„Prezident Masaryk řekl, že bez Beneše bychom tu svou republiku neměli. Ale pravda svatá je, že bez paní Hany Benešové bychom neměli toho našeho úžasně houževnatého, nezlomitelného a svrchovaně úspěšného Beneše.“

 

Slova, která čteme v Lidových novinách z 19. prosince 1935, den po volbě prezidenta Beneše. Karel Čapek, podepsaný šifrou G., se zde věnuje osobnosti první dámy: „Nebyl to snadný život, jímž musela projít tato plavovlasá, tichá a jaksi pastelová žena, vykonala dílo veliké a skryté, ale zato tím vzácnější. Máme nového prezidenta, na kterého můžeme být hrdi, ale zároveň s ním jsme získali první paní ve státě, jak říkají Američané, která je hodna úcty a lásky nás všech.“ V březnu 1936 oslavili Benešovi spolu s rodinou Masarykových v Lánech 86. narozeniny TGM. Hana si od Masaryka nechala podepsat jídelní lístek a na rub zaznamenala atmosféru toho dne. V posledním „bezstarostném” létě roku 1937 se naučila v Sezimově Ústí řídit vůz a úspěšně vykonala řidičskou zkoušku. Byly to zřejmě její poslední klidné prázdniny.

 

V září 1938 se Edvard Beneš snažil vyřešit vážnou krizi svou pracovitostí, vytrvalostí a vůlí. Byly to vlastnosti, které v jeho kariéře demokratického politika většinou vedly k cíli. Nynější protivník byl ale silnější než Beneš a zbraně, které používal, neměly s demokracií nic společného. Hana Benešová byla informována o návštěvě velvyslanců Anglie Newtona a Francie Delacroixe v noci z 20. na 21. září, po které se Beneš rozhodl souhlasit s odstoupením pohraničního území. Věděla, že připravuje svou abdikaci. Spolu s Alicí Masarykovou zorganizovala tajné přijetí zástupců Československé obce sokolské, kde sokolové prezidenta žádali o instrukce, jak pomoci v krizové situaci. Hana se Beneše snažila, jako mnohokrát předtím, držet nad vodou. Prokop Drtina, který byl jako tajemník prezidenta svědkem událostí těch dní, ve svých pamětech vzpomínal: „Trnul jsem strachy, aby se v tomto stavu prezidentovi nestalo, že by pod vlivem oslabené konstrukce tělesné učinil rozhodnutí, které by jinak jeho velký duch nikdy v sebehorší situaci neučinil.“ Do svého deníku z těch dnů si Hana poznamenala, že „E.“ mluvil do rozhlasu o otázce dohody se sudetskými Němci. Hana projev poslouchala spolu s Alicí Masarykovou. Když se 13. září vracela ze zahrady v Sezimově Ústí, dozvěděla se o vyhlášení stanného práva.

 

Dne 29. září si Hana Benešová zapsala: „Schůze v Mnichově. Neville Chamberlain, E. Daladier, Benito Musolini a A. Hitler nás odsoudili k odstoupení sudetského území.“ Co všechno ve skutečnosti znamenal obsah této stručné věty pro budoucí roky! Prezident Beneš abdikoval. Asi tři týdny strávil spolu s Hanou v Sezimově Ústí, postupně se však stupňovaly německé požadavky, aby odjel z republiky. Své věci si sbalili do dobytčích vagonů a sami odletěli 22. října do Anglie. Tím skončila éra demokratické první republiky. Edvard s Hanou se v Londýně ubytovali v domě svého synovce Bohuše Beneše ve čtvrti Putney. Edvard Beneš jedním okamžikem sestoupil z role prezidenta do role soukromé osoby. Neměli příliš mnoho peněz, Hana sama nakupovala a obhospodařovala malou domácnost. Benešovi na sebe poprvé od roku 1914 měli dostatek času a také poprvé od té doby žili jako obyčejní lidé.

 

V únoru 1939 odjeli do Spojených států, kde Beneš přijal profesuru na universitě v Chicagu. Výjezd zorganizoval Jan Masaryk a hlavním záměrem bylo podpořit československou věc. Benešovi poskytli stovky rozhovorů a navštívili desítky spolků amerických žen. Tam se také 15. března dozvěděli, že Hitler obsadil zbytek Československa. V červenci 1939 se vrátili opět do Británie. Deník Hany se plní poznámkami o práci v Červeném kříži, v březnu 1940 se účastní slibu prvních československých zdravotních sester a vzápětí pomáhá na velvyslanectví:„ ...vybalujeme bedny z Ameriky od našich krajanů pro pomoc našim běžencům. Jest jich 84 kusů.“ Poté, co před Hitlerem kapitulovala i Paříž, nebezpečí se přiblížilo do Anglie. Z Francie se evakuovali českoslovenští letci, kteří předtím sloužili ve francouzské armádě. V červenci britská vláda uznala československou vládu v exilu. Hana si zapsala: „ V 11 hodin slib členů vlády v Park Street. V 5 hodin první ministerská rada v Park Street.“

 

Zuzana Pacinová

Příště: Věrná až do konce