RNDr. Petr Nečas

Je třeba novelizovat zákoník práce, podporovat ty, kterým jejich postavení na trhu práce není lhostejné, co nejvíce znesnadnit zneužívání systému dávek sociální podpory, vytvořit prostředí příznivé pro rodiny s dětmi, pohnout s důchodovou reformou. O změnách v oblasti dotýkající se každého občana i zaměstnavatele jsme hovořili s ministrem práce a sociálních věcí RNDr. Petrem Nečasem.

Co je cílem koncepční novely zákoníku práce, kterou připravuje vláda?

Zákoník práce chceme novelizovat proto, abychom zvýšili pružnost ve vztazích zaměstnanec-zaměstnavatel a prohloubili princip „co není zakázáno, je dovoleno“. Skupina poslanců a senátorů podala spolu s Hospodářskou komorou ve druhém pololetí roku 2006 Ústavnímu soudu návrhy na zrušení některých ustanovení zákoníku práce. Věcná novelizace bude tedy vycházet jednak z očekávaného nálezu Ústavního soudu a půjde jí také o otevření většího prostoru pro smluvní ujednání zaměstnanců a zaměstnavatelů, zvláště omezením nařizujících ustanovení zákoníku. Měla by se tak umožnit účinnější reakce na potřeby tržního hospodářství, a tím i zaměstnanců a zaměstnavatelů.

Jakou podporu dostane v avizované novele zákona o zaměstnanosti aktivní chování osob na trhu práce?

Na aktivní chování člověka, tedy na jeho účast v rekvalifikacích, programech dalšího vzdělávání, jednorázových registrovaných pracích a veřejných pracích, se budou vázat finanční výplaty sociálních dávek. Aktivní budou zvýhodněni bonusy, pasivní lidi čekají sankce, především finanční nebo přechod na věcné plnění dávek. Systém bude i finanční motivací nastavený tak, aby se zůstávat bez práce vyplatilo jen na co nejkratší dobu. Podpora v nezaměstnanosti by byla nejvyšší v prvních dvou měsících, potom by postupně klesala. Cílem je podpořit co nejpružnější a nejrychlejší přechod z jednoho pracovního místa na druhé.

Nezaměstnanost sice klesla na šest procent, ale na druhé straně existuje podle údajů před koncem roku 140 tisíc volných pracovních míst. Bude adresnější sociální systém více provázán s trhem práce?

Výraznější propojení trhu práce se sociálním systémem je nutné z toho důvodu, že dnes fungují v nerovnováze. Stávající systém nemotivuje k aktivnímu chování. Velkému množství lidí se stále vyplatí zůstat na sociálních dávkách, aniž by byli nuceni aktivnějším přístupem svoji situaci řešit. Podle odhadů dnes dává přednost životu s dávkami sociální podpory před prací až osmdesát tisíc lidí. Pro snižování nezaměstnanosti je ještě velký prostor. Už dnes má řada firem problémy sehnat dostatek pracovníků. To brzdí jejich rozvoj a zároveň ekonomický růst. Roste poptávka po specialistech především s vysokoškolským vzděláním a po kvalifikovaných řemeslnících. Zájem je i o středoškolské profese a nekvalifikovanou pracovní sílu.

Zároveň dochází ke zneužívání sociálního systému. Peníze, které mají sloužit na podporu rodin k překlenutí nepříznivých životních situací, část lidí využívá neoprávněným způsobem. Pobírá sociální dávky a v řadě případů získává nelegální vedlejší příjem prací načerno. Nic je také dostatečně nemotivuje k tomu, aby sami více usilovali o změnu své životní situace a snažili se uplatnit na trhu práce. Část lidí nevyužívá sociální dávky k zakoupení potravin a dalšího zboží, které jsou nezbytné pro zabezpečení základních životních potřeb osob v hmotné nouzi. Proto prosazujeme další změny, které povedou k užšímu propojení trhu práce a sociálního systému.

Uvažuje se, že některé typy sociálních dávek budou podléhat majetkovému testu, který by znemožnil jejich zneužívání?

Již existuje systém sociálních dávek, u kterých je jednou z podmínek nároku také využití majetku a jiných oprávněných nároků a pohledávek osoby nebo členů rodiny, pro které jsou dávky určeny. Jde o systém dávek pomoci v hmotné nouzi, tedy o příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádnou okamžitou pomoc. Systém je zaměřen na řešení individuálních sociálních situací. Zde jsou nastaveny podmínky mnohem náročněji než u jiných dávek. Zkoumá se nejen příjem, ale také možnosti, jak si příjem zvýšit vlastním přičiněním, včetně využití majetku či vlastní prací.

Od čeho se odvíjí politika podporující rodinu?

Chceme soustavně podporovat možnost co nejlépe skloubit profesní dráhu s rodičovstvím. Proto je prioritou současné vlády podpora pružné rodinné politiky. Důraz se klade nejen na distribuci sociálních dávek rodinám s dětmi – ta bude, mimochodem, u nás stále patřit mezi nejštědřejší v Evropě - ale především na rozšíření nabídky služeb pro rodinu. Ty dnes u nás téměř neexistují. Rozšířit bychom chtěli zejména individuální služby péče o děti a odstranit legislativní překážky, které v současnosti znemožňují využívat službu hlídání dětí a její rozvoj na komerční bázi. Zároveň budeme podporovat vznik alternativních typů těchto služeb při zajištění vysoké kvality jejich poskytování. Vytvoří se vhodné podmínky jak pro rodiče, kteří chtějí zůstat doma s dětmi na rodičovské dovolené, tak i pro ty, kteří chtějí skloubit pracovní dráhu s výchovou malých dětí. Jedná se o širší používání částečných, podle potřeby přizpůsobených pracovních úvazků, o nalezení širšího spektra služeb péče o děti do šesti let. Vznikne také systém péče o děti takzvanou nerodičovskou osobou. Zaměstnavatele je třeba motivovat k placení finančních příspěvků na zřizování dětských koutků, firemních jeslí a školek, či k tomu, aby zaměstnancům přispívali na zajištění opatrování dětí.

Co pro rodiny mohou udělat obce nebo kraje?

Obce a kraje jsou důležitými aktéry rodinné politiky. Mají lepší přehled o místních podmínkách a disponují širokou škálou kompetencí, díky nimž mohou udělat řadu opatření na podporu rodiny. Zejména obce mají široký prostor k její aktivní podpoře. Může to být podpora materiální, zaměřená například na bydlení, nebo zohledňování potřeb a zájmů rodin prostřednictvím různých služeb. Obce jsou mimo jiné zřizovateli předškolních zařízení a měly by v dostatečné míře reagovat na poptávku v daných lokalitách. Významným nástrojem komunální politiky by mělo být rozšiřování metody komunitního plánování o služby pro rodinu.

Letitým problémem je péče o ohrožené děti, spadající do kompetencí několika ministerstev. Připravují se systémové změny, které umožní efektivní sloučení agendy?

Vnímáme problém roztříštěnosti agendy péče o ohrožené děti jako jednu z klíčových překážek uskutečnění souvisejících systémových změn. Snaha sloučit agendu pod gesci jednoho resortu, popřípadě vytvořit nový nadresortní orgán, je dlouhodobá, avšak doposud neúspěšná. Vzhledem k tomu, že se jedná o meziresortní otázku, věc se aktuálně řeší na úrovni vlády, protože zmíněné sjednocení agend je jeden z jejích cílů. Vypracovali jsme k tomu rozbor současného stavu institucionálního zajištění péče o děti. Podrobně se v něm popisuje systém péče o ohrožené děti a jsou navrženy další konkrétní kroky k nápravě nedostatků. Materiál je překládán do meziresortního připomínkového řízení. Na všech úrovních také usilujeme o vznik účinné spolupráce mezi resorty nad konkrétními tématy. Vznikla k tomu společná pracovní skupina. Jsou v ní zástupci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Skupina se mimo jiné zabývá otázkami ústavní péče a práce s rodinou, i podporou návratu dítěte do přirozeného prostředí.

Naplňování zákona o sociálních službách provázejí velké rozpaky. Dojde na základě rozboru vzniklých obtíží k jeho zásadním úpravám?

V rámci zákona se jako problematické jeví zajištění účelu použití zákonné sociální dávky, tedy příspěvku na péči. Jeho příjemci v mnoha případech nesprávně vnímají účel dávky. V příspěvku vidí formu odškodnění za jejich zdravotní stav a možnost zvýšení příjmu. Analýzy ukázaly, že z vyplacených dávek směřuje do rozpočtů poskytovatelů sociálních služeb méně, než bylo očekáváno. Tato situace je významná především u terénních a ambulantních služeb sociální péče.

Situace kolem pobytových služeb je částečně deformována neodpovídajícím složením obyvatel těchto zařízení. Žije v nich příliš mnoho lidí, kteří služby tohoto typu nepotřebují. Proto jsou připravovány další úpravy zákona tak, aby byly vytvořeny podmínky pro různé způsoby výplaty příspěvku na péči. Kromě peněžního plnění by se zavedl také systém nepeněžního plnění.

Ten by měl vést k těsnějšímu propojení příspěvku na péči a dotací. Současně se navrhuje odlišit výši příspěvku v závislosti na zvoleném způsobu výplaty. Návrhy musí být provázeny také dalšími změnami, které se týkají propojení veřejných zdrojů určených k zajištění poskytování sociálních služeb. Zahájili jsme konzultace se zainteresovanými partnery, aby byl zvolen a následně předložen maximálně konsensuální návrh novely.

Sociální péče odčerpala v roce 2007 z veřejných rozpočtů 22 miliardy korun. Většina zařízení, poskytujících sociální služby, však volá po dalších dotacích. Je stávající systém nastaven optimálně?

Musíme uvést problém do celkového kontextu úplné bilance roku 2007. V jeho závěru došlo ve většině případů k výrazné stabilizaci ekonomických podmínek v sociálních službách. Stalo se tak především díky náběhu úhrad za poskytnutou péči od uživatelů služeb, kteří v průběhu roku získali postupně příspěvek na péči. Tato situace je základním východiskem pro přiznání dotací poskytovatelům sociálních služeb pro rok 2008. V rámci dotačního řízení bylo podáno a hodnoceno více než 4 500 žádostí. Dotace byla přiznána více než 4 300 žadatelům, v celkovém objemu téměř sedmi miliard korun. Problémem zůstává situace, kterou jsem již komentoval výše. Jde o nutnost provést taková regulační opatření při využívání příspěvku na péči, aby byl efektivně využíván v systému sociálních služeb a ne mimo něj.

Jakou roli při poskytování dotací hrají obce a kraje?

Je potřeba rozlišovat několik rolí, které místní a regionální samosprávy v systému sociálních služeb vykonávají. V prvé řadě jsou zřizovateli mnoha zařízení sociálních služeb, a to v samostatné působnosti. V těchto případech je nezbytné, aby dobře vykonávali své zřizovatelské povinnosti. Dále jsou v samostatné působnosti významnými aktéry strategického plánování rozvoje sociálních služeb ve svém území. Výstupy procesu plánování jsou zásadním východiskem pro rozhodování o dotacích ze státního rozpočtu i z vlastních rozpočtů samospráv. Kraje dále v systému dotací spolupracují v přenesené působnosti s ministerstvem práce a sociálních věcí v procesu hodnocení žádostí o dotace a následně v jejich distribuci.

V jakých konkrétních úrovních se odehrává spolupráce ministerstva s krajskými úřady?

Opět je nezbytné rozlišovat formy spolupráce podle toho, v jakém režimu, tedy podle druhu činnosti, se spolupráce odehrává. Pokud jde o přenesenou působnost, spolupracujeme s krajskými úřady v obvyklých intencích, při vytváření a konzultaci metodických postupů, při analyzování poznatků z realizace zákona a na dalších běžných postupech vyplývajících z kompetencí jednotlivých úrovní správních orgánů. V rámci samostatné působnosti, kdy se jedná především o spolupráci na strategickém plánování sociálních služeb, se spolupráce odehrává ve dvou vzájemně propojených rovinách. Na pracovní úrovni opět komunikují zástupci odborných útvarů krajských úřadů a ministerstva a na politické úrovni jde především o diskusi vedenou na platformě Asociace krajů České republiky. Obdobně spolupracuje ministerstvo taktéž s obcemi, respektive se Svazem měst a obcí České republiky.

Co očekáváte od vzniku nového Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu, jehož fungování je ohroženo řadou systémových i technických nedostatků?

Navrhujeme vytvoření jednotné specializované státní správy na bázi stávajících úřadů práce. Dosavadní roztříštěnou strukturu institucí, státních i samosprávných, by měl nahradit jeden specializovaný správní úřad. Obecní úřady se tak zbaví břemene výkonu státní správy v sociální oblasti. Nový úřad by se měl komplexně zaměřit na klienta ve vztahu k zaměstnanosti, sociálním dávkám a sociálně právní ochraně. Zřízení jednotné státní správy podle našich představ bude znamenat centralizaci informací a decentralizaci činností, především posílením sociální terénní práce. Propojení informačních systémů a provázání postupů v jednotlivých oblastech umožní efektivnější práci s klientem a snížení možnosti zneužívání sociálního systému. Umožní to lepší přehled o občanovi, o jeho motivaci, schopnosti a ochotě hledat zaměstnání a zúčastňovat se aktivačních programů. To se může odrazit v bonifikacích nebo naopak v sankcích. Pro občana by se měla zlepšit uživatelská vstřícnost tím, že se sjednotí administrace sociálních dávek a činnosti spojené se zaměstnaností do jednoho místa. Na druhé straně považujeme za klíčovou spolupráci s komunální a krajskou úrovní. Žádné kroky nebudou podniknuty bez dohody či alespoň tolerance ze strany samospráv.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 3/2008.

Daniela Řeřichová