Otevřenost vůči občanům, transparentní rozhodování, informace zveřejňované co nejpřístupnější formou – to jsou věci, které by měly být pro každou samosprávu samozřejmostí.

 

Obec nebo město nejsou majetkem starosty, radních ani zastupitelů, ale všech jeho obyvatel. Ti proto mají právo vědět, o čem volení představitelé rozhodují a jak nakládají se svěřeným majetkem. Opravdu moderní a otevřená samospráva má ale zájem o proud informací oběma směry, chce vědět, jaké mají občané potřeby, co jim v obci chybí a zda nepovažují některé projekty za zbytečné, jak hodnotí práci zastupitelů...

 

Aktuálním trendem je snaha o participaci veřejnosti na rozhodování, to znamená zapojení občanů již do procesu přípravy podkladů pro jednání samosprávy a snaha, aby přijatá rozhodnutí odpovídala představám široké veřejnosti. Začít s procesem participace není jednoduché, zvláště v české společnosti, která je zvyklá spíše nadávat u piva než jít s kůží na trh a veřejně projevit svůj názor. A když už někdo tu odvahu má, většinou se jedná o kritiku již schváleného rozhodnutí nebo dokončené akce. Což zase většinou není příjemné voleným zástupcům, mnohdy totiž taková situace sklouzne do hádek, osobních útoků, či dokonce nadávek. Smyslem participace je ale něco jiného – potkávat se a diskutovat o projektech ve fázi přípravy, kdy je možné provádět úpravy, něco změnit, doplnit. Zdůrazňuji diskutovat, ne se hádat. Diskutovat, vyměňovat si názory a hledat kompromis. Protože kompromis není sprosté slovo, kompromis je cesta, jak dosáhnout většinové shody. Bohužel v naší společnosti se v poslední době vžila představa o kompromisu, zvláště v politice, jako něčem špatném, přímo zavrženíhodném. A tak vidíme i na komunální úrovni to, co jsme dříve znali jen z Parlamentu – rozpůlená a rozhádaná zastupitelstva, mnohdy celé obce, kde každý prosazuje jen svoji pravdu a argumenty se míjí, aniž by došly sluchu druhé strany.

 

U nás v Okříškách se dlouhodobě snažíme jak o maximální informovanost občanů, tak o získávání zpětné vazby, v posledních letech navíc i o přímé zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů. Jsme městysem s 2 050 obyvateli, což je taková ta velikost, která by se dala v sídelní struktuře označit „někde mezi“. Nejsme již vesnicí, kde fungují jen hasiči, všichni táhnou za jeden provaz a mají radost z každé dokončené stavby nebo kulturní akce, kterou se podařilo společně zorganizovat. Na druhé straně ale ještě nejsme částečně anonymní město, většina obyvatel se zná osobně, a jak se říká, všichni si vidí do talíře. Spolků máme téměř dvě desítky, působí zde řada firem a živnostníků, vymezujeme se podle „čtvrtí“, v nichž žijeme, tím pádem se profiluje více partikulárních zájmů. O to je práce samosprávy složitější, protože se musí snažit podporovat všechny spolky rovnoměrně, když se staví v centru, nesmí se zapomínat ani na okrajové části, spory jsou u některých podnikatelských aktivit, které sice přináší pracovní místa, ale také dopravní i další zátěže. Asi nemá cenu se dál rozepisovat, tohle zná každý starosta nebo zastupitel. Stejně jako to, že není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem v samosprávě myslím tohle přísloví platí dvojnásob.

 

Informační systém budujeme již od revoluce. Nejprve to byl tištěný Zpravodaj z Okříšek, který se ovšem mění, nyní je v něm hlavně čtení o dění v kultuře a sportu, články ze škol, knihovny a historie městyse. S rozvojem elektronizace převzaly roli hlavního pilíře informačního systému webové stránky www.okrisky.cz. Fungují od 6. února 2002, postupně se modernizují a rozšiřují o nové aplikace. Poslední rekonstrukce z loňského roku zahrnuje takzvanou responzitivní strukturu webu, díky níž se vzhled automaticky přizpůsobí použitému prohlížeči (počítači, notebooku, tabletu či mobilu). Za důležité považuji, že od začátku web vytváříme jako stránky městyse, ne jen úřadu. Striktně úřední web by mnoho návštěvníků neměl, ale když se někdo chce podívat na výsledky fotbalu nebo fotogalerii z kácení máje, přečte si i vedle umístěné usnesení z rady či novou obecní vyhlášku. Snad se nám to daří, protože v současné době máme až tisíc přístupů denně, úspěšní jsme také v soutěži Zlatý erb, kde jsme sedmkrát zvítězili v krajském kole Kraje Vysočina a dvakrát v celostátním kole.

 

Od ledna 2010 jsou Okříšky i na Facebooku, kde vznikla nejprve skupinu a později i stránka. Rychlé zveřejňování zpráv z webu umožňuje jednoduchá aplikace redakčního systému. Zatímco Facebook užívá hlavně mládež, starší generaci slouží zpravodajský kanál místní kabelové televize. Jeho obsah připravujeme ve formě půlhodinové smyčky s textovými informacemi a fotografiemi. Zatímco nová média vznikají, jiná končí. To byl případ místního rozhlasu, který se dostal za hranici funkčnosti a jehož celková rekonstrukce by si vyžádala několikamilionové náklady. Proto jsme ho zrušili a nahradili SMS zpravodajstvím. Mobil má dnes prakticky každý, zprávy obdrží i občané, kteří jsou momentálně mimo městys, přitom náklady na provoz jsou minimální.

 

K získání zpětné vazby sloužily nejprve ankety, pořádané od roku 1996 ve dvouletých cyklech při příležitosti voleb. Získáváme z nich názory veřejnosti na strategické záměry i aktuální záležitosti, anketní lístky obdrží všichni voliči a návratnost je 25 až 30 procent. V roce 2011 jsme zahájili setkávání s občany při skleničce vína v jednotlivých částech městyse, v roce 2012 jsme poprvé zorganizovali Fórum Zdravého městyse. Na tom účastníci vyberou deset nejdůležitějších témat Okříšek, která následně ověříme právě prostřednictvím ankety. Postupně také začínáme s komunitním plánováním, kdy se setkáváme s občany nad rozpracovanými projekty a získané podněty do nich zapracováváme. Pro rychlé zjištění názorů veřejnosti na aktuální témata nám slouží webové ankety, občany celkem hodně využívané.

 

Zklamáním je naopak malý zájem o aplikaci Váš názor, možná proto, že není zcela anonymní. Vytvořil ji Kraj Vysočina společně se sedmi městy a obcemi podle vzoru finského Tampere. Radnice předloží veřejnosti téma s potřebnými informacemi a zaregistrovaní občané k němu vkládají svoje názory. Po ukončení jsou všechny příspěvky sumarizovány a předloženy samosprávě jako jeden z podkladů pro konečné rozhodnutí. Jeho výsledek je potom přiložený k tématu, aby veřejnost viděla, jak na její podněty zastupitelé reagovali. Loni jsme po několika letech obnovili webové diskusní fórum, jedna z jeho částí slouží i prohlášení závad a nedostatků. Aby nám fórum opět nesklouzlo do podoby „internetové stoky“ plné nadávek a osobních útoků, zvolili jsme administrovanou verzi. Protože je v provozu krátce, zatím na něm příliš příspěvků není, ale věříme, že se to postupně změní. Důležité je, abychom jako samospráva na připomínky, ať už získané klasicky, nebo elektronicky, také reagovali. Na setkáních s občany říkám: „Zajímají nás vaše připomínky, ale neslibuji, že splníme všechno a hned. Drobné věci dokážeme vyřešit během několika dnů, složitější třeba za rok, ale jsou i návrhy, které prostě zařídit nedokážeme – z důvodů finančních, technických nebo legislativních.“ Lidé dokáží pochopit, že zastupitelstvo není všemocné, nechtějí ale chápat stav, kdy se jich zastupitelé zeptají a potom rozhodnou úplně opačně. Z takových případů pak pramení častý nezájem občanů o věci veřejné, protože „oni“ si to stejně udělají podle sebe. Skutečně dobří zastupitelé nejsou „oni“, ale společně s občany „my“.

 

Na závěr bych se chtěl zmínit o jedné skutečně zásadní věci, protože si myslím, že trápí nejen mě, ale většinu starostů a zastupitelů. Od nového roku jsme na webu městyse vytvořili registr smluv. Jeden známý se tomu divil, protože ví, že jsem v loňském roce podepsal petici proti zákonu o vzniku registru smluv. Vysvětlil jsem mu, že jsme otevřená radnice a občané mají právo seznámit se se smlouvami, proto je zveřejňujeme. Rozhodli jsme se tak v rámci našich samosprávných kompetencí. Ale jsem zásadně proti tomu, aby nám stát nařizoval zveřejňovat smlouvy v rámci centrálního registru. Jednak proto, že všichni máme bohužel zkušenosti, jak čas od času „fungují“ centrální informační systémy, především ale proto, že je to další omezování práva na samosprávu. Smlouvy zajímají především občany oné obce nebo města, proč by měly být v centrálním registru, kde je navíc bude občan hledat mnohem složitěji než na obecním webu? Bohužel je to jen jeden střípek z dlouhodobé snahy stále více a více svazovat samosprávy a jejich rozhodování zákony, vyhláškami, kontrolami... Nechtěl bych se dožít situace, kdy se nám v jiném kabátě vrátí systém národních výborů a samosprávy se stanou pouhými vykonavateli vůle státních úřadů. Proto bych si přál, kdyby se stejně jako my, když se snažíme získat názory občanů a řídit se jimi v rozhodování, choval i stát a respektoval naši představu o významu slova samospráva – že si své věci spravujeme sami. Města a obce to zvládnou, navíc čím míň budou omezované a zbytečně kontrolované, tím se jim bude dařit lépe.

 

Zdeněk Ryšavý je starostou městyse Okříšky.