Bezpečnostní výzkum  

Přejdi na

Státní služba  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

A ještě někdo tu je

 

„Prezident Masaryk řekl, že bez Beneše bychom tu svou republiku neměli. Ale pravda svatá je, že bez paní Hany Benešové bychom neměli toho našeho úžasně houževnatého, nezlomitelného a svrchovaně úspěšného Beneše.“
 
Slova, která čteme v Lidových novinách z 19. prosince 1935, den po volbě prezidenta Beneše. Karel Čapek, podepsaný šifrou G., se zde věnuje osobnosti první dámy: „Nebyl to snadný život, jímž musela projít tato plavovlasá, tichá a jaksi pastelová žena, vykonala dílo veliké a skryté, ale zato tím vzácnější. Máme nového prezidenta, na kterého můžeme být hrdi, ale zároveň s ním jsme získali první paní ve státě, jak říkají Američané, která je hodna úcty a lásky nás všech.“ V březnu 1936 oslavili Benešovi spolu s rodinou Masarykových v Lánech 86. narozeniny TGM. Hana si od Masaryka nechala podepsat jídelní lístek a na rub zaznamenala atmosféru toho dne. V posledním „bezstarostném” létě roku 1937 se naučila v Sezimově Ústí řídit vůz a úspěšně vykonala řidičskou zkoušku. Byly to zřejmě její poslední klidné prázdniny.
 
V září 1938 se Edvard Beneš snažil vyřešit vážnou krizi svou pracovitostí, vytrvalostí a vůlí. Byly to vlastnosti, které v jeho kariéře demokratického politika většinou vedly k cíli. Nynější protivník byl ale silnější než Beneš a zbraně, které používal, neměly s demokracií nic společného. Hana Benešová byla informována o návštěvě velvyslanců Anglie Newtona a Francie Delacroixe v noci z 20. na 21. září, po které se Beneš rozhodl souhlasit s odstoupením pohraničního území. Věděla, že připravuje svou abdikaci. Spolu s Alicí Masarykovou zorganizovala tajné přijetí zástupců Československé obce sokolské, kde sokolové prezidenta žádali o instrukce, jak pomoci v krizové situaci. Hana se Beneše snažila, jako mnohokrát předtím, držet nad vodou. Prokop Drtina, který byl jako tajemník prezidenta svědkem událostí těch dní, ve svých pamětech vzpomínal: „Trnul jsem strachy, aby se v tomto stavu prezidentovi nestalo, že by pod vlivem oslabené konstrukce tělesné učinil rozhodnutí, které by jinak jeho velký duch nikdy v sebehorší situaci neučinil.“ Do svého deníku z těch dnů si Hana poznamenala, že „E.“ mluvil do rozhlasu o otázce dohody se sudetskými Němci. Hana projev poslouchala spolu s Alicí Masarykovou. Když se 13. září vracela ze zahrady v Sezimově Ústí, dozvěděla se o vyhlášení stanného práva.
 
Dne 29. září si Hana Benešová zapsala: „Schůze v Mnichově. Neville Chamberlain, E. Daladier, Benito Musolini a A. Hitler nás odsoudili k odstoupení sudetského území.“ Co všechno ve skutečnosti znamenal obsah této stručné věty pro budoucí roky! Prezident Beneš abdikoval. Asi tři týdny strávil spolu s Hanou v Sezimově Ústí, postupně se však stupňovaly německé požadavky, aby odjel z republiky. Své věci si sbalili do dobytčích vagonů a sami odletěli 22. října do Anglie. Tím skončila éra demokratické první republiky. Edvard s Hanou se v Londýně ubytovali v domě svého synovce Bohuše Beneše ve čtvrti Putney. Edvard Beneš jedním okamžikem sestoupil z role prezidenta do role soukromé osoby. Neměli příliš mnoho peněz, Hana sama nakupovala a obhospodařovala malou domácnost. Benešovi na sebe poprvé od roku 1914 měli dostatek času a také poprvé od té doby žili jako obyčejní lidé.
 
V únoru 1939 odjeli do Spojených států, kde Beneš přijal profesuru na universitě v Chicagu. Výjezd zorganizoval Jan Masaryk a hlavním záměrem bylo podpořit československou věc. Benešovi poskytli stovky rozhovorů a navštívili desítky spolků amerických žen. Tam se také 15. března dozvěděli, že Hitler obsadil zbytek Československa. V červenci 1939 se vrátili opět do Británie. Deník Hany se plní poznámkami o práci v Červeném kříži, v březnu 1940 se účastní slibu prvních československých zdravotních sester a vzápětí pomáhá na velvyslanectví:„ ...vybalujeme bedny z Ameriky od našich krajanů pro pomoc našim běžencům. Jest jich 84 kusů.“ Poté, co před Hitlerem kapitulovala i Paříž, nebezpečí se přiblížilo do Anglie. Z Francie se evakuovali českoslovenští letci, kteří předtím sloužili ve francouzské armádě. V červenci britská vláda uznala československou vládu v exilu. Hana si zapsala: „ V 11 hodin slib členů vlády v Park Street. V 5 hodin první ministerská rada v Park Street.“
 
Zuzana Pacinová

vytisknout  e-mailem