(Psychosociální podpora pro týmy zapojené do odezvy na koronavirus)

Stručně:

1. Pozornost reakcím.
2. Pozitivní přístup.
3. Znalosti snižují úzkost.
4. Uznání a vyjádření emocí.
5. Udržovat rutinu, režim.
6. Kolegiální podpora a podpora okolí.
7. Udržovat své role.
8. Rozpoznání vlastních protistresových strategií.
9. Čas na sebe.
10. Relaxace a péče o sebe.
11. Iniciativa a týmová práce.
12. Otevřenost a komunikace s rodinou.

Doporučení pro vedoucího týmu

Pečovatelé jsou vystaveni mnoha situacím, ve kterých zažívají emocionální, kognitivní, behaviorální a fyziologické reakce, které komplikují každodenní fungování a způsobují potíže a stress.

Velmi významným faktorem, který způsobuje značný stres, je strach z nákazy vlastní osoby a dalších osob (příbuzných, přátel, kolegů, spolužáků, klientů apod.).

Rodina a další osoby v bezprostřední blízkosti mohou také přispět k tomuto tlaku kvůli jejich obavám o bezpečnost jejich blízkých, kteří mohou být vystaveni koronaviru.

Pro zvládnutí stresu a napětí je vhodné se zaměřit na dva časové body:

• Před směnou – příprava na pracovní dobu v prostředí nemocných a izolovaných (nástup do směny)
• Po směně – ukončení směny a zpracování zkušeností tak, aby bylo možné pokračovat v každodenním režimu
   

Příprava

1. Znalost redukuje úzkost. Všichni pracovníci by měli dostávat informace potřebné k zachování kognitivní kontinuity (tzn. v oblasti myšlení). Před začátkem směny by měl tým obdržet řádný brífink o současné situaci, aktualizovaných pokynech a s důrazem na sebeochranu.  
2. Během brífinku i celé směny je doporučováno, s cílem posílit motivaci, zdůrazňovat význam role a přínosu práce pro veřejnost a rodinu. Je třeba přiznat břemeno a obtíže při práci s osobními ochrannými pomůckami (OOP), poděkovat, vyzdvihnout úspěchy a nepřehlížet mezery.
3. Je vhodné se zaměřit spíše na to, co „je“ než na to, co chybí. Přijetí pozitivního a optimistického přístupu: Je důležité týmu zdůraznit, jaké rozsáhlé kroky podnikly vlády ČR a dalších zemí, aby se s aktuální situací vypořádaly a jak smysluplná je role týmu v rámci tohoto úsilí, že lze něco dělat i v případě, že nemáme veškeré potřebné informace a že se s krizí musíme vypořádat jen pomocí nástrojů, které máme v danou chvíli (experimentální léky, vývoj vakcíny, karanténa, izolace apod.).
4. Posílit soběstačnost: pomozte členům týmu identifikovat vnitřní kapacity pro zvládání situace a vnější zdroje podpory, posilujte jejich víru a důvěru v jejich dovednosti a schopnosti vypořádat se s obtížemi.
5. Nastavte pracovní režim, který zaměstnancům umožní cítit se co možná nejbezpečněji – OOP na začátku směny, vedení protokolu lékařských testů, oblečení, dezinfekce, čištění apod. To vše dělejte v rozumném souladu s individuálními potřebami pracovníků – plánované přestávky, jídlo a pití, komunikace s rodinou a přáteli, komunikace s ostatními členy týmu apod.
    

Konec směny

Výše uvedená doporučení by měla být uplatněna také na konci směny. Nadto by se při ukončení směny a po návratu k rodině mělo zvážit několik aspektů:

1. Poskytněte prostor a legitimitu emocionálnímu vyjádření. Na konci směny je důležité mít „ventilační diskusi“: třífázovou schůzku během několika hodin od události, jejímž cílem je posoudit duševní stav účastníka a v případě potřeby roztřídit a zmírnit příznaky.
   Kroky rozhovoru:
   1. Fakta (co se stalo) a vaše role v událostech.
   2. Normalizace – „toto je normální reakce na obtížnou a nekonvenční událost“.
   3. Pozornost věnovaná následnému vývoji (doporučeně s psychosociálním odborníkem) – jaké příznaky se očekávají později, pokud je očekáván vývoj a/nebo úleva, sebepřijetí, trpělivost a tolerance, a konečně – poskytování informací (kdo může pomoci, doporučení a pokyny).
2. Zapojte se na konci směny do aktivit na „dobití baterek“ (podle přirozených tendencí jednotlivců). Příklady: sport, hudba, modlitba, meditace, emoční sdílení atd.
3. Ujistěte se, že zaměstnanci mluví otevřeně se svými rodinnými příslušníky o rizicích spojených s prací v prostředí s výskytem koronaviru. Sdělte jim, že jste přijali nejpřísnější bezpečnostní opatření a že máte nejlepší dostupnou ochranu – a požádejte je, aby s rodinou sdíleli důležitý úkol, který máte před sebou.
    

Hlavní doporučení ve všech fázích

1. Věnujte pozornost stresovým reakcím. Ať už je pracovník v práci nebo doma, je důležité věnovat pozornost reakcím, které naznačují stres a úzkost nebo které jsou nové a neznámé. Pokud známé příznaky přetrvávají a neoslabují nebo se objeví nové, měli by být zapojeni odborníci podle toho, jak je to popsáno výše.  Přes důležitost a ochotu některých členů týmů mluvit o daném tématu to není povinné. Pokud o tom někdo nechce mluvit, i to je vhodný způsob vypořádání se se situací.
2. Zaměřte se spíše na to, co „je“ než na to, co chybí. Přijměte pozitivní a optimistický přístup.  Je co dělat, i když nevíme všechno a v současné době se musíme vypořádat s obtížemi za pomoci těch nástrojů, které máme k dispozici.
3. Znalost snižuje úzkost. Ptejte se a získávejte informace o aktuální situaci, o pokynech a důrazu na sebeochranu.
4. Dejte prostor a legitimitu emocionálnímu vyjádření. Pocity stresu a úzkosti jsou normální reakcí v případě krize a mohou být vyjádřeny. Každý reaguje vlastním způsobem – a každá reakce je v krizi legitimní.
5. Pravidelný režim vytváří sebedůvěru. Zachovejte co nejvíce životních a pracovních zvyklostí – udržování denního režimu a pravidelných návyků zvyšuje jistotu a pocit bezpečí.
6. Identifikujte pomocné síly kolem sebe. Ve vašem životě je hodně kruhů. Vaši kolegové procházejí podobnými zkušenostmi, jako vy, proto buďte otevření k rozhovorům – zjistíte, že nejste sami a že mnozí sdílejí vaše zkušenosti a pocity. Sdílejte navzájem a učte se, co pomáhá ostatním. Kolegiální podpora pomáhá!
7. Držte se životních rolí. V životě máme mnoho rolí – rodiče, zaměstnance, manažera atd. Držte se těchto rolí a pokuste se udržovat životní rovnováhu i v tomto čase, kdy je zátěž vysoká.
8. Poznejte sami sebe. Určete, co Vám pomohlo vypořádat se s obdobími nejistoty v minulosti a vědomě používejte stejné nástroje. Osvojte si relaxační techniky, které Vám vyhovují (existují různé metody za využití těla, dýchání, hudby atd., lze použít videa s návodem).
9. Udělejte si čas na sebe! Je vhodné úmyslně iniciovat aktivity, které Vám přinášejí potěšení a pohodu, jako sport, čtení, hudba, koníčky, řemesla, vaření, rodina, sociální a náboženské aktivity a další.
10. Pečujte o sebe! Relaxujte. Všímejte si svého těla, chování a pocitů. Všímejte si reakcí, které naznačují stres a úzkost nebo jsou nové a neznámé. Pokud známé příznaky přetrvávají a neoslabují nebo se objeví nové, měli by být zapojeni odborníci.
11. Iniciativa a vedení vytvářejí pocit bezpečí. Zapojte se, nabízejte řešení a zlepšení. Nové iniciativy na podporu týmové práce a péče, péče o pacienty, o druhé, zvyšují vzájemnou důvěru a posilují pocit kontroly a schopnosti. Ostatní se od Vás budou učit a následovat Váš příklad.
12. Mluvte otevřeně s rodinou o rizicích spojených s prací v prostředí s výskytem koronaviru. Sdělte jim, že jste přijali nejpřísnější bezpečnostní opatření a že máte nejlepší dostupnou ochranu – a požádejte je, aby s rodinou sdíleli důležitý úkol, který máte před sebou.

Nezapomínejme, že každá krize je příležitostí k růstu: Krize mnohdy vede ke zlepšení vztahů, přehodnocení věcí, ujasnění si toho podstatného v životě, „úklidu“ v okolí i sobě. Pomoc druhým pomáhá i nám – nabízejme a přijímejme pomoc.
 
Přejeme Vám mnoho sil při zvládání úkolů, kterým pomáháte všem. Nam všem přejeme rychlý návrat k běžnému životu! Společně to zvládneme!

(Překlad: Julia Buzalková, adaptace: Štěpán Vymětal - s využitím materiálu kolegů z Israel Trauma Coalition a letáku „Jak žít spolu a s virem“)
Verze k 25.3.2020