Shrnutí:
Příspěvek se zabývá problematikou veřejnoprávních smluv uzavíraných mezi soukromoprávními osobami, resp. mezi účastníky správního řízení. Snaží se odpo-vědět na otázku, zda je po přijetí nového správního řádu možné takovouto smlouvu uzavřít toliko na základě jeho ustanovení § 162, anebo zda je k tomu stále zapotřebí zvláštního zákonného zmocnění. Současná správněprávní teorie na tuto otázku jednoznačnou odpověď nedává, mírně převažujícím názorem se však zdá být pojetí, podle kterého je i po přijetí nového správního řádu k uzavření této smlouvy zmoc-nění zvláštním zákonem nezbytné. Jelikož však taková koncepce do jisté míry zpo-chybňuje samotný účel zmíněného ustanovení, je cílem tohoto příspěvku zamyslet se nad jeho funkcí a nad argumenty svědčícími pro stanovisko opačné, které by podle všeho lépe odpovídalo dikci tohoto ustanovení. Výsledkem příspěvku není jednoznačný závěr, že ustanovení § 162 správního řádu je ustanovením zmocňo-vacím, přesto se však zdá, že mnohé argumenty pro to, aby tomu tak bylo, byly nalezeny a předloženy k dalšímu prozkoumání a posouzení.

To the conclusion of contracts governed by public law concluded on the basis of § 162 of Administrative Code

Summary:
This paper deals with contracts governed by public law concluded by subjects of private law. The main focus is on possibilities of making such contracts. Following enactment of the new Administrative Code there seems to be two possible inter-pretations of closing such contracts: either all contracts could be concluded direct¬ly on the basis of provision of § 162 or they should still be concluded with respect to special legal empowerments which were used before the promulgation of new Administrative Code. Present-day administrative law doctrine doesn’t answer this question clearly. However, the concept requiring usage of previously used legal authorizations even after promulgation of the new Administrative Code prevails. But, to a certain extent, the mentioned conception seems to contradict the purpose of § 162 of Administrative Code. Therefore, special attention is paid to the use of Administrative Code and to the arguments proving that the interpretation of using § 162 alone is sufficient and corresponds with its diction. The result of the paper is not a clear conclusion stating that § 162 of Administrative Code has a character of empowerment and authorization. Nevertheless, many of the found arguments seem to support the mentioned general-purpose usage of the § 162 itself and these are presented for further research and consideration.