Kadaň se rozhodla řešit situaci sociálně slabých obyvatel koncepčně. Na základě úspěšného výběrového řízení začala spolupráce s Agenturou sociálního začleňování Úřadu vlády ČR. Společně byl sestaven strategický plán, který se již z větší části podařilo splnit.

 

Úplně na začátku probíhaly diskuze v pracovních skupinách Lokální partnerství, složené ze zástupců města, škol, policie, neziskových organizací, úřadu práce a dalších. Společně pojmenovali hlavní problémy a navrhli, co mohou jednotlivé subjekty udělat pro jejich řešení. Na základě tohoto plánu jsou průběžně připravovány projektové žádosti do národních i evropských dotačních titulů. S jejich přípravou Agentura pro sociální začleňování pomáhá, a pokud jsou žádosti úspěšné, mohou začít konkrétní kroky pomoci. V Kadani tak během krátké doby necelých dvou let dokázali zavést řadu podpůrných programů na pomoc sociálně slabým obyvatelům ve městě samotném i ve vyloučené lokalitě Prunéřov. V bývalých nádražních budovách tu žije na tři sta chudých lidí, převážně Romů. Z tohoto počtu je více než čtyřicet procent dětí.

 

S podporou města byly v Kadani otevřeny nové učební obory na Střední odborné škole služeb (SOŠ) a Středním odborném učilišti (SOU) Kadaň. „Prvního září letošního roku jsme zahájili tím, že jsme otevřeli nové E-obory, určené pro žáky, kteří mají problémy ve vzdělávání (mají speciální vzdělávací potřeby), jsou přitom ale schopni vykonávat určité práce a začlenit se tak do společnosti. Přijali jsme 15 žáků na zednické práce, 9 žáků na zahradnické práce a 2 žáky na zemědělské práce. Měli jsme radost, když se přihlásilo 28 žáků, nakonec se jejich počet zredukoval na 26,“ shrnuje situaci ředitel školy Jiří Marek. Zatím všichni do školy chodí, občas se vyskytne drobná absence, která není trvalého rázu. Výsledky žáků jsou poměrně dobré, nemají příliš velký zájem o všeobecnou teorii, na druhé straně je baví práce, a v té jsou poměrně úspěšní.

Na tom, aby se mladí do učebních oborů přihlásili, měly velký podíl pracovnice občanské společnosti Světlo v Kadani. Jedna z nich, Pavlína Holubová, vysvětluje: „Původně jsme namotivovaly dvanáct mladých lidí, kteří byli zaevidovaní na úřadu práce. Pocházejí ze sociálně vyloučených lokalit Prunéřov a sídliště B. Nejprve jich do školy nastoupilo osm, ale dva již skončili. S ostatními jsme stále v kontaktu a ve spolupráci se školou a jejich rodinami řešíme problémy, které vznikají.“ Další žáci E-oborů přišli z praktických základních škol, jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří by studium na běžné střední škole nezvládli. „U nás mají šanci, že tříletý učební obor ukončí a dostanou výuční list,“ říká ředitel školy. Učitelka Ivana Müllerová vede praxi studentů, ve které tráví tři dny v týdnu: „Je na nich vidět, že chtějí pracovat, baví je to. Nechtějí příliš přemýšlet, jsou rádi, když za sebou vidí hmatatelné výsledky. Cítí, že je to pro ně šance.“

Podle ředitele Marka je důležité, že to, co žáci v učebních oborech dělají, mohou zvládnout. V dosavadním životě totiž byli převážně špatně hodnoceni. Najednou jsou schopni své úkoly zvládnout a to je pro ně velká motivace. Chválení, individuální přístup a rozdělení žáků do skupinek, aby každý mohl dostat takovou práci, kterou zvládne, je přístup, který škola uplatňuje. Bronislav Podlaha z Agentury pro sociální začleňování Úřadu vlády doplňuje, že prostřednictvím zaměstnanostních projektů, které zahrnují pracovní poradenství, podporovaná pracovní místa i pracovní asistenci pro lidi, kteří jsou už zaměstnaní, budou mladí lidé podporováni i po dokončení učebního oboru, aby v prvních týdnech přechodu do zaměstnání neztratili půdu pod nohama.

Vendula Kádárová, vedoucí Centra prevence o. s. Světlo Kadaň dodává, že pomoc mladým lidem v E-oborech je fakultativní aktivitou nízkoprahového zařízení. Finanční prostředky na ni jsou čerpány od Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva školství na loni schválené programy Chci pracovat a Chci studovat. V rámci druhého z nich probíhá spolupráce se školou. Pracovnice o. s. Světlo shánějí další prostředky, aby podpora mladých v E-oborech mohla pokračovat dál.

A jak přesvědčují mladé lidi k tomu, aby nastoupili do školy a snažili se uspět? „Je to dlouhodobá práce,“ vysvětluje terénní sociální pracovnice, Romka Pavlína Holubová, „začali jsme je motivovat již někdy v lednu letošního roku s tím, aby si představili výhody situace, kdy perspektivně budou mít výuční list. Snažíme se s nimi hovořit o tom, kdo má větší šanci uspět u zaměstnavatelů, zda ten, kdo má výuční list nebo ten, kdo jej nemá. S mladými lidmi se známe osobně z Nízkoprahového centra, kam docházejí, takže k nám mají důvěru. Kromě toho musíme spolupracovat s rodiči. Například po prázdninách, kdy žáci měli nastoupit do školy, se najednou vyskytly problémy, protože jsme s nimi během prázdnin delší dobu nebyli v kontaktu. V současné době za námi sami chodí, že například nezvládají matematiku. Jdeme se do školy podívat a domluvíme způsob, jak by se problém mohl vyřešit. Všechny problémy řešíme rychle, aby mladí neztratili zájem. Snaží se uspět, když je škola baví,“ vysvětluje Pavlína Holubová. Často motivuje i rodiče. Například dívce z Prunéřova vysvětlovala, že když se jí podaří ukončit učební obor, bude jediná z celé lokality, která bude mít výuční list. Toho se hned „chytla“ její maminka a říkala, že by dcera mohla být v celé rodině jediná, kdo bude mít „výučák“.

 

Občanské sdružení Rodiče a děti Kadaně se zaměřuje na služby pro rodiny s dětmi, mládež a mladé dospělé především z Kadaně, Klášterce nad Ohří a okolních obcí, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením. „Začali jsme pracovat v roce 2003 a letos jsme slavili deset let,“ říká vedoucí Sociálního centra Olga Šoltésová. „Nejprve vzniklo mateřské centrum, abychom vytvořili prostor pro setkávání rodičů s dětmi. V současné době evidujeme asi padesát aktivních dobrovolníků, kteří působí v nemocnicích, domovech pro osoby se zdravotním postižením, domovech pro seniory, pomáhají také v sociálně aktivizační službě (SAS) a se školní přípravou dětí.

Sociální centrum bude pro lidi z vyloučených lokalit nově registrovat službu Odborné sociální poradenství, zatím nazvané Radost. Služba je určena rodinám, jednotlivcům i osobám se zdravotním postižením. V rámci ní se uskutečňuje tréninková skupina Inkluze pro ty, kteří se chtějí zařadit do společnosti a vrátit se na pracovní trh. Co se týká sociálně vyloučených lokalit a práce s komunitami, ta probíhá nejen přímo ve městě, ale v rámci terénní práce i ve spádových obcích (Radonice, Hradec, Klášterec) a díky projektu města i v Prunéřově. Terénní pracovníci chodí do rodin a přímo v jednotlivých domácnostech se snaží vštípit lidem rodičovské kompetence. Pracují s lidmi formou takzvaných nácviků: jak se starat o děti a o domácnost nebo jak sestavovat domácí rozpočet tak, aby byl vyrovnaný a lidé neupadali do dluhů. V ambulantní části fungují například klub pro rodiče nebo Hovorna, klub pro děti, rodičovské centrum nebo předškolní klub.

Předškolní aktivita Šikulka umožňuje, aby v dopoledních hodinách přicházeli rodiče s dětmi od tří do sedmi let a naučili se tak pravidelnosti, potřebné pro docházku do mateřské školy. Psycholožka a logopedka pracují s rodiči i dětmi a sociálním pracovnicím doporučují techniky a aktivity, které je vhodné s dětmi nacvičovat, aby nedocházelo k odkladům školní docházky. Letos prošlo klubem Šikulka celkem sedmnáct dětí, pravidelně jich přichází asi osm. Rodiče, kteří tuto pomoc čerpají, jsou v dlouhodobě nepříznivé situaci. Od 1. Listopadu začal fungovat podobný klub i přímo v Prunéřově. Zatím tam docházejí dvě rodiny, ale očekává se větší zájem.

Úkolem Radky je i práce s dětmi a mladými do osmnácti let. Když děti nastoupí do školy, nastává problém se školní přípravou. Rodiče si nevědí rady s tím, jak se s dětmi učit nebo na to nemají vhodné podmínky. Sociální pracovnice dochází do rodin nebo rodiny přichází do Radky a rodiče se učí, jak pomáhat potomkům. S dětmi, které potřebují doučování, pracují dobrovolníci – studenti nebo i zaměstnaní dospělí, kteří chtějí pomoci. Ti mladí lidé, do osmnácti nebo do pětadvaceti let, kteří mají často jen základní školu, mohou vstoupit do projektu Šance pro všechny. „U projektů na podporu zaměstnanosti sledujeme, jak dlouho jsou lidé nezaměstnaní, a pracujeme s těmi, kteří jsou déle než rok v evidenci Úřadu práce.

U všech lidí je důležitá motivace – co oni sami chtějí. Zaměstnavatelům, kteří jsou ochotni dát našim klientům práci, je dotována vyplacená mzda do výše 13 400 korun měsíčně na osobu po dobu šesti měsíců,“ vypočítává Olga Šoltésová. Celý projekt je financován z OP LZZ (operační program lidské zdroje a zaměstnanost). Klient, který získá zaměstnání, dostává v prvních týdnech k dispozici i „pracovní asistenci“. Asistent pomáhá řešit problémy, které se vyskytnou na pracovišti a v průběhu prvních šesti měsíců se na něj může obrátit i zaměstnavatel.

Klienti často neumí „chodit“ v pracovněprávních vztazích ani ve vztazích na pracovišti. Stává se, že se nedokážou domluvit se zaměstnavatelem. To potvrzuje i Olga Šoltésová. Vypráví příběh mladého muže, který na schůzce s novou zaměstnavatelkou nadšeně odsouhlasil, že nabízené místo přijímá, ale ihned za dveřmi řekl sociální pracovnici, že toužil po jiné pracovní pozici. Bál se to říci, aby nepřišel o nabídku práce. „Nakonec to dobře dopadlo,“ směje se Šoltésová, „s asistentkou se vrátili zpět a domluvili se.“

Vyloučená lokalita Prunéřov vznikala původně tak, že lidé, kteří nezaplatili nájemné v Kadani, sem byli vystěhováváni. Dnes jsou tu byty se sníženou kvalitou, o které si lidé mohou požádat za podmínky, že vůči radnici nemají dluhy. Mají tříměsíční nájemní smlouvy, které se prodlužují tak, že v době podpisu prodloužení má být nájemník bez dluhu. „Větší část bydlících pravidelně měsíčně platí,“ vysvětluje Tomáš Mědílek, vedoucí sociálního odboru města. Jakmile je dlužník na „nule“, dostane příspěvek na bydlení. Navíc ti, kteří pravidelně platí, jsou odměňováni tím, že do bytu dostanou nové lino. Těm, kteří nedluží nájemné v průběhu šesti měsíců, vymění město stará okna za nová, přitom nájemník splácí jen třetinu ceny v měsíčních nájmech. Do větších bytů je možné zavést sprchové kouty, pro ostatní, menší, jsou tu na chodbě společné sprchy na mince. V domech se asi jednou za čtvrt roku pořádají domovní schůze, kde zástupci města a Agentury s nájemníky domlouvají, co je třeba zajistit. Sami nájemníci si například v loňském roce vymalovali chodby nebo vyklidili sklepy. Některé byty byly zrekonstruovány, v rámci veřejně prospěšných prací město zaměstnává čtyři pracovníky na řemeslné práce a tři na úklid objektů. Na tato místa dostává příspěvek od úřadu práce.

Hned po příjezdu do Prunéřova se setkáváme se třemi romskými asistenty v doprovodu jejich mentora, kterým je strážník městské policie. Pomáhají vzbuzovat důvěru místní komunity v policii a předcházejí páchání trestné činnosti. Vždy ve dvou se ve všední den střídají na odpoledních službách, tři víkendové dny slouží noční. Za rok, kdy v Prunéřově působí, se zlepšila situace ve veřejném pořádku, čistotě i ochraně majetku. Pokud se něco děje, v budovách si tlačítkem na čipovacím zařízení mohou zavolat pomoc městské policie. Řešili například krádeže nebo problémy s drogami. V objektech byly drogové varny, které se podařilo zlikvidovat. Asistenti ve spolupráci s městskou policií předali informace státní policii, která zakročila proti výrobci a dealerovi drog.

Asistenti prevence kriminality jsou zaměstnanci města, na mzdy se žádá dotace v rámci prevence kriminality, kterou poskytuje Ministerstvo vnitra. Mzdy tvoří až devadesát procent nákladů na činnost asistentů. Asistenti prevence kriminality nemohou mít zbraně a nemají ani podobnou pravomoc jako policie, udělají jen předběžné opatření a volají policii. Romové k nim ale mají větší důvěru, protože je osobně znají ze své komunity.

Jiří Kulhánek je starostou Kadaně od roku 2002. Má pověst zkušeného člověka s autoritou. Ptám se, proč se rozhodl pomáhat potřebným, kteří jsou takříkajíc na okraji společnosti. „Když to dělat nebudeme, vzniknou tu problémy jako v Rumburku nebo dalších místech ve Šluknovském výběžku i jinde v republice,“ říká přesvědčivě. „Když jsme poprvé žádali o pomoc Agentury pro sociální začleňování, neuspěli jsme. Pak jsme se dohodli v Radě města, že o spolupráci budeme usilovat podruhé a podařilo se to. Už předtím jsme řadu věcí dělali sami, ve spolupráci s Agenturou jsme ale dostali „lepší směr“. Průběžně podporujeme řadu občanských sdružení a jejich prostřednictvím jsme se mohli do různých aktivit zapojit, protože město samo nemůže tyto věci organizovat. Do plánu pomoci (Strategický plán lokálního partnerství Kadaň pro roky 2012–2014) jsme prosadili motto Pomůžeme jen těm, kteří o to stojí. Lokalita Prunéřov, ve které se nacházíme, vznikla na začátku devadesátých let. V té době jsme v centru Kadaně měli domy ve správě OPBH (Obvodní podnik bytového hospodářství – organizace, která dříve spravovala byty). Tyto domy jsme ze zákona dostali do majetku města. Ve všech ale žili nepřizpůsobiví občané. Domy byly ve špatném stavu, měly propadané stropy, byla tam dřevomorka, nepořádek. Bývalý starosta získal možnost využít budovu původního nádraží v Prunéřově. Sem byli nastěhováváni lidé, kteří neplatili nájem. Domy na náměstí jsme prodali za polovinu odhadní ceny a lidem tak zbyly peníze, aby domy opravili. (Roku 1995 pak Kadaň získala za péči o památky titul Město roku). Postupně se z centra začali do Prunéřova vystěhovávat další neplatiči. Celá léta se pak o objekty ve vyloučené lokalitě nikdo příliš nestaral. Později jsme začali mít obavy z problémů, které narůstaly, a začali jsme se o Prunéřov starat,“ vysvětluje starosta.

Nejprve zřídili autobusovou zastávku a pustili se do systémové práce s Agenturou pro sociální začleňování. Průběžná údržba domů je hrazena z městských peněz, z prostředků bytové správy. Je to složité, protože lidé, kteří tu bydlí, nemají řádné návyky, přesto se snaží s každým člověkem individuálně pracovat. Zpočátku spolupracovali s místním Romem, který úspěšně podniká, má stavební firmu a hospodu a je pro řadu Romů vzorem. „Zpočátku nám hodně pomáhal,“ vzpomíná starosta „ale postupně byl méně aktivní. Problém je také s financováním. Kdybych navrhl v zastupitelstvu, abychom rekonstrukci domu pro sociální bydlení platili z městských peněz, neprošlo by to. Proto projekty financujeme z dotačních prostředků.“ Financování prostřednictvím dotací pokládá starosta za nejvhodnější cestu, respektive nyní za jedinou možnou. Rekonstrukce části budovy, ve které sedíme, a kde je umístěno i Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, stála asi tři a půl milionu korun, další prostředky jdou na takzvané měkké projekty – na zajištění sociálních služeb. Finance byly čerpány také z grantových projektů neziskových organizací a z dotací ministerských rezortů. Město Kadaň také přispívá, ale jedná se spíše o statisíce než miliony korun. Peníze jdou například do dotací městské dopravy a podpory neziskovek.

Jeden z domů v Prunéřově, který je nyní uzavřený a nikdo v něm nebydlí, má být zrekonstruovaný pro účely sociálního bydlení. Nájemníci, s podporou sociálně aktivizační služby, by se v něm postupně měli naučit řádně bydlet, chovat se dobře k sousedům i majetku. Pokud uspějí, mohli by se přestěhovat do Kadaně, do standardních nájemních bytů města, které budou vyčleněny pro další stupeň „prostupného“ bydlení. Do nově zrekonstruovaného bydlení by se měly dostat jen rodiny, které pravidelně platí, posílají děti do školy a nemají ani další vážné problémy. „Prostupné bydlení je krásná idea,“ říká starosta Jiří Kulhánek a jako zkušený praktik dodává: „Je otázka, jestli se to podaří.“ Bronislav Podlaha doplňuje, že základní „filtry“ jsou už nyní nastaveny tak, že ti nájemníci, kteří pravidelně platí, jsou zvýhodňováni. Situaci s bydlením lidí z vyloučené komunity výrazně komplikují „zlatokopové“, kteří dostávají sociální příspěvek státu na bydlení prostřednictvím lidí, kteří jsou na dně společnosti. Zajímá mě, jestli je proti těmhle praktikám nějaká obrana. Podle cenové mapy je obvyklá cena nájemného v Kadani asi šest tisíc korun, ale dalších až šest tisíc vybírají soukromí majitelé bytů na zálohách za služby.

Ty jsou v některých nájemních bytech až dvakrát tak vysoké, než je běžné. Navíc často vůbec nejsou vyúčtovávány a přimět majitele, aby je vyúčtovávali, je problém. Co zmůže město proti těmto „zlatokopům“? „Se všemi jsem osobně jednal nebo jsme je měli pozvané do Rady města. Naslibují hory doly, ale stejně si udělají, co chtějí. Měsíčně dostávají z úřadu práce několik desítek až stovek tisíc korun (nájemníci majiteli podepíší, aby prostředky na bydlení byly posílány přímo jemu) a to je pro ně rozhodující argument.“ Přestože domy, o které se jedná, nejsou ve vlastnictví města, vedení města řeší také vztahy lidí v pronajímaných bytech s ostatními nájemníky v domě. Lidé totiž se stížnostmi chodí na radnici. „Takové domy a byty máme po celém městě. Mnoho lidí bylo „zlatokopy“ zlákáno, aby odešli z Prunéřova, a teď bydlí ve zmíněných bytech ve městě,“ říká starosta města. Majitelé za ně od státu pobírají maximální příspěvek. Nájemníci těchto bytů ovšem mají platit ještě doplatek, který ale již většinou hradit nezvládají. Přes veškerou snahu situaci řešit se ale starosta ani od vedení Úřadu práce nedozvěděl, proč Úřad netrvá na vyúčtování záloh na služby.

Zuzana Pacinová