Institut byl založen v roce 1960, tehdy pod názvem Výzkumný ústav kriminalistiky, nicméně záhy byl přejmenován na Výzkumný ústav kriminologický. Již od počátku měla jeho činnost meziresortní charakter. Byl expertním pracovištěm pro resorty spravedlnosti, vnitra a tehdejší Generální prokuratury.

Vedení prof. Oto Novotného, po prof. Schubertovi druhého ředitele v historii ústavu, umožnilo existenci tvůrčího ovzduší, díky němuž k nám začaly pronikat poznatky světové kriminologie a vznikly některé základní studie, např. práce o obecných problémech sociální patologie, o trestu smrti, recidivě a prostituci. Nástup tzv. normalizace způsobil, že výsledky těchto prací zůstaly nevyužity, někteří pracovníci včetně prof. Novotného museli odejít a odborná práce, tak jako v jiných humanitních oborech, byla omezována ideologickými limity. Ale i poté, v 70. a 80. letech, byly zásluhou některých pracovníků uskutečněny kvalitní výzkumy, zejména k osobnosti mladistvého pachatele, ke skupinové trestné činnosti atd.

V roce 1990 se začala psát nová etapa v historii ústavu. Období devadesátých let je spojeno se jménem dr. Otakara Osmančíka, který se vrátil do ústavu a stal se jeho ředitelem. Ústav, který v roce 1994 přešel do působnosti Ministerstva spravedlnosti ČR, přijal současný název, což mělo především akcentovat prevenci jako efektivní nástroj kontroly kriminality a současně naznačit provázanost mezi kriminologií jako teoretickou i empirickou disciplínou a trestní politikou jako jejím aplikovaným vyústěním. Tato základní koncepce se stala výchozím bodem působení Institutu v nových společenských podmínkách.

Postupně se dařilo propojovat krátkodobé sondy do aktuální problematiky s řešením střednědobých projektů, jejichž realizace je osou současného výzkumného programu. Byly obnoveny kontakty se zahraničními kriminologickými pracovišti a s mezinárodními odbornými organizacemi, Institut se zapojil do mezinárodních výzkumných projektů.

Práce Institutu se v současnosti zaměřuje na projevy a trendy kriminality a s ní sdružených sociálně patologických jevů, na možnosti její kontroly z hledisek represe i prevence, na aplikovaný výzkum v oblasti trestní politiky, justice a vězeňství, na problematiku mládeže, obětí, zacházení s pachateli, alternativních trestů atd.

Výstupy z výzkumů jsou využívány jak organizacemi a institucemi resortů spravedlnosti, vnitra a dalších, tak akademickou obcí. Zmínit je třeba meziresortní Republikový výbor pro prevenci kriminality, v jehož rámci plní Institut úlohu expertního pracoviště. Prostřednictvím Republikového výboru jsou výzkumné poznatky k dispozici také orgánům, institucím a organizacím, podílejícím se na realizaci Strategie prevence kriminality. K tomu Institut vyvíjí poměrně širokou publikační činnost včetně vlastní edice, v níž vydává výsledky svých prací a překlady zahraničních odborných pramenů.

Počet výzkumných pracovníků v posledních letech v důsledku úsporných opatření poklesl, a to i přesto, že Institut je stále jediným pracovištěm v ČR, které kriminologický výzkum soustavně provádí. Lze si jen přát, aby se dočkal dlouhodobější stabilizace podmínek pro svoji činnost. Pro všechny jeho pracovníky jsou pak jeho padesátiletá historie a význam zkoumané problematiky závazkem, aby postavení Institutu jako odborného centra oboru trvale dokládali svými výsledky.

PhDr. Miroslav Scheinost
ředitel IKSP