Obecně k současné zátěži
 

• Jaké pocity dnes lidé zažívají?
  Rozmanité. Objevit se může nejistota, znepokojení, strach, vztek, podezřívavost. Výjimečně se může objevit lhostejnost, vnitřní panika či naopak popření rizika. Můžeme se setkat s prožíváním na široké škále reakcí – od lidí vystrašených, nejistých až po ty, kteří situaci zlehčují či bagatelizují. Většina lidí se však chová racionálně a zachovává klid –​ sbírají informace, zařizují se podle nich, zachovávají si kritické myšlení, jsou ostražití a snaží se přizpůsobit své chování situaci a doporučením. Většina z nás je v době krize ochotna pomáhat druhým a zlepšovat svou odolnost. Tím, že si uvědomíme a pojmenujeme vlastní prožívané emoce, tím je ovládneme.
   
• Jak nakládat se svým strachem, obavami a panikou?
  Strach je normální reakcí na zátěž. Má svůj obsah, předmět, kterým může být v daném kontextu obava z onemocnění a jeho následků. Pomáhá komunikovat s blízkými, ventilovat emoce, zaměřovat se na ověřené informace, vybírat si je a nenechat se zahltit, plánovat si čas a varianty dalšího postupu, mít strukturu, zachovávat rutinní činnosti a nenechat se vystrašit.
   
• Jak se panice bránit?
  Panika je prudkým projevem úzkosti či strachu, vzniká z nedostatku informací a nedostatku komunikace, narušuje soustředění a racionální uvažování. Panika není častý jev, bývá přeceňována. V médiích bývá často zaměňována s nápodobou chování a se zabezpečovacím chováním lidí. Hlavní protilátkou proti panice jsou informace a komunikace. Jde o to vybírat si validní informace, zachovat si selský rozum, kritické uvažování, zůstat aktivní, nenechat se vystrašit. Pomáhá zapojit se do aktivit, rutinních činností, komunikovat – sdílet.
    
• Co značí o lidech velké nákupy potravin a zásob?
  Lidé se chtějí připravit a zajistit, je to normální reakce. Roli může hrát i nápodoba, pokud takové jednání vidí ve svém okolí či v médiích, kde může být zveličováno. Toto chování bývá mnohdy nesprávně označováno jako panika.
      
• Jak uklidnit blízké?
  Jde o to, abychom sami vystupovali racionálně a klidně, nedramatizovali. Je třeba dát si pozor na vlastní emoce, napřed se zklidnit sám, zastavit se, nadechnout se, zachovat si chladnou hlavu, pak uklidňovat druhé. Vysvětlit blízkým, že v běžném životě uvnitř rodiny se nic nemění, zaměřit se na rodinný život a jeho hodnoty. Vysvětlit, že jde o preventivní opatření, že omezení jsou z důvodu společného přečkání krize, že jako celek funguje, že dál plníme své povinnosti. K uklidnění pomáhá také fyzická blízkost, opora, obejmutí, laskavá slova, umožnění vypovídat se či vyplakat.
   
• Co se dnes lidem honí hlavou, když někdo v jejich blízkosti zakašle?
  Objevuje se znepokojení, obavy či strach, lidé jsou přirozeně více ostražití, je to normální. Je vhodné, aby lidé se zdravotními obtížemi zůstali doma a/nebo dodržovali větší odstup od druhých a další hygienická doporučení. Objevovat se mohou i alergické reakce, můžeme se druhým omluvit a projev vysvětlit. V případě příznaků chřipky či onemocnění COVID-19, kontaktujte telefonicky lékaře.
   
• Jak mluvit o koronaviru s dětmi?
  Otevřeně, pravdivě, přiměřeně věku. Sami bychom se před rozhovorem měli zklidnit, hlídat si vlastní emoce i výraz tváře, děti nestrašit. Je důležité dětem vysvětlit a ujistit je, že jsou v bezpečí a nejsou ohroženy, že je máme rádi, vysvětlit opatření, která nastala, jak si má správně mýt ruce a čemu se vyhýbat. Vysvětlit, co je smyslem karantény či dalších opatření, v čem spočívá virové onemocnění. Vysvětlit, že je také mnoho fám, které se týkají onemocnění, a ne všemu lze věřit. Je důležité dát dítěti prostor pro otázky a zeptat se ho, co všechno samo ví a co si o situaci myslí. Podobný přístup je možné uplatnit i u dospělých jakéhokoli věku.
   
• Jak se teď mají lidé chovat ke zdravotníkům?
  Při zjištění příznaků kontaktujeme lékaře či další zdravotníky nejprve telefonicky. Respektujeme jejich pokyny a doporučení. Při osobním kontaktu respektujeme jejich osobní bezpečnost. Zaslouží si i vyjádření uznání za mimořádnou zátěž, se kterou se nyní potýkají. Neměli bychom je zatěžovat potížemi, které nejsou akutní a které snesou odklad na později.  
   
• Jak můžeme zlepšit svou odolnost?
  Zaměřujeme se na zlepšení odolnosti zdravotní, tělesné, psychické i sociální. Dodržujeme základní hygienická a zdravotnická doporučení. Snažíme se o zdravou životosprávu (zdravá strava, dostatek spánku, relaxace, snaha vyhnout se větší konzumaci alkoholu či jiných návykových látek), udržení vnitřní rovnováhy, pozitivního myšlení a pozitivních emocí. Usilujeme o udržování nekonfliktních a dobrých vztahů s blízkými a okolím. Nabízíme a přijímáme pomoc druhých. Respektováním zdravotních, tělesných, psychických a vztahových doporučení přispíváme ke zvyšování obranyschopnosti našeho organismu.
   
• Je ta krize vůbec k něčemu pro lidi dobrá?
  Je to pro všechny náročné období. Každá krize je však i příležitostí k růstu. Dochází k semknutí rodin i komunity, někdy se zjednodušují a zlepšují mezilidské vztahy, dochází ke změnám hodnot. Po společném překonání krize se většinou společnost posune na vyšší úroveň fungování.
   
• Jak se chovají Češi v krizových situacích?
  Podle mých zkušeností z rozsáhlých či jinak závažných katastrof vnímám, že naši občané jsou často odolní, nezištně pomáhají druhým, jsou solidární, jejich výhodou je tvořivost, flexibilita, dovedou se semknout, když o něco jde, a odložit spory. 

K tématu karantény a izolace

• Jak se vyrovnat s pocity viny, že třeba mohu někoho nakazit, že jsem vůbec do té ciziny jezdil?
  Uvědomit si, že jde o normální reakci na zátěž, že nebylo možné při odjezdu předvídat vývoj rizik, situace a opatření. Uvědomit si, že nejsme v této situaci sami a že můžeme pomáhat druhým.
   
• Jak se vyrovnat s tím, že nemohu nic dělat?
  Pomoc druhým pomáhá proti pocitům vlastní bezmoci. Uvědomme si, že věda a medicína koná, víme toho o onemocnění COVID-19 nyní mnohem více, víme více o možnostech ochrany.
   
• Jak se vyrovnat s pocity vyobcování, že se na mě lidé dívají skrz prsty?
  Komunikujme s těmi, se kterými máme dobré vztahy. Uvědomme si, že nejsme v této situaci sami. Pomáhejme druhým – materiálně, prací, slovem.
   
• Jak předcházet „ponorkové nemoci“, když je v karanténě celá rodina?
  Pomáhá být aktivní, domluvit si pravidla, odložit konflikty, najít si koutek jen pro sebe i společnou zábavu, strukturovat si čas.
   
• Jak mohou pomoci moderní technologie při zajišťování sociálního kontaktu?
  Velmi – využívejme telefonáty, videohovory, sociální sítě, elektronickou poštu při kontaktu s ostatní rodinou a přáteli. Dejme o sobě vědět, jak vše zvládáme.
   
• Lze definovat člověka, který by mohl karanténu snášet hůř?
  Jsou to lidé osamělí, lidé ve vyšším věku, lidé s tělesným onemocněním, lidé s problémy v oblasti duševního zdraví, lidé s potížemi v oblasti komunikace a pohybu (lidé se sluchovým, zrakovým, motorickým či mentálním postižením). Zranitelnou skupinou jsou také zástupci menšin a cizinci. Je potřeba těmto zranitelným skupinám více pomáhat, pomoc jim proaktivně nabízet a zprostředkovávat služby a informace.

  
  
PhDr. Štěpán Vymětal, Ph.D.
Psychologické pracoviště OBP MV ČR
 
Stav k 12.3.2020