Rozšíří se eurozóna?
Čtyři z dvanácti „nových“ členských zemí jsou sice členy eurozóny, ovšem ve státech, které dosud euro nezavedly, zůstávají všeobecné znalosti občanů o společné měnové jednotce i o podmínkách jejího zavedení na nízké úrovni.
Evropská hospodářská a měnová unie (EMU) je forma mezinárodní ekonomické integrace, v jejímž rámci dochází k harmonizaci hospodářských a měnových politik členských států Evropské unie, včetně zavedení jednotné evropské měny. Pro vstup je nutné, aby stát splnil tzv. Maastrichtská (konvergenční) kriteria, zakotvená již ve Smlouvě o založení Evropského společenství, v článku 121 (1). Kritéria jsou čtyři - cenová stabilita, stabilita devizového kurzu, konvergence dlouhodobých úrokových sazeb a stav veřejných financí.
Proces zavedení eura byl oficiálně odstartován (1999) v jedenácti členských státech, k nimž se v roce 2001 připojilo i Řecko. V první fázi bylo euro používáno pouze v bezhotovostním platebním styku, od 1. ledna 2002 byly do oběhu zavedeny též bankovky a mince. Závazek zavést jednotnou měnu byl také součástí podmínek pro vstup deseti států (2004) a dalších dvou balkánských států (2007) do Unie. Každá země, která usiluje o přijetí eura, musí s minimálně dvouročním předstihem vstoupit do tzv. systému ERM II (Exchange Rate Mechanism - mechanismus fixních směnných kursů), jehož cílem je připravit ekonomiku dané země v co největší míře na fungování v měnové unii. Členské státy Evropské unie však žádný termín pro zavedení eura nemají stanoven. Euro nyní funguje jako měnová jednotka nejen pro téměř 330 milionů občanů Evropské unie, ale obdobně se používá také v Monaku, San Marinu, Vatikánu, Andoře, Kosovu a Černé Hoře.
Pro integrační uskupení členských států Evropské unie, které již euro zavedly a na jejichž území je euro zákonným platidlem, se používá termín eurozóna. Euro je teď používáno jako platební evropská jednotka v šestnácti státech eurozóny, z nichž čtyři (Kypr, Malta, Slovensko, Slovinsko) vstoupily do Evropské unie v roce 2004. Ze zbývajících osmi „nových“ členských států EU (EU8) již do systému ERM II vstoupily Estonsko, Litva a Lotyšsko, vně systému zůstávají Bulharsko, Česká republika, Maďarsko, Polsko a Rumunsko.
Občané si nejsou jisti, kolik států užívá jednotnou měnu
Názory občanů členských států na euro jsou častým tématem průzkumů. Ten nejnovější sledoval názory občanů v osmi členských státech Unie, které euro dosud nezavedly. První část průzkumu se týkala znalostí o současném stavu eurozóny. Na otázku, kolik států Evropské unie je v současné době členy eurozóny, uvedla správnou odpověď (šestnáct států) pouze více než čtvrtina dotázaných (27 %). Takřka třetina (29 %) zastávala názor, že eurozónu tvoří třináct zemí, další skupina (13 %) občanů přisoudila členství pouze šesti státům. Každý dvacátý respondent žil v přesvědčení, že euro již používají všechny členské státy, kdežto zbývající čtvrtina dotazovaných se nedovedla vyjádřit. Největší míru znalostí představovali Češi (42 %) a Estonci (41 %), kdežto nejméně jsou s počtem členů eurozóny obeznámeni Rumuni (18 %), dále Poláci a Bulhaři.
Další otázka se týkala termínu, ve kterém občané očekávají zavedení eura ve své zemi. Otázka je to ovšem velice spekulativní, protože vzhledem k její složitosti na ni nedokážou seriózně odpovědět ani měnoví experti nebo politici v jednotlivých státech. Nejvíce dotázaných občanů (60 %) si vybralo možnost, že k zavedení eura dojde v průběhu příštích pěti let. Více než třetina respondentů si vybrala termín 2011 – 2012, pětina považuje za reálný vstup v letech 2013 – 2014. Pouze pět procent občanů vyjádřilo názor, že by k přijetí eura mohlo dojít do konce roku 2010. Více než pětina (22 %) nevěří v přijetí eura před rokem 2015, a minimálně dvě procenta respondentů zastávají názor, že jejich stát nepřijme euro nikdy.
Představy o termínech přijetí eura
Nejvíce optimismu projevili Estonci, Bulhaři a Lotyši, kteří věří, že eurem budou platit již do konce roku 2012., výrazně skeptičtí byli Rumuni. Čeští respondenti uváděli nejčastěji termín 2011 - 2012 (32 %), skoro čtvrtina (24 %) vidí reálný termín až po roce 2015 a další skupina (23 %) odhaduje termín přijetí na období 2013-2014. Nejvíce respondentů, kteří na danou otázku vůbec neodpověděli nebo přiznali, že o termínu přijetí eura nemají představu, bylo v Bulharsku a Rumunsku (Tabulka 1).
I když z dohody o přistoupení jednotlivých států k Evropské unii vyplývá, že nové členské státy mají povinnost zavedení eura, přibližně dvě třetiny respondentů zastávají názor, že stát euro nemusí přijmout. Nejvyšší povědomí o nutnosti zavedení eura měli Maďaři, Češi a Bulhaři. Část otázek se týkala vzhledu bankovek a mincí společné měny. Méně než polovina respondentů (46 %) si uvědomovala, že eurobankovky vypadají ve všech členských státech EU stejně. Přibližně třetina dotázaných byla toho názoru, že se vzhled bankovek v jednotlivých státech částečně liší, zbývající část občanů (22 %) svůj názor neměla nebo neodpověděla. Znalosti občanů Evropské unie o vzhledu euromincí byly ještě o něco menší než u bankovek. Pouze větší třetina respondentů (37 %) si byla vědoma toho, že se vzhled mincí v jednotlivých státech mírně liší, zatímco více než polovina občanů (51 %) si myslela, že mince ve všech členských státech vypadají stejně.
Informovanost o společné měně
Občané osmi nových členských států Evropské unie, které ještě nezavedly euro, byli také dotazováni na jejich osobní zkušenost s placením eurem v hotovosti. Většina (81 %) dotázaných uvedla, že již s eurem přišla do styku. Více občanů osobně využilo bankovky, méně respondentů se setkalo s mincemi. Z jednotlivých národností mají nejvíce konkrétních zkušeností s eurem Estonci a Češi. Na druhé straně nejméně možností setkat se s eurem a případně ho osobně používat měli Maďaři, Bulhaři a Litevci. Převážná většina respondentů použila euro v zahraničí, především v rámci dovolené.
Součástí průzkumu byly též dotazy týkající se informovanosti občanů o euru. Takřka tři z pěti dotázaných (59 %) zastávají názor, že nejsou o euru informováni dostatečně. Část občanů (16 %) dokonce přiznala, že jejich informace o euru jsou nulové. Čtyři z deseti občanů si myslí, že o euru jsou informováni, přičemž šest procent má pocit, že jsou informováni velmi dobře. Ve většině států převyšuje počet občanů s nedostatečnými informacemi o euru počet těch s eurem uspokojivě obeznámených. Jedinou výjimkou je Česká republika, kde je o euru dostatečně informována větší polovina (52 %) občanů.
Občané, kteří pociťují nedostatek informací, byli dotázáni, zda mají zájem o informace týkající se eura a jeho zavedení v jejich zemi. Necelá třetina respondentů (32 %) by přivítala tyto informace co nejdříve, další skupina (30 %) několik měsíců před zavedením eura a stejný počet občanů dokonce o několik let dříve. Pouze osm procent respondentů uvedlo, že se s danými informacemi spokojí s několikatýdenním předstihem.
Podoba informační kampaně
Na otázku, kdo by měl vést informační kampaň, odpovídaly více než tři čtvrtiny dotázaných (76 %), že by důvěřovaly národním centrálním bankám. Na druhém místě v pořadí důvěryhodnosti skončily evropské instituce, na které se občané spoléhají spíše u všeobecných informací, nikoli při zavedení eura v konkrétní zemi. Za nejvhodnější nástroj kampaně občané stejně jako v předcházejících průzkumech nejčastěji uváděli televizní vysílání. Na druhém místě se vyslovili pro denní tisk a časopisy, dále pro banky, rozhlas a internet. Svoji úlohu v informační kampani by měly sehrát i školy a další vzdělávací zařízení. Někteří občané by přivítali, kdyby byly požadované informace doručeny do jejich poštovních schránek nebo byly dostupné na jejich pracovišti, v obchodech a nákupních střediscích. Jako prostředku informační kampaně dávají občané takřka ve všech státech EU8 přednost televizi. Výjimku činí Estonsko, jehož občané pro tento účel preferují bankovní instituce.
Občané EU8 se vyjadřovali také k obsahu budoucí informační kampaně. Na prvním místě (92 %) mezi požadovanými informacemi uváděli kurz, ve kterém se bude směňovat domácí měna na euro. Následovaly dotazy (89 %) na způsob zavádění eura, dále by občané rovněž uvítali informace o tom, jak bude zajištěno dodržování stanovených pravidel pro konverzi domácí měny a jaké praktické důsledky bude mít zavedení eura na jejich platy a na výši jejich bankovních vkladů.
Důsledky zavedení eura
Součástí průzkumu Eurobarometru byly i otázky, jaký efekt a důsledky občané EU8 od zavedení eura očekávají. Více než polovina (52 %) je přesvědčena, že tento krok bude mít pro jejich zemi pozitivní důsledky, zatímco menší část (35 %) si myslí, že budou převažovat negativní důsledky. Ve většině členských států bylo více občanů přesvědčeno o pozitivních důsledcích, pouze Češi (46 %) a Lotyši (43 %) zastávají názor, že na národní úrovni převáží negativní důsledky. V osobní rovině však byli občané naladěni méně pozitivně než na úrovni národní. Necelá polovina (48 %) je přesvědčena, že pro ně osobně bude zavedení eura přínosem, zatímco v názorech takřka dvou z pěti dotázaných (38 %) převažují negativní důsledky. Nejvíce optimismu ve vztahu k euru projevili Bulhaři, Maďaři a Lotyši, nejskeptičtější jsou občané v Polsku a České republice, kde se většina respondentů zavedení eura obává.
V průzkumu byli občané také dotazováni, zda pro zavedení eura je příhodné celkové společenské klima. Většina (44 %) je naladěna pozitivně, další velká skupina (37 %) zastává názor, že společenské prostředí je vůči euru spíše nepřátelské. Průzkum ukázal, že občané osmi nových členských států Evropské unie, které dosud euro nezavedly, jsou zavedení společné evropské měny vcelku nakloněni. Odrazily se v něm však pouze subjektivní názory a stanoviska občanů. Druhou stranou mince je reálná ekonomická situace potenciálních členů eurozóny, která však s mírným optimismem občanů příliš nekoresponduje. Pokud rychle neodezní důsledky světové hospodářské a finanční krize, jednotlivé státy nesáhnou k přísným úsporným opatřením a Evropská komise bude zároveň důsledně trvat na splnění maastrichtských kritérií nezbytných pro přijetí eura, budou muset občané zmíněných států svoje názory na relativně brzké přijetí eura poopravit.
Text Ing. Jiří Zukal
Foto © European Union, 2010
Tabulka 1: Názory občanů na termín přijetí eura (údaje v %)
|
Stát
|
Termín přijetí eura
|
|||||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
|
2010
|
2011 - 2012
|
2013 - 2014
|
2015
a později
|
Nikdy
|
Neví
|
|
Bulharsko
|
12
|
38
|
18
|
8
|
1
|
23
|
|
Estonsko
|
6
|
49
|
15
|
12
|
4
|
14
|
|
Česká republika
|
5
|
32
|
23
|
24
|
3
|
13
|
|
Litva
|
5
|
33
|
24
|
19
|
2
|
17
|
|
Lotyšsko
|
8
|
39
|
24
|
15
|
2
|
12
|
|
Maďarsko
|
6
|
32
|
22
|
31
|
3
|
6
|
|
Polsko
|
2
|
39
|
20
|
24
|
2
|
13
|
|
Rumunsko
|
7
|
28
|
19
|
21
|
2
|
23
|
|
EU8
|
5
|
35
|
20
|
22
|
2
|
16
|
Pramen: Eurobarometer 280