouva je uzavírána na dlouhé období, zpravidla i na dobu třiceti let. Investorem je koncesionář, který tak zhodnocuje své volné prostředky, což na druhé straně umožní jednorázově nezatížit rozpočty měst, obcí či krajů. Koncesionář může být po dobu platnosti koncesní smlouvy pouze správcem budovy, v jejímž „nájmu“ je poskytovatel příslušné sociální služby, anebo také poskytovatelem služby. Vše záleží na smluvených a smluvních podmínkách.

 

A zde vidím stěžejní pilíř úspěšného PPP projektu - uzavření vysoce kvalitní dlouhodobé smlouvy, která by komplexně a detailně řešila všechny aspekty, které se během následujícího období mohou vyskytnout, na striktní zásadě rovnosti obou stran. Druhým, neméně důležitým pilířem, je zasazení této smlouvy do legislativně vyspělého a stabilního ekonomického, ale také sociálního prostředí.

 

Text Ing. Šárka Prudká,

        Katedra regionálních studií

        Národohospodářské fakulty

        VŠE Praha

Foto Radoslav Bernat