Zoubková, I.: Práva obětí trestných činů v současné legislativě
Souhrn (čes., angl., něm.)
Zoubková, I.
Práva obětí trestných činů v současné legislativě
SOUHRN
Pokud stát neochrání osoby pod jeho jurisdikcí před spácháním trestného činu, neměly by jeho orgány dále prohlubovat újmu způsobenou trestným činem a stát by měl poskytnout oběti potřebnou péči. Toho lze dosáhnout kombinací procesních práv poškozených a mimoprocesních práv obětí. Procesní práva tradičně upravuje trestní řád, práva oběti – jako subjektu zvláštní péče ze strany státu – by měla být upravena speciálním právním předpisem. V českém právním prostředí k tomu komplexně došlo přijetím zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. Zákon zlepšil postavení obětí zejména v tom, aby s nimi bylo zacházeno s respektem, aby jim byla poskytnuta pomoc, v některých případech i bezplatně, měly dostatek informací o svých právech, změněno bylo poskytování peněžité pomoci obětem trestných činů státem a vztahy mezi státem a subjekty, které poskytují služby obětem trestných činů. Práva obětí jsou tak v současnosti vyváženě legislativně upravena a vyžadují „pouze“ dílčí úpravy dle potřeb praxe a aktualizace v kontextu mezinárodních požadavků.
Zoubková, I.
The rights of victims of criminal acts in the current legislation
SUMMARY
If the state does not protect persons under its jurisdiction against the commitment of a crime, its bodies should not further deepen the damage caused by the criminal act and the state should provide the victim with the necessary help. This can be achieved by a combination of procedural rights of the injured person and extra-procedural rights of victims. Procedural rights are traditionally set by the penal code, the rights of a victim – as a subject of special care on the part of the state – should be adjusted by a special legal enactment. In the Czech legal environment, this happened in a complex way by the adoption of act no. 45/2013 Sb., about victims of criminal acts. The act has improved the position of victims mainly in the fact that they should be treated with respect, help should be provided to them, in some cases even free of charge, they should have enough information about their rights, the provision of financial assistance to victims of criminal acts has been changed, as well as the relations between the state and subjects, which provided services to victims of criminal acts. The rights of the victims are thus currently adjusted legislatively in a balanced way and require “only” partial adjustments according to the needs of practice and updating in the context of international requirements.
Zoubková, I.
Die Rechte der Opfer von Straftaten in der gegenwärtigen Gesetzgebung
ZUSAMMENFASSUNG
Wenn der Staat die Personen, die seiner Judikative unterliegen, vor Straftaten nicht schützen kann, sollten seine Organe den durch eine Straftat verursachten Schaden nicht noch vertiefen, dem Opfer sollte der Staat vielmehr die notwendige Fürsorge bieten. Das kann man durch die Kombination der Prozessrechte der Geschädigten und der Opfer außerhalb eines gerichtlichen Verfahrens zustehenden Rechte erreichen. Die Prozessrechte werden traditionell durch die Strafprozessordnung geregelt, die Rechte der Opfer – als des Subjekts, das der Sonderfürsorge seitens des Staates bedarf – sollten mit einer Sonderrechtsvorschrift geregelt werden. Im tschechischen Rechtsmilieu ist es insgesamt durch die Annahme des Gesetzes Nr. 45/2013 Slg., über die Opfer der Straftaten, geregelt. Das Gesetz verbessert die Stellung der Opfer, insbesondere was den respektvolle Umgang mit ihnen betrifft, in einigen Fällen wird ihnen auch eine kostenlose Hilfestellung gewährt, sie sollen außerdem dementsprechend genug Informationen über ihre Rechte bekommen. Nach dem Gesetz soll der Staat den Opfern der Straftaten eine finanzielle Hilfe gewähren. Das Verhältnis zwischen dem Staat und den Subjekten, die den Opfern der Straftaten die Dienste leisten, wurde durch das Gesetz verändert. Die Rechte der Opfer sind nun in der Gesetzgebung auf diese Weise ausgeglichen geregelt und erfordern zum Teil „nur“ einer Abänderung entsprechend den Bedürfnissen der Praxis und dem Aktualisierungsbedarf im Kontext von internationalen Anforderungen.